Sedím u počítače a tupě koukám do monitoru. Jsem úplně gumová. Vysátá od sluníčka, vyfoukaná od větru. Dlaně mám omlácený a vysušený, rty popraskaný a každej sval na těle unavenej. Házela jsem talířem. Vypadá to jako děsná prča, ale když chcete aspoň přibližně udělit disku požadovanou rychlost, směr a nedejbůh místo dopadu, prča to být přestává. Většinu času jsem si připadala jako naprostej osel. Absolutně nedokážu analyzovat moje snažení a výsledek tak, aby to k něčemu bylo a vypadly z toho nějaký závěry typu: skloň zápěstí víc vlevo, srovnej rameno do směru, udělej krok navíc atp.

Dopoledne jsme se učili házet a odpoledne jsme chvíli blbnuli s psíkama a taky zkoušeli triky s diskem. Triky, které sice s házením souvisí, ale úplně házení to není.

Dobrá v tom nebudu nikdy, je to moc práce.

Moji foxlíci jsou perfektní v každým aspektu.

Psi se opravdu nemusejí vylítat, aby se vyvenčili.

Nemám ráda velký kolektivy lidí v čemkoliv.

Pan Štýbr je hrozně šikovnej a skromnej pán.

Teriéři opravdu nejsou pro každýho.

Je hezký něco fakt umět.

Příště půjdu zase.

Celé odpoledne fotil Májja. Děkujeme.