* 25. 1. 2009

(v papírech má 24., Indulka si s ní dala na čas, a tak vylezla až v jednu ráno a vím to, protože jsem u toho byla...)

coursingová licence, C1 - dogdancing, agility - od 12. 4. 2015 běháme v kategorii A2

Náš trpaslík se narodila ve vrhu B CHS Podještědská smečka. Na svět vylezla jako poslední štěndo a já hned věděla, že ona bude to moje. Už od začátku se jevila jako ta potřeštěnější než sestra a s věkem se to jenom potvrdilo.

Bubíšek bude už navždycky srovnávaná s Artýskem, ovšem disponuje tisícem jiných reakcí a vlastností než se mi vůbec zdálo možný.

Bubíš a její vášně

Bubíš je vášnivý požírač hoven, zvratků a jiných hnusů, ovšem nepohrdne ani plesnivým chlebem nebo leklou rybou. S kořistí v držce je naprosto nepřivolatelná. V takovém okamžiku je lepší jí prostě nechat být. Na místech, kde bych nějakou takovou baštu čekala, jí chytám na vodítko a pokud se opravdu něco takového najde, pomáhám si voďákem při odvolání. Bohužel bez šňůry není šance a tak si malý psík koleduje o pořádný průšvih. Bojím se, že by mohla sežrat něco otráveného nebo hodně zkaženého... Naštěstí jsme taky velkou Bubíšinou vášní my. Miluje svoje páníky a naše přítomnost je jí nadevše. Dokonce i nad srny a kočky:o))). První impulz je vyběhnout, ale velmi rychle se vzpamatovává a vrací se k nám. Zklidnění je věcí okamžiku, kromě našeho příchodu domů. Jeden by si myslel, že vraždíme děti, když nás Bubíš vítá:o).Obrovskou Bubíšinou vášní je voda. Plave sama bezdůvodně jen pro ten pocit:o))).

Bubíš a Smečka

Těžko říct, jak by se věci měly, kdybych neměla milovanýho debila Artýska. Pravděpodobně bych neměla foxlíky a pravděpodobně bysme nikdy nedorazili na Smečku. Jenomže tohle všechno se stalo a tak i Bubíš prochází smečkováním. Chodíme na hřiště trénovat poslušnost a trénujeme agility. Nedovedete si představit tu diametrálně odlišnou práci s oběma hafíkama. Bubíšek zvládá všechny cviky a triky asi tak 1000x rychleji než Artýsek. Když spolu pracujeme, nechce dělat nic jinýho! Moc mi chce porozumět a vyhovět. Její reakce mě nutí hledat úplně jinou cestu cvičení, než jakou jsem kdy používala s Artýskem. Někdy je to pakárna, na druhou stranu - proto mám druhýho psa.

Bubíš a vodítko

Už jsem zmiňovala, proč Bubíš potřebuje být na šňůře v člověkem častěji navštěvovaných oblastech:o). Bohužel a zároveň bohudík je to jediný důvod. V lese se mě drží a nikam neodchází, od psů je celkem odvolatelná. Až si odbudeme pár hodin výcviku, bude na ní spoleh při odvolání  odkudkoliv. Vlastně její okruh se zvětšuje s rostoucím počtem s námi se venčících psů. Pokud s ní jdu sama, mám ji za zadkem a psík nejde opravdu nikam. S Artýskem se jde podívat na dýlku Artušovi šňůry a když jdeme s Pavínou a její bandou, zmizí v lese i na půl minuty!:o))). Víc jí to hecuje, takže víc lítá.

Bubíš a psí sporty

Bubu se jeví jako naprosto skvělý psí sportovec. Souvisí to s tím, že se na mě soustředí a pracuje i ona se mnou, ne jenom já s ní. Opravdu bez problémů si Bubíš poradila s coursingem. Pomalu ale jistě začínáme s agility. Kdo nás viděl, ví, že pomalu je trefnější než jistě, ale věřím, že tak za pět šest let bude Bubíš agiliťák jedna báseň:o). Kromě Pavlíniny nekonečný trpělivosti nám strašlivě moc pomohly dálkové videokurzy u Silvie Trkman. Na opravdu šílenou trpaslici nakonec zafungoval mistr světa:o). Současně se snažíme o trénink poslušnosti, ale ta Bubíše moc nebaví. Přesto se chůze u nohy zlepšuje a pozice cizelují. Myslím, že snáz bych to naučila žížalu:o). Zkoušíme dogfrisbee a jiný lítací disciplíny, i když Bubíšův odhad vzdálenosti je nula. Dogtrekking je pro foxlíka téměř samozřejmostí. Bubíšek u kola běhá ráda, ale tahání je naprostý sci-fi.

Bubíš a já

Podle mě je Bubu moc hezká fenka dobré velikosti, s krásnou hlavou a dobře nesenými a nasazenými slechy (bejvávalo:o), teď vypadá jako pes ušatý:o))), s dobrým úhlením, krátkým rovným hřbetem a vysoko nasazeným prutem. Bubíšiny vady se zvýrazňují v afektu - lehce překlápí ocásek a drobí krok, jakoby poskakuje místo toho, aby šla:o). No a v neposlední řadě je tu náš pizizub, o kterém se neví, jestli jí jeden řezák chybí nebo jestli dva srostly v jeden, protože pizizub je to opravdu velký:o). Potřebovalo by to rentgen, ale na druhou stranu uspávat kvůli tomu nebohého psíka, mi přijde hodně absurdní, protože chovatelské ambice s ní opravdu nemám. Bubíšek je pes jednoho pána. Ačkoliv přítomnost jiných lidí respektuje a na povel obvykle poslechne, nejraději je se mnou a se mnou taky nejraději komunikuje. Nepracuje pro svůj prospěch jako třeba pro ňamku nebo pro hračku, pracuje a plní, protože já to chci. Nic za to nežádá, ale dává všechno, co má. Po mamince zdědila plachost (já tomu trochu hanlivě říkám přizdisráčství:o) a hromadu temperamentu, který je ovšem (na rozdíl od maminky) lehce korigovatelný a Bubu se dokáže celkem rychle uklidnit. Je uštěkaná v situacích, o kterých neví, co si má myslet. Velmi dobře se umí chovat ve smečce a už jí to několikrát zachránilo život:o). Rvačky nevyhledává, ale jako správný foxlík k nim daleko nemá.