První koloběžení

Musherský psy nemáme, tak dřeme sami...

P 20160708 122832S Dýdýšinou kariérou ESPéčka to vypadá víc než bledě, takže jsme tuto stránku uzavřeli a soustředíme se na jiné aktivity:o). Bubíš by tahací pes klidně byla, ale je to malý paťatý zvířátko a nechce se mi jí moc tavit - je srdcař a na cestě by toho mohla nechat zbytečně mnoho. Takže jsme si jeli trhnout nohou bez pomocných motorků.

Úplně prvně v seniorský kategorii jsem jela na kolobrndě, když jsem si myslela, že kraťanda je foxl, a když zapřáhnu, tak potáhne. Netáhla, zato mě pěkně nechala vyběhnout kopec vedle ní i kolobrndy. Jízda bych tomu teda ani neříkala. Podruhý jsme se chtěli kolobrndama přiblížit proti proudu Jizery a dolů sjet na lodičkách. Ukázalo se, že soudruzi půjčovatelé mají bordel v nabídce a slibovanej vozejček na kolobku už nemají a naše miminko se nevešlo ani do sedačky, takže taky nic.

Dneska jsme šli do banky ohledně platební karty a domů jsme oddrandili na kolobce:o))). Neplánovat je nejlepší plán. No, v bance nám kolobky úplně nepůjčili, ale v Pražský ulici v Liberci v Batavii jo. V sandálkách s kabelkou jsem jistě nevypadala jako někdo se zdravým rozumem, ale co už...:o).

Taková kolobka jedna a kolobka dvě se úplně s klidem vejdou nerozložený do rozloženýho DáDy včetně krabice na psy - holky teda musely cestovat v jedný, ale jelikož rvačku si daly už ráno, na cestu jim žádná nezbyla. Cestu jsme vybrali maximálně nenáročnou - Viniční. Rovinka, šotolinka, voda v pangejtech u cesty. Vedro úplně nebylo, ale stejně jsem se trochu bála o obě holky, abych je neuvařila, takže jsme ani nedojeli nikam signifikantně daleko - 4km tam a 4km zpátky. Dýdynka mě předběhne vždycky jen omylem, pak si chvíli koleduje o přejetí a pak se zase zařadí někam vedle mě, kde drží moje tempo. Bubíš po cestě tam letí jako vítr, aby po cestě zpátky nacpala nos za zadní kolo a odevzdaně ťapala a čekala až to přejde:o). Tak to bylo vždycky. Chyběl Artýsek na flexině. Na dnešní výlet bych mu koupila i takovej mini - amortizérek právě s flexinou kompatibilní.

Kolobka paráda. Jen je to sport. Jako že se člověk zadejchá a něco ho bolí a tak. To není úplně můj šálek kávy. Příště zkusíme dojet dál a taky zkusíme jiný kolobky. Míra jel na oranžový s velkým kolem Crussis, já na menší černý Kostce. Měnit nohy za jízdy přeskokem jsem si netroufla, ale přeťápnout jsem nakonec zvládla.

Hezký! Příště zkusíme ty druhý dvě, co tam měli k půjčení - dvě svítivě fosforový Kostky - jednu s malým a jednu s velkým předním kolem.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Kontakt

Mgr. Svatava Stodolová

Liberec

E-mail: svatava.stodolova@seznam.cz

Copyright

 

Designed by Majja.

 Mapa stránek

„Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ Jan Werich