Mates byl zase u prarodičů a to mi/nám otevírá nedozírné možnosti:o)))!!!
V sobotu jsem se odhodlala vzít Plesnivku zase na kladinu. Po našem posledním extempóre - mámo, ty mě na kladině týráš a já se rozbiju a nebudu dělat nic - mi trvalo sebrat odvahu a znova se s kladinou konfrontovat. Týraný pes se v Dýdýšině případě rovná neodměněný pes a opravdu stačí neodměnit jí JEDNOU!!! A je to v řiti. Plesnivka se rozbije a přestane makat! Navíc se tváří jako když jí nadloube. Další zkouška mých nebohých nervů. Zkouším různý možnosti, jak jí udržet přesvědčenou, že pracuje skvěle a že se ROZHODNĚ ani trošku nezlobím. Teď zrovna se tváří dobře na míček jako odměnu, takže po ne-zóně dostane míček jen jednou navíc a já se usmívám; když trefí zónu jásám a několik různých míčků jí prohodím několikrát. Zkoušela jsem to i s talířem, ale házím tak neskutečně blbě, že jsem si jí zase rozbila... Je to drsná zkouška trpělivosti, ale já jsem svatá! Na intenzivce s Kristou Půdovou Bubíš nedokázala několikrát po sobě skočit překážku, která jinak nešla neskočit. Byla první a Bubíš zkrz tu skočku koukala na mě. Když jsme to ododměňovaly a odpracovaly to s ní jako se štěnětem, co vidí skočku poprvé, nakonec jí dala, tak jsme to ztěžovaly a když už jsme tam byly, chtěly jsme to zařadit do sekvence a pokračovat a Bubíš jí zase vyhla... Ovšem jsem zázračný psovod, takže Bubíš stále žije! No, zpátky s Pindruši. Metoda mnoha míčků zatím funguje, i když jsem jí musela lehce poopravit a mít všechny míčky stejné. Na jiný (třeba takovej uzlovej míček) typ míčku čumí, jak když jí nadloube a já musím jít dejchat za roh:o)))!
Nakonec jsme se dostaly k tomu, že Dýdynka přes kladinu zase běhá full speed. Zóna jí občas vyjde, občas ne, ale krok určitě neprotahuje, tudíž hledám dobrej starting point. Chtěla bych se dostat na tak poloviční vejšku kladiny a pak to začít zařazovat do sekvencí:o))).
 |
 |
Bubíše jsem se rozhodla vzít na áčko a zmastit jí pokaždý, když se vykašle na zónu. S nervama lehce v prdeli po Dýdýšině kladině a míčkovým čarováním jsem vytáhla Bubíše s nadějí, že drobně upustím až to malá skočí, a bude mi líp. A Bubíš po foxteriéřím - neudělám ti paničko nic kvůli - zastavila všechny možný zóny hned na poprvé, i na tý placatý kladině!!! I na tom ostrým áčku!!! Hajzla mrňavá:o)))! Radostě jsem hýkala a přemejšlela, jak si ulevím a pak mě napadlo, že si dám s Bubíší poslušnost, protože to jí nejde a trošku si na ní zařvu a bude mi líp...! Fotka hovoří za vše. Malý foxteriér mě porazil a dostala horu minipiškotů a večer na mě mohla ležet celou dobu, co jsem koukala na telku a vůbec mi nevadilo, že mi brní celej člověk:o))).
 |
 |
Jako hřeb večera jsem vytáhla i Mistra Lova Lova a tam už jsem jenom rezignovaně koukala, jak Artýsek nechává tenisák tenisákem a jde se mnou chodit u nohy a dělá pivoty a couvá a jde bokem a je neskutečně šťastný.
Foxteriéři jsou skvělí. Stačí je chtít zabít za jednu jedinou chybičku a oni jí just neudělají! To je přesný popis jejich povahy, Neudělají pro člověka nic, ani chybu:o)))!
V neděli přijela moja Jaňucha a to vždycky zavání lesem a výletováním a protože i ona nechala svojí ratolest doma, vydaly jsme se z Bedřichova kolem přehrady až k nám a bylo to parádní. Já měla všechny hovády a chovali se strašně oduševnělě. No, až na to vystupování z auta... To bylo lehce přetočený:o)! Foxteriéři vyli a skučeli a Dýdynka štěkala a mručela a navzájem se všichni kousali, ale zklidnění přišlo do minuty (neuvěřitelně dlouhá je taková minuta:o).
Že já jsem byla unavená, je jasný. Že ale byl grogy i Artýsek jasný není a nikdy nebude... Drž se páprdo:o)))!