Pojizerské hopsání

Po opravdu dlouhé době jsme se s Artýskem vydali na závody - urvat aspoň jednu zkoušku na dvoudenní akci. Rozhodčí byla Alice Glöcknerová. Nakonec se nám podařilo přemluvit Míru a první den jel s námi. Takhle s nepsovodským členem týmu je to fajn. Stará se o psíka, když prohlížím parkur nebo jen tak zevluju a pořádně ho rozjíždí. Nakonec byl Artuš rozjetej tolik, že první zkoušku začal tím, že místo laťky přeskočil bočnici hned na první překážce. Tenhle běh jsme urvali tři chyby a dvě odmítnutí a máme ve výkonostňáku další BO. Před tím ale dal Artýsek moc hezky jumping - s jednou chybou, ale je to lemřík - nic extra rychlost. I když na druhou stranu zaplaťpanbů, aspoň mu stačím.

Druhej den jsme už jeli s Artýskem sami. Čekal nás o poznání delší den, protože pořadí závodů bylo ne moc friendly a po úvodním agility jsme čekali na doběhnutí A3, A2 a A1 large. Artýsek se choval neskutečně vzorně - polehával, zavíral oči a prudil jenom tak malilinko, že na Artýska vlastně vůbec neprudil. Na ranním agility jsme se diskli za tři odmítnutí, ale celkově to nebyl úplně blbej běh.

img_4211.jpg

Jsem ráda, že Tydýt konečně běhá a nemusím ho přes parkur lámat a dořvávat. Naše motivace je míček a je tak silná, že ji musíme přesně dávkovat po malinkých kousíčkách, jinak psa nebo mě trefí. Se mnou ovšem tolik po míčku nešílí jako s Mírou. Jednak házím jako holka a opravdu nedám šedesátimetrovej hod jen tak pro nic za nic jako Někdo a i naše "pusť" je čekání až Artýskovi míček vypadne z huby:o). Míň adrenalinu na obou stranách, ale i přesto je to třeskavina. Před zkouškou jsme zaúkolovali i nebohou Pavlínu, která čekala v cíli na doběhnutí debžíka a měla za úkol hodit mu kulatou věc hned, jak doběhneme. To se podařilo a za to jí moc díky:o))). Zkoušku jsme urvali s jednou chybou (slalom - fakt ho neumíme...) a hodnocením V3!!! Jsem strašlivě spokojená!!! Tím pádem už nám chybí jenom jedna a posuneme se do A2 a tam už zůstaneme šťastní na věky věků...

Výsledky: sobota, neděle, celkově

Agility open je pro nás strašlivě těžký, protože se staví na míru A3 a takoví žabžové jako my, tam díru do světa neudělají.

img_3764.jpg

První den jsme na agility nečekali - běželo se až jako poslední a myslím, že když na mě došla řada, ležela jsem už doma v posteli. Z mýho pohledu agility druhýho dne bylo strašlivě zamotaný pro člověka - těžko zapamatovatelný. Samozřejmě tam bylo hodně zapeklitých míst, ale ty jsme nakponec zvládli. Odmítnutí přišlo na slalomu, na kladině - Artýsek prostě vystoupil po cestě nahoru, i když to normálně nedělá, a ještě na jedný skočce, ale ne nijak kroucený, prostě jsem mu blbě ukázala na jednom z jednodušších míst. Byla jsem totiž zmatená a nevěděla, kam přesně běžet. Na orientaci po parkuru to bylo fakt maso.

Zkouška A1 byla jednoduchá: v podstatě oblouky se psem na jedný ruce a k přehazování rukou byl vždycky tunel. Na tři až čtyři metry Artýsek vyslání má, takže nehopsám po parkuru s falešnejma otočkama a většinou křížím dráhu za ním. Když jsem náhodou někde dřív, křížím dráhu psa a pes je za mými zády. Moc nám to tak vyhovuje.

Po dlouhém zkoušení a uvažování jsem si vymyslela způsob, jak povelovat psíky na parkuru. S Artýskem to necháme na "ke mně", ale s Bubíškem to chci vypilovat:o))).

Drže nám palce.

Jo, jinak...během našeho nedělního skákání zůstala Bubíš sama doma a posrala kompletně všechny koberce a koberečky, který doma máme! Přišel na to Míra a jsem blažená, že Bubíš ještě žije:o). Klidně totiž mohla skočit z okna nebo upadnout ze schodů:o))).

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Kontakt

Mgr. Svatava Stodolová

Liberec

E-mail: svatava.stodolova@seznam.cz

Copyright

 

Designed by Majja.

 Mapa stránek

„Kdo má tak málo fantazie, že své lži musí opírat o důkazy, měl by raději rovnou mluvit pravdu.“ Oscar Wilde