DýDunka: DISK, 3.VD 10 tr. bodů
GaMyše: DISK, DISK
Karin Divišová
Takhle napsaný to vypadá jako dost výbuch, ale já jsem víc než spokojená.
Plán byl mnohem komplikovanější. Chtěla jsem Morčátku usnadnit kladinu, a tak jsme se do Ratenic vydali už v pátek večer. Celá marškumpačka. Přihlásila jsem nás na trénink k Honzovi Kadlecovi. Nečekala jsem žádný trenérský AHA moment, ale chtěla jsem, aby si Gamorka osahala kladinu a prostředí vůbec. Nakonec to byl takový milý trénink, který úplně přesně naplnil očekávání. Jako bonus jsme totiž k tomu měli pronajatou chatku přímov v areálu KK Simire, takže jsme večer nemuseli spěchat zpátky do Liberce a ráno zase brzo vstávat, ale prostě jsme se vybalili do ubytka pár metrů od haly.
Noc byla trochu neklidná, protože Gamora dejchá, funí, slintá a u toho všeho vám klidně šlápne na hlavu, břicho, kamkoliv. Do toho jsem zase neuhlídala Bubíše, která z košíku vyhrabala krabičku se zmrzlýma párkama, narvala si je do břicha a přes noc jí opravdu nebylo dobře. Sice nikam nic nevrhla, ale hekala a poskučávala celou noc.
Dvojzkoušky začínaly jedničkama. Už to není ideální, ale co je? Parkury byly na můj vkus trošku lámané, ale fičim v zenu, takže každej parkur je dobrej. A protože kafráním se nepřestaví, je zbytečný kafrat. Parkury byly úplně obyčejný parkury.
První běh:
DISKotéku na předposlední překážce - áčku - bych rozdělila fifty-fifty mezi mě a Gamyši. Ona na pořvávání ÁČKO, klidně mohla trefit áčko; já jsem místo pořávání mohla být malinko trpělivější a udržet u áčka dýl oko a myšlenku, než se hnát Do cíle. ALE jinak všechno parádní. Soustředěnější Morče, nevyhnutá kladina, slalom s přehledem. Fakt hezký.
Druhý běh:
DISKotéka na předposlední překážce - kladině - jde z většiny procent za mnou, ale když na tu kladinu šlápla, tak na ní klidně mohla zůstat, i když jsem místo KLADINY ječela VPŘED:o). Co? No ťápla na ní, odskočila. Tak jsme to daly ještě jednou a s povelem to najednou bylo nějaký lepší:o).
Jak říkám. Výsledky tomu neodpovídají, ale my to daly moc hezky. Drobný chyby psovodovo se pes časem naučí ignorovat:o))).
Pak se pokračovalo trojkama.
První běh:
Někdo mi vyměnil kraťandu za rozlítanou, rozchechtanou a nepozornou stvůru:o))). Lítala si po parkuru, jak potřeboval, a u toho se, přísahám, tlemila od ucha k uchu. Tak dobře mi dlouho nebylo a i přes moje - podle mě - jasný postavení ukazující na dvoják, si kraťanda vybrala tunel. Byl v podstatě jiným směrem:o). Pak si dala ještě jednu dvě skočky navíc, i když jsem stále stála za tím dvojákem:o))). Když za mnou konečně radostně doskotačila, přeletěla přes houpačku jak Sakala.
Druhý běh:
Oproti prvnímu parkuru, kterej se tvářil jako lehká dvojka, bylo tohle fakt masakr. Taky se tomu můj mozek dost bránil a nakonec se ubránil a já se nachvíli v dost stěžejní části ztratila. Z toho vznikla moje lať, kterou jsem vzápětí měla dostat přes záda, abych si to pamatovala pro příště, a protože s latí skoro letěla i bočnice, rozhozená kraťanda nedala zónu. Možná za to mohla i moje neschopnost pojmenovat situaci za kladinou. No a pak veselý psík hop hop do cíle. Ještě se mi teď vynořila v hlavě vzpomínka na dvojitý záda, která nejvíc připomínala Šonku v pidiletadle. Navíc s hurónským řevem nekoordinovaného psovoda, co tam byl pozdě na každý ty záda... Prostě komedie. Ale evidentně to byl parkurový oříšek, takže kraŤanda nám vyhrála krásnej bloček a nějakou tu tyčku na žvejkání.