Coursing

Coursing byl fajn. Jako vždycky. Co ovšem bylo neskutečný bylo setkání se štěnětem greyhounda. Krásná černobílá nezadaná pětiměsíční fenečka. Chtěla bych být bohatá, nechodit do práce a jenom chovat psy a mít tuhle vílu. Jenom jí mít. Byla nádherná.

 Psi běhali. Nadšeně. Jupí.

No jo no, žádnou radost mi to nepřináší, když na tom není ani zbla mých zásluh!

Chtěla jsem vzít hafíky na další coursing až bude hezký počasí. Pak jsem si říkala aspoň trochu hezký počasí a nakonec byla zima jako v morně a jen tak tak, že nesněžilo. Ono teda sněžilo, ale včera a předevčírem a naštěstí protivná bílá vrstva stihla roztát. Scénář se opakoval. Naprosto natěšení a šílení foxlíci letěli za střapcem jako šílení (i když mě připadalo, že se vlečou jako smrad; neměla jsem před tím koukat na dvě whipetky:o) a tak s mojí převelikou námahou a hodinama dřiny máme zaběhnutý třetí běh a můžeme teď na závody. Teda až si nechám cosi potvrdit a cosi pošlu někam nevím kam:o).

Včera přišel s připomínkou na sněhové podmínky Míra, dneska ráno jsem volala Pavlíně, jestli to s coursingem myslí vážně. Myslela, takže jsme vstali a vydali se na hřiště. Nejdřív bylo potřeba odhrabat auto a pak vyházet parkovací místo pod hřištěm. Nakonec jsme se dobrali nahoru, kde se začínala stavět trať. Žádná výrazná inovace od minule nanastala, což Phoebe od Honzy vyřešila jediným možným způsobem - dala si asi tak o třetinu kratší kolečko vnitřním kruhem a nakonec střapec i chytila a to je to prosím stafbull!

Bohužel na poslední chvíli odřekly všechny rozhodčí a tak se zase běhalo jenom treninkově. V podstatě je mi to jedno. Není na to potřeba vůbec žádnej trenink ani lidskej ani psí, takže až zase Smečka domluví další coursing, tak my prostě přijedeme.