Vycházky a cvičení v únoru

Ze stejného důvodu jako absence Matesova článku, neexistuje ani zmínka o našich únorových aktivitách. Neděje se nic světobornýho, ale něco málo jo, takže to zkusím postupně dodatlit do jednoho článku (s jedním restem až z února!)!

WP 20150212 017Skokovka s Eliškou Dolníčkovou podruhé:

Jelikož jsem idiot, veškeré poznámky z naší první skokový intenzivky jsem ztratila. A jelikož jsem idiot ještě větší, nic jsem si nezapamatovala, protože jsem si to zapsala, ne? Tudíž jsem se vydala skokovkovat ještě jednou. Bubíš je čůz (nikolivěk čůza, prostě čůz!) a skáče tak, jak to umí jen ona. Dýdynka je holka šikovná a jenom si ještě neví rady s takovým tělem, co jí narostlo:o). Ale už mám objednaný skočky, tak doufám, že si za barákem ten dvojskok opravdu postavím a opravdu dvojskokovat budeme. Máme k tomu přislíbený online servis, tak snad to k něčemu bude...

 

WP 20150221 006Hřiště s Matesem a taky Bubíšem a Dýdynkou:

Konečně je i Liberec bez sněhu, takže jsme vyjeli v plný polní na hřiště vyzkoušet, co s Bubíšem udělala přestávka. Jenom jsem využila těch pár skoček, slalomu a kladiny, co na hřišti zůstaly přes zimu. Chtěla jsem Bubíšovi připomenout slalom a samozřejmě že zony. Kladina byla snížená pravděpodobně pro Mínu:o), ale to nás nezastavilo. Kupodivu Bubíš naprosto jasně pochopila, že i to placatý u země je kladina, na jejímž konci se zastavuje...! Je to mrcha mrňavá! Ví naprosto přesně, co se na konci kladiny dělá, ale když zešílí (a Bubíš zešiluje velmi časo, až by se chtělo říct pokaždý), zapomene úplně všechno a šmitec. I áčko dala úplně s prstem v nose! To zase bude DISKvalifikací...

Dýdynku jsem chtěla prohnat přes tu sníženou kladinu, ale plesnivka se rozbila. A to tak, že najednou nechtěla běhat nikam, nijak a rozhodně ne po kladině. Když jsem o tom večer uvažovala, byla jsem především nervózní jí já z kluků, který se pořád motali kolem a Mates mňoukal, že chce za mnou... No a i když jsem si vážně dávala záležet, abych na Pindruši hnusná nebyla, neošálila jsem jí a kraťanda se nám rozbila. Z tohodle jejího povahovýho rysu jsem hotová:o). Takový citlivoučký stvoření!!! Po těch mejch dvou železech:o). No, mám na čem pracovat:o))).

 

WP 20150207 004Dog-Zone:

Jak jsem už říkala, smečkový překážky jsou v hale na Vysoký a tak se na hřišti moc parkury postavit nedají. Navíc moje schopnost komunikace s jinými lidmi po porodu padla na absolutní nulu a jedině se zvládnu párkrát do týdne podívat na net/fejsbůk. No a tam se bez zbytečných domluv dá přihlásit na tréninky do Ostašova. Bára dokáže vymyslet parkur, takže nemusím nic tvořit a to mým zbylým pěti neuronům celkem vyhovuje...

Jednou jsem vzala jenom Bubíše, podruhý už i Dýdynku - kvůli sbíhačkám. Byla jsem zvědavá, jestli bude rozbitá i na jiným místě/jiný kladině než na tý smečkový. Byla. Nechtěla běhat, někdy dokonce ani jít. Bára je zastáncem posledního dobrýho pokusu. Já s tím úplně nesouhlasím. podle mě to není vždycky možný/ideální. Moje malá Pindruška převedla ukázkovej přeskok. Vzala teisák, odešla s ním dvacet metrů ode mě a tam se začala válet po zádech a ten tenisák žrát. Vytořila jsem jí takovej stres, že si šla udělat hezky po svým. Dýdynka nechce nic jinýho než být a splupracovat s člověkem. Tohle by neudělala jen tak pro srandu králíkům. Nikdy. Nebylo to na poslední dobrej pokus, bylo to na hození míčku úplně pro nic za nic někam, jen aby ho radostně donesla a pak konec. Mrzí mě, že jsem to nechala dojít až tak daleko...

Bubíš byla Bubíš:o). Mně běhací pauza prospěla a přestala jsem se na ní zlobit za všechny chyby, který dělá. Shozeným laťkama počínaje, přes skočený zóny pokračujíce a vyhnutím překážek (který nejdou vyhnout!) konče. Já si samozřejmě taky nesu svůj podíl chyb, který jsou stejně determinující jako ty Bubíšovo. Jsme dobrej tým - každej si nese polovinu chyb, který nás stojí dvojky:o). Ach jo, dvojky. Zasloužily bysme si je už jen proto, abysme mohly jezdit na zkoušky s kamarádkama a po všech těch probdělých nocích bych nemusela vstávat tak zatraceně brzo... Dvojky... Ale běhání dobrý:o). Čůza mrňavá má krásnej slalom, úžasný točení, hezky samostatnej OUT, nevymejšlí kraviny typu: hele v opačným rohu parkuru je tunel, šup do něj!!!, na pasti v parkuru připravený nás lze chytit jen velmi těžko (pouze když zapomenu kudyma vést a do pasti Bubíše navedu:o). Na zkoušky se těším, i přes to, že bude bednění:o))). Spousta bednění.

 

WP 20150206 001Vycházkování:

No a samozřejmě chodíme taky na vycházky. Sice bych si moc přála mít je všechny zdokumentovaný Endomondem, ale bohužel zapomínám aplikaci vypnout, takže naše vejletování pak vypadá dost zavádějícně:o). Chodíme po Stráži, byli jsme na Viniční, sáňkovat na Liďácích, v Mostě kolem Matyldy... Někdy beru jen hlčičky a užívám si ten nekonečnej klid, když nejde Artýsek. Jindy zase beru jen Arturka, a toho nejraději do města. On to má rád. Očuchává si a značkuje a užívá si moji plnou pozornost při lehounkým cvičení poslušnosti. Takhle bez ambic je to parádní pejsek. Bohužel jakmile po něm chci něco za nějakým účelem, stane se z něj neovladatelná bestie:o))).Pašák:o)! 

No a poslední fotka je Bubíšino selfíčko. I ona umí mít uši po foxlím a vypadá pak jako někdo úplně jinej:o)!

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Kontakt

Mgr. Svatava Stodolová

Liberec

E-mail: svatava.stodolova@seznam.cz

Copyright

 

Designed by Majja.

 Mapa stránek

„Bůh stvořil člověka, když ho přestaly bavit opice. Na další pokusy už pak neměl nervy.“ Mark Twain