Jojo, střapeček je střapeček...

Foxlové střapec loví. Lovili by ho, i kdyby měli chcípnout. Artýsek vždycky Bubíškovi naklepal, ale už není nejmladší a taky už není v nejlepší fyzický kondici, takže tentokrát ho Bubíš natáhla a natáhla ho fest. Tolik, že hned zítra začneme na Artýskovi zase pracovat. Jednou běželi s košíkama a když na druhej běh přišla Martina, měla jsem odtrhávače a podruhý jsem je pustila bez košíků. I to, že Artýsek vyměnil střapec za kus žvance a pustil, značí jeho rostoucí věk na úkor dravosti:o))).

Dýdynka, jelikož je perfektní, ví, co se se střapcem dělá a jako vše to dělá uvědoměle. První běh dala sama a samozřejmě běžela moc hezky. Jen zabít střapec se jí moc nechtělo, takže jsem ještě znova natáhla rovinku, aby se do střapečku zakousla. Zakousla se, ale tak jaká ona je - dámičkovsky:o))).

Druhý běh jsem jí vypustila s australandou - hodnou, nekonfliktí, ale dost temperamentní. Dýdynka začala střapeček úplně normálně lovit, ale když si všimla druhýho psa, zabalila to. Běžela jsem za ní, povzbuzovala jí a to jí znova nakoplo, australandu předběhla, do střapce si v cíli kousla, ale jen na chvilku. Rozhodně se nehodlá o střapec s nikým tahat, takže zase znova rovinka, aby si i kraťanda pořádně kousla.

Pro mě je úplně zázračný, že když zavelím KONEC, Dýduše se na jakoukiliv hračku, kterou disponuju, opravdu vyprdne a jde si po svým. Tak s ní lze natáhnout střapec, aniž by kolem vás skákala a řvala, jak to dovedou oba foxlové. S nima natahovat opravdu nejde a vychodit je tím tudíž taky nelze. Jsou to paka:o))).

Aktivitka parádní. V listopadu jedem zas!