Seminář obedience s Petrou Florschutz

Poslední seminář v tomhle roce. Rozjela jsem to ve velkým a teď se nestačím divit, kolik milionů přístupů k jednomu pidiproblémku je:o). Nevadí. Zbytek roku budu filtrovat a hledat to nejlepší pro mě.Pro psa je pravděpodobně nejlepší všechno, když páníček ví, jak na to:o))).

Budu se pokoušet o pravidelnou aktualizaci...

Den pátý - pátek

Něco mě griflo do nohy a nemohla jsem chodit, musela jsem nechat přeočkovat psíky, Artýsek byl už vycucanej jako houba a Bubíš se mi rozhárala.

V pátek jsem se vydala na seminář dogsfree a jenom poslouchala. Dělalo se závěrečný shrnutí, co se všichni naučili a zkoušelo se nanečisto obedience.

Míra si pro mě přijel po pátý a pokračovali jsme rovnou do Mostu k rodičům.

V Ikee jsem si koupila umělohmotný vázy, co mají tvar jako kužel (modrý:o) a začneme s trpaslíkem a i s velkým cvičit.

Den čtvrtý - čtvrtek

Mluví a pozitivním výcviku, ale nejčastěji používané slovo je NE a ten o ten ostnáč jsem se dneska fakt popíchala a ona (malinois slečna) na tom toho maliňáka dost vláčí... Hnus!

Dneska se toho moc nedělo. Spíš to bylo takový opakování. Všechno už jsme za ty tři dny probrali.

Den třetí - středa

Zjištění dne je, že obušek je jenom taková pěnová tyčka. Někde uvnitř bude něco železnýho a pružnýho, ale ustoupila jsem z proti obranné zavilosti a na večer si domluvila kousání:o))). To je sleng...:o))). Takže večer Artýsek kousal a hádejte co? Šlo mu to skvěle! Jasně!!! Hrát si s hadrem a dostat k tomu navrh člověka, kterej vypadá, že ho to baví úplně stejně, je nečekaná prémie:o). Když jsem Artýska přiváděla se slovy, že jdeme za pánem na hraní, malinois lidi se shovívavě usmívali. Něco jako: Ta je ale úplně mimo... Figurant je přece Někdo a kousání je strašně vážná věc!!! Jako všechno ve světě malinois...

Bohužel...

Odpoledne jsme mluvili o vyhledávávní dřívka. Easy. Pro foxlíka žádnej problém, dokonce i pro toho mýho nablblíka.

Dopoledne jsme se ještě jednou zabývali chůzí u nohy s rušivými vlivy. Rušivý vlivy byly hračky všude okolo včetně naší fialový silikonový koule, který když si Artýsek všiml, nebylo cesty zpět... Aspoň na chvíli. Zlatíčko moje se dalo dohromady a nakonec jsem ho skrz ty hračky (a kouli) přivolala!!!

Den druhý - úterý

Dopoledne jsme začali s vysláním. Jednak do čtverce a jednak vysláním obecně. Ne že by Artuš nějaký měl, ale bylo by hezký jednou nějaký zvádnout. Petra ukazovala, jak to psa učí a pak, jak to naučit mýho ignorantíka. S Bubíškem jsem ale doma začala dobře, tak teď doufám, že si to nepokazím nějakou chujovinou.

Po obědě jsme se zabývali aportem. Petra řeší konec aportu a přes to se dostane na začátek. Geniálně jednoduchý:o). Navíc stejně geniálně odstranila překusování aportu jenom pomocí kusu žvance:o). To na mě udělalo dojem:o). Pak ještě přišla metodika nácviku aportu přes překážku, u který se Pavlína zjevila u agilitní podobnosti HOPu. To mě stres nedělá a konečně vím, kam nacpat holandsky geniální ŠPRUNG (Made in slovenia). Taky si naprosto vážně pohrávám s myšlenkou, že učit aport na povel APORT je strašlivě ohraný a když nic jinýho, mohla bych se do obedience historie zapsat jako Ta se šílenejma povelama. Takže co místo APORT třeba BRAMBORA:o)))? Fakt to kontepluju:o))).

Nakonec, v rámci všeobecného veselí, přivedla paní háravku v nejlepším a my po ní měli s Artýskem cvičit... Hihi. Jedna maliní psovodka měla málem kolaps z toho, že mi pes nepracuje na prokrvaveným místečku:o))). Její psi to nedělají. Dají se celkem dobře přesvědčit cukrem a bičem. Teda v opačném pořadí bičem a cukrem, tzn. ostnáčem a ňamkou. Pokyn pro zahájení práce je škubnutí tím ostnáčem a odměna, když se pes vrátí z Marsu k vám. Taky to podle jinýho malinois psovoda musí fungovat u všech. Probůh. Oni si opravdu myslí, že celej svět je z maliňáků a potom z ostatních plemen, který jsou jednodušší!!!

Zasloužili by zastřelit (anebo hůř, zasloužili by Baghýru nebo Danťáka nebo Artýska před třemi lety, zasloužili by Maxíka a Rodžajse; pak by se šli zastřelit sami:o), ale já se na ně nezlobím, neboť jejich slova jsou jako bzučení mouchy v mých uších.

Ani si netroufám zeptat se na obrany, protože dneska jsem viděla, jak to čtyřměsíční malinois štěně věší na peška a tlučou do něj obuškem!!!

Nějak je mi to mírumilovný zacházení se psem bližší a to neříkám, že jsem jako mílius vždycky:o). Ale kdy naposledy jsem ho někam vláčela za kůži na krku, to nevím. Vlastně když teď na to myslím, tak nikdy...!

Den první - pondělí

V propozicích nebyly pro jistotu téměř žádný informace. Ani ta, v kolik se vlastně začíná, ale Pavlína to nějak vykomunikovala a já jsem mohla v klidu dorazit na devátou do České Lípy na cvičák. Zase by se dalo zaslintat nad cvičištěm, ale raději jenom potichu závidím.

Celý den byla na programu chůze u nohy, přivolání a polohy sedni, lehni, stůj. Práce víc než dost. Na cvičení jsem si s sebou vzala Artýska. Jednak proto, že ťutínek něcu umí. Taky proto, že vůbec nic neumí a pak hlavně proto, že jsem s ním v poslední době málo a trošku se nám to odráží ve vztahu. Nerada bych o něj zase přišla...

Takže Artýsek měl vyšapovat u nohy, což není takový problém. Mnohem větší problém je ho rozejít včas a radostně. Petra ukázala několik triků, jak psa k noze srovnat. Všechno je čistej luring, v případě maliňáků s občasným tvrdším zacházením. Klikr nepoužívá nikdo. Ostnáče jsou celkem pravidelnou výzbrojí týmů člověk - maliňák. Po psech se házejí vodítka. Poněkud jinej přístup po Silvii Trkman a Martině Klimešový:o))).

S Artýskem jsme odhalili to, co jsem věděla už strašně dlouho - nereaguje na slovní povely, což Petře připadalo tak zváštní, že začala zjišťovat, jestli Tydýt není hluchej:o). Na tlesknutí u nohy se srovná P A R Á D N Ě. Ovšem na slovní povel K NOZE leda tak ho*no. Ukázali jsme teda, jak to vypadá s povelem a jak s plácáním do stehna a stehno se opravdu jevilo jako lepší možnost. Na světě si prej jako jedinej plácá do nohy českej nároďák. Nu což.

Polohy umí Artýsek celkem spolehlivě. Ovšem se všema profíkama na světě se asi liším v tom, co to znamená umí:o). Jejich to umí i na Marsu po tmě, na červený trávě uprostřed lávovýho pole. Asi tak. Můj to umí u nohy a někdy přede mnou, někdy i na vzdálenost dvou metrů. A víte co? UMÍ!

Na naše přivolání jsem obzvláště hrdá. Na obedienci Artýsek ovšem předsedá dost daleko přede mnou. I tady jsem dostala tip, jak si pomoct, tak uvidím, jestli to bude fungovat. našroubuju to i na Bubu. Ta si taky dokáže sednou kilometr daleko a divit se, že je přece tam, kde má bejt.

I přes to debilnění s maliňákama (zaplať bůůů za foxlíky) je to fajn místo a Petra je dobrá. Konečně mi taky někdo s něčím PORADÍ.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Kontakt

Mgr. Svatava Stodolová

Liberec

E-mail: svatava.stodolova@seznam.cz

Copyright

 

Designed by Majja.

 Mapa stránek

„Kdyby se mužům dostávalo manželek, jakých si zasluhují, měli by zatraceně těžký život.“ Oscar Wilde