Nastal dne D, který se mi naprosto neuvěřitelně kryl s jedním ze tří volejbalových turnajů, který ročně hraju. Už jsem tušila, že moji foxtrotlíci budou coursingovej střapec honit s nadšením a ukázalo se, že jsem tušila naprosto správně. Ráno jsem vypustila na trať psíky každého zvlášť a Artýsek i Bubíš běželi naprosto nadšeně za tím kusem nastříhanýho igelitu s přimotanou králičí kůží. Bubíšek si stíhala po cestě poštěkávat a Artýsek si několikrát dal na tlamu, protože prostě a jednoduše zakopnul.

Odpoledne jsem je vypustila ještě jednou, tentokrát dohromady a zase (světe div se) běželi. Řekla bych, že Bubíš používala víc mozek a nešla za střapcem úplně po jeho dráze, ale šikovně si nabíhala. Artýsek je prostě jenom dříč a ještě navíc pomalej jako želva. Nakonec ho Bubíš na rovinaté části (po jejím zaváhání na opravdu prudký zatáčce) dobíhala a jen tak tak, že si Artýs uhájil první místo. Bubíšek je rychlejší obratnější a navíc uvažující psík. Artýsek je takový naše hovado:o))). Kdyby byl člověk, pravděpodobně by to byl mrňavej plešatej nabouchanej zakomplexovanej idiot v nějakým sporťáku se zlatýma řetězama kolem krku - ovšem respekt by měl a všichni by se mu smáli až za rohem:o))). Když nic jinýho aspoň si psíci protáhli nohy a plíce.