Bohužel na poslední chvíli odřekly všechny rozhodčí a tak se zase běhalo jenom treninkově. V podstatě je mi to jedno. Není na to potřeba vůbec žádnej trenink ani lidskej ani psí, takže až zase Smečka domluví další coursing, tak my prostě přijedeme.
Oběma psíkům jsem vzala košíky, protože jinak než s košíkem na trať ani vybíhat nemají, kor když už vědí o co jde. Bubíšek byla na startu z košíku pěkně naštvaná a zkoušela si ho předníma tlapkama sundávat, ale jakmile se dal střapec do pohybu, zapomněla na celej svět a hnala si to za tím hlava nehlava. Vůbec střapec jí zajímá abnormálně:o). Artýskovi se tohle blbnutí taky líbí, ale zároveň je to už pán blížící se střednímu věku a tudíž i jeho šílení se blíží střednímu věku. Pořvává, ale na oslovení reaguje. Košík mu nevadí ani trošku a v ničem ho neomezuje.
Naši foxlíci běželi jeden běh spolu, potom běžela Bubu sama a Artýsek si dal ještě jeden běh s Indulkou a Babu, která odpadla hned na začátku, protože je to coursingovej začátečníček.
Babu a Bubu se liší úplně maximálně. I povahově i tím, jak vypadají a opravdu není poznat, že jsou z jednoho vrhu.
Babu je klidnější, malinko větší s jiným výrazem. Má jinou hlavu i jinou postavu, jinej typ chlupů, jinak se pohybuje. Prostě je z druhý strany genetickýho vesmíru.
Náš Bubíšek je vedle toho neskutečnou energií sršící oslík s postavou víc do Indulky a i s povahou víc do Indule. Myslím, že jsme si je rozebrali dobře. K nám domů by se jistě větší kliďas hodil, ale otázka je, jak by se šílený tvor hodil do Chomutova:o)? Navíc já jsem na problémáře stavěná. Čím líp pes funguje, tím míň mě to nutí s ním něco dělat. Evidentní je to už na Artýskovi. Co se poslušnosti týče, nemá mezi foxlíma klukama konkurenci, zatímco Bubíš je ťutínek, co nic nedělá, ale taky nijek extra neposlouchá.