Zimní vycházky

Absolvovali jsme první výchovnou procházku. Sešli jsme se u Severočeského muzea a vyrazili. Artýsek je sice první v řadě, aby tolik neřval (psi před ním jsou strašněj hec), ale absolutně mu to nezabránilo oznamovat celému liberci, že jde. OVŠEM kupodivu se dneska uklidnil už za třičtvrtě! hodinky a pak už vyšlapoval celkem v pohodě. Přijďte se podívat! Určitě nás potkáte někde kolem muzea každý úterý od pěti:o).

Na druhé vycházce se stal zázrak. Nevím, jak to jinak nazvat.  Artýsek se choval naprosto vzorně. Neřval, ťapal u nohy a krásně na mě reagoval. Konečně jsem byla jenom já a ne kdejakej pes okolo!!! Je to fakt neskutečná věc. Skoro dva roky se spolu dřeme (ani on to nemá jednoduchý, nedělá mi naschvály, je prostě takovej:o) každej tejden na vycházce se Smečkou. Už jich bude ke stovce. To je neuvěřitelnejch kilometrů a milionkrát srovnání škubnutím vodítkem. Nerada bych to zakřila, takže si počkáme na další vycházku a uvidíme. Mohlo by to být skoro jako s odložením. Nekonečně dlouho nevydržel sedět na místě, vstával a odcházel. Prostě odložení bylo sci-fi. Potom jednoho dne najednou zůstal sedět a od tý doby to prostě funguje. Bylo to vlastně loni touhle dobou. Asi má nějaký zimní hybernační období...:o))). Každýmu, kdo se trápí se svým velmi samostatným a temperamentním hafíkem přeju zažít tenhle pocit absolutního zadostiučinění. Jdeme správnou cestou a nese to svoje ovoce. 

Na třetí vycházce si Artýsek trochu srovnal bilanci, ale přesto je citelně znát, že je to mnohem klidnější pejsek. Štěká stále, ale už k tomu má zřetelný důvod. Vydržel sedět velmi dlouho s funícím psem za zadkem a vyjel až když na něj  ten druhej nepokrytě útočně vrčel. Vydržel v odložení v leže i když kolem dokola byla hromada jiných pejsků a nejblíž nepřítel Ax. Mám z něj velikou radost.

Na čtvrtou vycházku jsme se vydali do města. A to opravdu do města nejměstovatějšího. Trénovali jsme rušný prostředí a to opravdu bylo. Od muzea jsme došli dolů Pražskou, motali se kolem Tesca a zpátky k muzeu se zastávkou na Šalďáku přes Moskevskou. Bylo to humorné. Nic lepšího mě nenapadá. Nicméně Artýsek to zvládl moc fajn. Koneckonců je to jeho prostředí víc než jakýkoliv les...

Obrazek

Pátá vycházka byla už zase klasika - jupí! Výjimečně s námi šla i Indýska a protože už je to určitě budoucí maminka, tak jsem ji z domova přinesla zapomenutý Šarlotčin svetřík, aby jí při odkládání nebyla zima. Indýska po oblečení zatuhla jako prkno a koukala na mě s velmi jasným výrazem v očích - MRCHO! Ale nakonec to rozchodila. Kynologovo srdce by ronilo olbřímí slzy nad oblečenými psy, ale Artýsovi je fakt kosa, když má pět minut v minus šesti stupních sedět, pak si na dalších x minut lehnout a zase jenom sednout... Prostě trénink odložení musí být i v zimě, i když to zkracujeme, co to jde. Ve svetru dokonce Artýs vydržel ležet až do povelu sedni:o). Trénovali jsme chození ve štrůdlu a i když jsme měli ve dvojici Matea, tak nebyl ani náznak vrknutí a i Axe jsme míjeli naprosto bez jakéhokoliv projevu čehokoliv. 

Nějak jsem zapomněla aktualizovat naše městské snažení! Jednu vycházku jsme s psíkem zabalili neboť zima byla opravdu veliká a ostatní nějak zmizely v propadlišti dějin...:o))). 

Na osmé vycházce jsme zkoušeli přivolání a odložení a zvládání malých vzdáleností mezi psy. Nakonci jsem si říkala, že yvcházky pro poslušné a ovladatelné psy musí být děsná nuda:o))). Artýs totiž vyšlapoval jako hodinky a jenom jednou byla potřeba trochu na něj houknout. Nakonec jsme zkoušeli chůzi po schodech. Všem to moc šlo a nakonec jsme našli i foťák...

Obrazek

 Na deváté vycházce jsme si s Artýskem zkoušeli chůzi až na třetím místě v řadě. To není totiž jen tak. Psíci před ním ho tak hecnou, že řve jako tur a škrtí se na voďáku. Tentokrát jsme dali nejen Todora, ale nakonec i velkýho ridgebacka!!! Šli před náma a Artýsek vyšlapoval jako hodinky. Samozřejmě jakmile se nějaký pes ozve, tak je po klidu, ale zase tu máme nové vlaštovky:o) a nové výzvy, ale těch je s Artýskem nekonečně:o).

Venku bylo děsně namrzlo, tak jsme dali opravdu pochoďák s tím, že jsme se soustředili na chůzi na povoleným vodítku.

Na desáté a poslední vycházce jsme se vydali opět do města. Artýsek zvládl celou vycházku jako druhej v řadě za Todorem a vůbec neřval. Průchody kolem jiných psů jsou už naprosto bez problémů a odložení (byla jsem až za rohem a nebylo mě vidět) dal jako malinu! Prostě žádnej stres! Dokonce jsme v rámci rušného prostředí zváldi i bišonka, kterého měl páníček na volno a nehodlal ho odvolat. Až teprve potom jsme pochopili, že je bišonek tzv. neodvolatelný. Nechápu, co si ten pán myslel, že se stane? Ublížil by mu i Artýs natož potom Samouš anebo Mateo!!! Jenomže my šikulíni jsme naše psy zvládli!!!

Příští týden plynule přecházíme na výchovné vycházky, které budou od šesti a budeme dál pilovat nekonfliktní chování!!!

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Kontakt

Mgr. Svatava Stodolová

Liberec

E-mail: svatava.stodolova@seznam.cz

Copyright

 

Designed by Majja.

 Mapa stránek

„Rozdávat rady je zbytečné. Moudrý si poradí sám a hlupák stejně neposlechne.“ Mark Twain