Po opravdu dlouhé době jsme se s Artýskem vydali na závody - urvat aspoň jednu zkoušku na dvoudenní akci. Rozhodčí byla Alice Glöcknerová. Nakonec se nám podařilo přemluvit Míru a první den jel s námi. Takhle s nepsovodským členem týmu je to fajn. Stará se o psíka, když prohlížím parkur nebo jen tak zevluju a pořádně ho rozjíždí. Nakonec byl Artuš rozjetej tolik, že první zkoušku začal tím, že místo laťky přeskočil bočnici hned na první překážce. Tenhle běh jsme urvali tři chyby a dvě odmítnutí a máme ve výkonostňáku další BO. Před tím ale dal Artýsek moc hezky jumping - s jednou chybou, ale je to lemřík - nic extra rychlost. I když na druhou stranu zaplaťpanbů, aspoň mu stačím.

Druhej den jsme už jeli s Artýskem sami. Čekal nás o poznání delší den, protože pořadí závodů bylo ne moc friendly a po úvodním agility jsme čekali na doběhnutí A3, A2 a A1 large. Artýsek se choval neskutečně vzorně - polehával, zavíral oči a prudil jenom tak malilinko, že na Artýska vlastně vůbec neprudil. Na ranním agility jsme se diskli za tři odmítnutí, ale celkově to nebyl úplně blbej běh.

Jsem ráda, že Tydýt konečně běhá a nemusím ho přes parkur lámat a dořvávat. Naše motivace je míček a je tak silná, že ji musíme přesně dávkovat po malinkých kousíčkách, jinak psa nebo mě trefí. Se mnou ovšem tolik po míčku nešílí jako s Mírou. Jednak házím jako holka a opravdu nedám šedesátimetrovej hod jen tak pro nic za nic jako Někdo a i naše "pusť" je čekání až Artýskovi míček vypadne z huby:o). Míň adrenalinu na obou stranách, ale i přesto je to třeskavina. Před zkouškou jsme zaúkolovali i nebohou Pavlínu, která čekala v cíli na doběhnutí debžíka a měla za úkol hodit mu kulatou věc hned, jak doběhneme. To se podařilo a za to jí moc díky:o))). Zkoušku jsme urvali s jednou chybou (slalom - fakt ho neumíme...) a hodnocením V3!!! Jsem strašlivě spokojená!!! Tím pádem už nám chybí jenom jedna a posuneme se do A2 a tam už zůstaneme šťastní na věky věků...

Výsledky: sobota, neděle, celkově

Agility open je pro nás strašlivě těžký, protože se staví na míru A3 a takoví žabžové jako my, tam díru do světa neudělají.

První den jsme na agility nečekali - běželo se až jako poslední a myslím, že když na mě došla řada, ležela jsem už doma v posteli. Z mýho pohledu agility druhýho dne bylo strašlivě zamotaný pro člověka - těžko zapamatovatelný. Samozřejmě tam bylo hodně zapeklitých míst, ale ty jsme nakponec zvládli. Odmítnutí přišlo na slalomu, na kladině - Artýsek prostě vystoupil po cestě nahoru, i když to normálně nedělá, a ještě na jedný skočce, ale ne nijak kroucený, prostě jsem mu blbě ukázala na jednom z jednodušších míst. Byla jsem totiž zmatená a nevěděla, kam přesně běžet. Na orientaci po parkuru to bylo fakt maso.

Zkouška A1 byla jednoduchá: v podstatě oblouky se psem na jedný ruce a k přehazování rukou byl vždycky tunel. Na tři až čtyři metry Artýsek vyslání má, takže nehopsám po parkuru s falešnejma otočkama a většinou křížím dráhu za ním. Když jsem náhodou někde dřív, křížím dráhu psa a pes je za mými zády. Moc nám to tak vyhovuje.

Po dlouhém zkoušení a uvažování jsem si vymyslela způsob, jak povelovat psíky na parkuru. S Artýskem to necháme na "ke mně", ale s Bubíškem to chci vypilovat:o))).

Drže nám palce.

Jo, jinak...během našeho nedělního skákání zůstala Bubíš sama doma a posrala kompletně všechny koberce a koberečky, který doma máme! Přišel na to Míra a jsem blažená, že Bubíš ještě žije:o). Klidně totiž mohla skočit z okna nebo upadnout ze schodů:o))).