Mimo všechna očekávání se nám nakonec podařilo začít chodit na intenzivky k tetě Pavlíně na Smečku!!! Hurá!!!

Fotky od Pavlíny zde! Děkujeme tuuuze!

Den pátý:

Neudělalo se mi dobře, tak jsme bohužel musely odejet dřív. Možná dobře, doma jsem zjistla, že trpaslík kulhá na přední ťapku. I přes to jsme stihly kousek postavenýho parkuru. Určitě bysme žádnej celej nedaly bez ztráty kytičky ani náhodou, ale krátký sekvence zvládáme hezky - hezkej tah na tunel, celkem pohodový stáčení bez shozenejch latěk a nakonec i bubíšovsky zpracovaný dvojskok. Skokovku by pořebovala jako prase drbání, ale mně strašlivě nebaví...:o).

Den čtvrtý: 

Bubíš je už opravdu utahaná. Míň řve v bedně, dokonce v ní leží, přesto dokazuje, jakej srdcař je. Dneska krásnej parkurek. Nemohly jsme ho zaběhnout v kuse, protože prostě neumíme zpracování houpačky. Už se poněkud stydím, že máme pořád takový mezery. Nicméně všechno ostatní parádní. Já ladím ukazování a Bubíš se snaží, co to jde. Kromě krásných a plynulých sekvencí jsem dneska vyloženě nadšená z přetěžkýho náběhu do slalomu, kterej jsme nakonec vybrejnily úplně do růžova:o))). Náš pohyb po parkuru začíná vzdáleně vypadat jako sofistikovaná činnost, ne jako pád meteoru.

Den třetí:

Bubíš je grogy. Od příchodu ze cvičáku spí v různých polohách na různých místech bytu, chrápe a u toho prdí:o))). Kromě její krmný dávky, kterou proklikáme na cvičení, dostává taky ňamičky, aby to stálo za to a to z ní zřejmě dělá nafukovací balónek:o))). Dneska tah na tunel a nakonec dobrý:o). Taky mám dobrej pocit z povelu ZA, i tam skvělej tah, žádný čučení na mě a obstojný samostatný zpracování. V pauzičkách jsem zkoušela co a jak s houpačkou a nakonec jsme klikaly jenom zalehnutí targetu. Plán je target přemástit na houpačku a nechat jí ho tam. Bubíš umí target nádherně ignorovat a pokud není velikosti Ještědu, klidně si lehne mimo:o). Pozitivní na tom je, že odtranění targetu není ani nejmenší problém. Negativní je, že dosáhnout s ní nějaký větší přesnosti je dost fantazie:o). Uvidíme.

 Den druhý:

Radostně hýkám! Dostaly jsme se k tomu, že trpaslík se mnohem líp soustředí za žrádlo, takže se snažíme agilitit za ňamičky. Ne vždycky se daří, ale DRIVEu má malá opravdu na rozdávání a u překážek je OVERDRIVE. Zkoušela jsem taky slalom, ale na louce bylo jako na Sahaře, takže se to moc nedalo. Tréninkově jsme zkoušely vlnovky a mnohem hůř šlo trpaslíkovi SEM. Pokud velím SEM/TAM má Bubíš tah na překážku borderovskej, horší je to s mrzským HOP:o).

 Den první:

Jsem už hrozně zmlsaná a někdy chodím domů poněkud tréninkově nevybitá... Ne ale dneska, kdy se do nás Pavlína opřela a myslím, že jsme udělaly obrovskej kus práce. Jednak já, která si zvykám na malinko jinej systém motivace a odměňování Bubíška a jednak Bubíš, která toho naběhala jako maratónskej běžec - ale pořád ochotně a radostně:o). Pořád nás zlobí ne dost dobrej tah na překážky - teda kromě SEMu a TAMu, v tom jsme naopak extrémně pašácký:o). Na rovinkách se Bubíš pořád stáčí na mě a vyhýbá překážky, který jsou opravdu v přímým směru. Taky musím trochu pochválit sebe, že i přes ten břuch a téměř metrák váhy zvládám jakž takž obstojnej pohyb. Jsem od přírody děsně líná, takže mě ani nenapadlo, jak moc mi bude pořádný hejbání se scházet!

Hihi, no a tohle prostě musíte vidět:o))): Slušný nácvik flopa:o))). O tom jsem kdysi dávno psala tady.