Na dogtrek se Smečkou jsem se moooc těšila. Je to pohodička a klídek, známí a kamarádi. Taky se nemusí závodit:o))). Letos se na to vyprdnul i Míra a zvolil moje šnečí tempo společně se mnou. Společně s náma na trať vyrazila i Maruška s Vojtou a Julií. Letošní ročník byl snad nejnáročnější, co se profilu tratě týče. Kilometrů jsme neušli mnoho, ale když to zrovna nebylo do kopce (celá první půlka), tak to bylo z kopce a pak zase do kopce.

Rovinek jsme si moc neužili. Už dlouho jsem se po cestě tak nenasmála a taky se mi šlo hrozně hezky. Kopce prostě utekly ani jsem nevěděla jak. Artýsek a chvílema i Bubu mi totiž parádně pomáhali. Artýsek je tahač přepychovej, to už jsem věděla, ale když nás předešla i Maggie (Eldo-Uriší štěndo, fenka, slečna...:o), opřela se Bubu do postroje jako snad nikdy. Tyhlety mladý Eldí potomky Bubíš přímo nenávidí. Bez vodítka byla za celou dobu asi tři minuty a během tý chvilky stihla najít Magginku, zakousnout se jí do nohy a udělat jí tam obstojnou ďouru! Já držela Artýska, takže na docela velkou vzdálenost musel zasahovat Míra. Dokonce ani zásah této pro Bubíše hrozivé bytosti ji neodradil od dalších pokusů:o). Ale mně se šlo fakt hezky, když táhli oba. Kolikátý jsme nakonec dorazili jsem zapomněla, ale bylo to někde ve spodním prostředku:o))).

Všechny úkoly po cestě plnil náš schopnější pes - Artýsek. Přes nohu skákal krásně - to umí od frisbíčka, odložení po 12-ti kilometrech taky v pohodě, ale, na co jsem pyšná, bylo jeho hledání piškotů. Z vodítka jsem ho nepustila, příliš blízko byl skorolabrador Bárteček, kterýho je potřeba zabít, ale piškoty našel nosem soustředěně sám a rukou se na dva metry nechal vysílat a čmuchal jako šílenej. Nakonec je opravdu našel všechny a opravdu sám. Je to pašík!

Unavení psíci byli, ne že ne, ale klidně by si ještě ten den hráli a cvičili. Na rozdíl ode mě, která bych akorát tak usnula:o))).