Většinu času Liberec nemám moc ráda, ale někdy se ukáže v lepším světle...
Vylezlo sluníčko, už jsem podezřívala stroje, že převzali vládu nad světem a začnou nás pěstovat. Ale ne, ještě ne. I přes strašně natřískanej den Matesem jsem se zmobilizovala a vzala hafíky ven. Nic světobornýho - liďáky, ale stejně mi bylo moc fajn.
Dýdynka odkoukala od foxlů samý kraviny:o), a tak naše začátky vypadají takhle.
Moc přesvědčivě je zatrhnout neumím. Lepší to je, když vládnu piškotama, ale tentokrát jsem je neměla - ani já nejsem perfektní:o)!
Okruh v lese a kolem ZOO (pozdě zapnutý Endomondo) jsme obletěli a za hodinku byli doma (ještě, že máme Artýska a můžu psát i:o). Artýsek zase na dlouho zamával jakýkoliv volnosti a jeho světem se stal svět tzv. pětimetrák. Pro psovodkyni je to jenom výhoda, Artýsek krásně táhne a vydatně pomáhá do kopců. Někdy sice i do lesa mimo cestu, ale zaset olik kilo nemá:o)! Holky lítají a Dýdynka žere Bubíše. Těžko říct, jak to Bubíš vidí, nicméně nebýt to foxl, velmi bych se bála i o psychiku i o zranění. Pindruše neměla od koho odkoukat jemnost... Někdy je krotím, jindy nechávám, nevím přesně co s tím... Jednu foxlo-plesnivou bitku už za sebou máme, tak snad si holky tu aktuální neshodu vyřešily. Psy míjíme celkem oduševněle i v takovém počtu. Nakonec nejvíc škodí Pindruše, protože prostě MUSÍ všechny kolemjdoucí děti, lidi a psy vítat!
Dneska snad půjdeme zase, i když ani zdaleka není tak hezky. Sněží. Sněží proto, protože jsem si zaplatila Running Contacts!!!
Nemám Liberec ráda!
Jako bonus k tomuhle článku přidávám fotky týraného foxteriéra Artýska. Jeho život u nás se podobá foxteriéřímu peklu!
Fotky se jmenujou Mrtvý na pryčně a Omráčený klackem.