Artýsek

 

13


4


3
5

6


9


10


11
12

7
2

8

7. 7. 2006 - 15. 6. 2016

Artýsek je kapitola sama pro sebe. Je dost potrhlý i na foxteriéra a to už je co říct:o))).


ZOP, splněná A1(123), coursingová licence (nebo jak se to jmenuje pro psa bez PP), B1, C1, D1dogdancing

V plánu je dodělat jedničkový zkoušky DD, vyštvat kluky na frisbíčkový závody a ještě nějakou malou poslušnost jako ZZO nebo ZPU-1, potom už bude Artýskovi padesát a dá možná pokoj!


Z Jilemnice jsme si přivezli sedmiměsíční štěňdě foxlíka, který bylo nezvladatelný. Nereagovalo na páníky, terorizovalo staršího a většího kolegu, pravidleně utíkalo ze zahrady, bylo několikrát sražený autem a vůbec jevilo všechny známky salámovýho psa (tj. pes vhodný pouze do salámu). 

Artýsek a psi

Po  pár letech opravdu intenzinvní práce se nám podařilo odstranit Artýskovu touhu zahubit veškeré psy a zbyla touha hubit jenom vybrané jedince! Artýsek těžko přetěžko rozdýchává cokoliv, co má ve jméně ovčák a filtrem neprojde ani lecjaký labrador, ovšem malé pejsky se naučil ignorovat a často mu nestojí ani za pohled. Myslím, že ve skutečnosti nemá psy ani trochu rád, otravují ho a čůrají na jeho svět. Jediný pes, kterého snese dlouhodoběji (kromě Bubíška) je westík Wolfíček mých rodičů. Starouškovi dává pokoj a vyhlásil mu velmi zvláštní příměří - dokud jsi neviditelnej, žiješ. Wolfík pochopil... Velký posun v Artýskovo chápání psů nastal po kontaktu s Indulky štěníkama. Artýsek pochopil, že i když se na něj žene partička uječených psíků, nemusí se nutně jednat o útok a není potřeba je zahubit! Přesto je celkem jasný, že s psama si už nikdy hrát nebude a vždycky je lepší nenechat ho na vraždění neviňátek ani začít myslet. K tomu mi slouží kapsy nacpaný k prasknutí piškotama:o))).

Artýsek a hračky

Donedávna jsem si mysleli, že Artýsek ulítává jenom na míčku. Pak jsme prozřeli. Baví ho cokoliv, co se dá lovit nebo co má na druhém konci mě nebo Míru. Kusem provazu počínaje, přes uzly a míčky pokračujíc a frisbíčkem konče. Při hraní si ničeho a nikoho nevšímá, radostně funí, vrtí ocáskem a je k neutahání. Artýsek je přirozený aportér. V létě miluje aportování z hluboké vody, v zimě aportuje smykem na ledě nebo šipkou do závějí a v jakoukoliv ostatní roční dobu nosí při házení na louce nebo na výsypkách. Hrát si dovede do úplného vyčerpání. S přibývajícím věkem vyčerpání přichází o něco dřív, ale Artýsek pořád jede 120% svých možností.

Artýsek a Smečka

Možná bysme Artýska zvládli i sami (hihi), ale spíš ne. Hned jak jsme si ho přivezli, sedla jsem k netu a hledala cvičák. Bylo mi jasné, že tohle bude na amatéra tvrdý oříšek. Nevím sice přesně, jak to chodí na klasických kynologických cvičácích, ale tucha jsem měla a rozhodně to nebylo nic, kam bych si troufla dojít s neovladatelným rvavým psem neslyšícím ani na svoje jméno. Hledala jsem alternativu. A nakonec našla Podještědskou smečkuStihli jsme začátek kurzu basic a začali se vzdělávat. Vzděláváme se dodnes. Pokroky, který máme za sebou, jsou na zapsání zlatým písmem do psí kroniky:o))). Neučil se jenom Artýs, učila jsem se hlavně já. O tom, jak ho zaujmout, pochválit, odvést jeho pozornost od nekalých úmyslů, uklidnit atd. Z toho nezastavitelného tvora je teď celkem dokonalej pejsek. Na vodítku se pohybuje úplně bez vláčení mojí osoby a úspěšnost přivolání se pohybuje kolem sta procent. Už dávno jen tak pro nic za nic nenapadá kolemjdoucí psy a vůbec je úžasnej. Že to váš pes zvládá celkem automaticky? Nevíte, co jste bez práce získali. Nás to stálo víc než dva roky tvrdé práce, hromady kousanců a škrábanců, litry adrenalinu v žilách a tuny beznaděje. Ale stálo to za to!

Artýsek a vodítko

Artýskovo pohyb bylo od začátku nutno velmi omezovat, protože mu patřil celý svět a ten volající člověk vzadu měl hodnotu asi jako klacek v lese. Časy se mění. To, co kdysi bývalo neovladatelným tvorem, je teď úžasným ňuňánkem:o). S Mírou může být chlapec navolno kdekoliv a kdykoliv. Já jsem trochu stresař, na což Artýs reaguje jediným možným způsobem - převzetím vedení a tudíž katastrofou, ale i moje povelování má váhu o jaké se mi ani nesnilo. Artýsek byl chronický utíkač, smečka ho nezajímala, žil si vlastní život. Přesto teď může ťapkat na volno a šlo to i bez používání moderních berliček jako jsou různé elektrické a vodní a bůhvíjaké obojky! A ještě horší je využívání prázdných krabiček jenom aby si psík myslel, že má na krku elektriku. To je v mých očích nejhorší prohra psovoda a nedej bože, aby to pes zjistil...!!! 

Artýsek a psí sporty

Unavit foxlíka není nic jednoduchého. Tedy unavit tak, aby z toho nebyla unavená panička:o). Jsem od přírody lempl a bez psů bych pravděpodobě tloustla u televize. Jenomže psy mám a je potřeba je zabavit (i když stejně tloustnu:o). Artýsek je ideální ke všemu pohybu, který si vymyslíte. Běh mě ničí, tudíž jsem vymyslela kolo. Musela jsem si zopakovat jízdy zručnosti, ale nakonec jsme to zvládli. Nemůžu Artýska pustit z vodítka. V lese může stále kdekoliv zdrhnout po stopě zvěře nebo můžeme narazit na psa. Ani jeden případ nehodlám riskovat, proto ho mám na šňůře neustále. Artýsek se umí do postroje opřít jako málokterej netahací pes a do kopců mi pomáhá velmi znatelně. Naše trasy jsou nejvíc kolem 20ti kilometrů se zastávkama (kvůli mně) a Artýsek celou tu dobu celkem soustředěně táhne. V rámci zaměstnávání neřiditelného tvora jsem objevila agility. Dneska už závodíme na oficiálních závodech, ale moje ambice nejsou nijak převysoké. Urvali jsme tři A1 zkoušky a to nás posunulo o level výš. Tam už budeme spokojeně trotlit do konce našeho závodění (A TO UŽ PŘIŠLO:o). Naše agility kariéra měla několik  fází - přes psa běhajícího pouze na vodítku, psa závodícího na neofiko závodech s košíkem proti vraždění a psa bez motivace k psovi radostně lítajícímu, hůř se soustředujícímu a poštěkávajícímu v blízkosti překážek. Celé se to nakonec zvrtlo mojí naprostou neschopností být v klidu. Artýsek je vyklepanou paničkou neovladatelnej, takže jsem naší agility kariéru zabalila a běháme si opravdu jenom pro sebe na našem hřišti, kde je psík rychlej a nadšenej. Je mi líto, že nemůžeme ukázat, co v něm je... Celkem novinkou je chytání disku, neboli cosi na způsob dogfrisbee. Artýsek velmi rychle pochopil, že nejlepší je chytit disk v letu, a teď s Mírou začínají zkoušet, co to obnáší. Zatím to vypadá fajn. Míra nevydržel a slíbil mi účast na závodech!!! Jsem na kluky moc zvědavá. I poslušnost se dá zařadit mezi sporty. Tohle má Artýs na programu nejčastěji a taky je v tom tuze šikovnej, i když ne příliš přesnej. Podařilo se nám urvat ZOP a těšíme se na další výzvy, včetně obedience.


Artýsek a jeho lepší já

Artýsek je kapitola sama pro sebe a dokonce ani většina foxlíků není tak šílených jako je on. Vážně! Zase na druhou stranu je naprosto nekonfliktní, co se týče lidí. Občas má jisté výhrady k dětskému chování, ale moc dobře ví, že děti se vychovávají a ne likvidují. Lidí, aut, tramvají, autobusů, náklaďáků, kol, skateboardů, bruslí a jiných pohybů si absolutně nevšímá. Vydrží dlouho rozkošnicky se vyvalovat na měkkém teplém místě (v posteli:o))) a nejraději je, když jsem tam s ním já nebo Míra a nechá se odrbávat a mazlit a u toho spokojeně mručí a pomlaskává. Jakákoliv manipulace s ním je naprosto bez problémů. Nechá si sáhnout kamkoliv a cokoliv si na sebe nakapat, namazat, prohlídnout tlapky, uši, zuby... Manipulovat s miskou můžu kdy chci a jenom se na mě podívá jako kdy mě to už přestane bavit, a když přestane, baští v klidu dál. Na košík (náhubek) si zvykl během pár vteřin a šmrdlá s ním jenom z dlouhé chvíle. Naprosto v klidu zvládá hlídání u spřátelených tetiček (kromě zavření do kotce a přebývání u Pavlíny kdekoliv, to prostě šílí:o), ale ne že by se k nim přestěhoval. Jenom tam počká až si pro něj zase přijdu. Cizí (včetně maminek, babiček, sousedek atd.) ignoruje a tudíž ani neposlouchá. K jeho respektu vede dlouhá a trnitá cesta. Doma vydrží sám bez jakéhokoliv problému, stejně tak jako v autě. Paradoxně je to moc trpělivý pejsek a zvládá jakoukoliv novou, nečekanou situaci v klidu, bez známek nějakého stresu. 

Artýsek a já

V mých očích je Artýsek nejlepší pes na světě. Taky nejkrásnější:o))). Přesto si myslím, že dokážu kriticky zhodnotit všechny jeho nedostatky ve všech oblastech. Za všechno negativní (z lidského hledska) může jeho extrémní vzrušivost. Velmi rychle se vyjeví a těžko se zklidňuje. Bohužel jsou věci, který ho vyjeví vždy a všude a myslím, že není v mých silách to nějak změnit. Můžu s tím pracovat a snažit se obrousit hrany, ale nikdy se toho nezbavím úplně. S Artýskem jsem se naučila, že na všechno se musí s chladnou hlavou a nekonečným klidem. Když jsem nervózní, rozrušená nebo rozlobená já, není absolutně žádná šance ho zvládnout.

Kontakt

Mgr. Svatava Stodolová

Liberec

E-mail: svatava.stodolova@seznam.cz

Copyright

 

Designed by Majja.

 Mapa stránek

„Snažme se žít tak, aby naší smrti litoval i majitel pohřební služby.“ Mark Twain