Coursing prosinec 2010

Včera přišel s připomínkou na sněhové podmínky Míra, dneska ráno jsem volala Pavlíně, jestli to s coursingem myslí vážně. Myslela, takže jsme vstali a vydali se na hřiště. Nejdřív bylo potřeba odhrabat auto a pak vyházet parkovací místo pod hřištěm. Nakonec jsme se dobrali nahoru, kde se začínala stavět trať. Žádná výrazná inovace od minule nanastala, což Phoebe od Honzy vyřešila jediným možným způsobem - dala si asi tak o třetinu kratší kolečko vnitřním kruhem a nakonec střapec i chytila a to je to prosím stafbull!

Bubíš s Artýskem jako vždy řvali a tentokrát řvali fakt dlouho než se běhy opravdu rozjely. Na začátku vypustila paní rozhodčí svoje barzoje a whipetky a všichni jednotně střapec v hlubokým sněhu ztratili. Nebylo to fakt jednoduchý a my čekající jsme doufali, že předskokani sníh aspoň trochu udupou. Věděla jsem, že Artýsek by raději chcípnul než aby střapec ztratil, ale nebyla jsem si jistá zavilostí trpaslíka. Čekali jsme hodinu a půl než jsem dostala povolení vypustit Artýska a o jeden běh později i Bubu. Celou tu dobu oba řvali a poskakovali a to jim bralo sílu. Nakonec jsem si prostě řekla, že Bubíš to nemůže zvládnout, protože sníh měla až ke krku a když se snažila projít hlubočákem, zapadala fakt dost. Navíc se pohybovala jako klokáně a ne jako běžící pes.

Artýsek dostal parádní proužkatou dečku s číslem šest a hurá za střapcem. Dokud běžel po vyšlapaný cestičce, byla to celkem pohoda, ale potom vběhl do hlubočáku a dřel jako kůň, aby se dostal dál. Za balíkama sena jsme ho na dobrý tři vteřiny ztratili z očí a to je docela dlouhá doba. Ani jsme nevěděli, jestli ještě vůbec běží a on se pak objevil za střapcem a dorubal se až do konce! Bylo mi ho líto, ale na druhou stranu ho to evidentně zajímá, když to nevzdal. Když jsem ho trochu vychodila, oblíkla jsem do toho samýho oblečku Bubíška a říkala si, že až to zabalí, klidně si tam pro ní dojdu. Bubíšek opravdu někde v půlce trati chvíli vypadala, že se otočí, ale pán od ovládání střapce zrovna v tu chvíli krásně zatáhnul a Bubíšek se znova vydala na cestu. Jelikož ji vyběhaná stezka vůbec nezajímala a jela si svojí vlastní optimální dráhu, většinu cesty oddřela v hlubokým sněhu. Na konci si na střapci pošmákla a naprosto s přehledem si v něm našla kus králičí kůže.

Společný běh jsem viděla jako úplně zbytečnou věc, protože Bubíšek Artýskovi nestačí ani za normálních podmínek a tady to nebylo normální ani trochu. Byla tam nejmenší a nejlehčí pejsek, takže Artýsek byl nejlepší parťák, ale už z výše popsaných důvodů určitě ne ideální. Vyběhli stejně. První Bubu, za ní Tydýsek, ale za chvilku se pořadí změnilo. Artýsek běžel po vnitřním oblouku, ale občas narazil na prošlápnutou stezku, narozdíl od Bubíška, která koukala po střapci a po Artýskovi a držela opravdu hodně vnitřní oblouk, kde ještě nikdo nikdy neběžel:o) a tak ztrácela. Nakonec to z nejzaššího bodu trati vzala rovnou do cíle, kde na ní Artýsek už čekal a dokonce jsme jí zvládli ještě kousek před cílem střapec znova natáhnout, aby ho opravdu dohonila a kousla si. Byla úplně hotová. Myslím, že kromě začátku (asi 10m) neběžela vůbec po vyšlapaných cestách a i v druhém běhu si vytvořila svoje vlastní, které byla všechno jenom ne jednoduché.

Paní rozhodčí nám ale s úsměvem sdělila, že psíci dělali všechno tak, jak to má vypadat a tak si oba moji hovádi odnesli potvrzení o zaběhnutí licenčních běhů a už nám chybí jenom jeden, kterej určitě necháme na nejjarovatější jaro, kdy nebude ani minimální šance na sníh nebo jakkoliv stížený podmínky.

A co se mi líbilo nejvíc?

Dante, protože běžel nádherně. Je radost pozorovat ho při pohybu.

Máří, protože jako první neztratila střapec ve sněhu. Je to krásná a šikovná holka a běžela krásně lehce!

Foxteriéři, protože to jsou zavilý hovada a musíte je pro to buď milovat nebo nenávidět!

Stafbulí holky, protože jejich hlasový projev je nenapodobitelný!

a Baghis, protože krásnějšího Mikuláše nikdo nikdy neviděl! 

Májjovi opět díky za opravdu hyperkrásný fotky.

Další fotky zde.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Kontakt

Mgr. Svatava Stodolová

Liberec

E-mail: svatava.stodolova@seznam.cz

Copyright

 

Designed by Majja.

 Mapa stránek

„Pes, kterého uzdravíš, tě nikdy nekousne. To je hlavní rozdíl mezi zvířetem a člověkem.“ Mark Twain