Odpolední dvojzkoušky, Mnichovo Hradiště

1. zk.: 6/21, 5 tr. b., 3,98 m/s; 2. zk.: 1/21, 0 tr. b., 4,3 m/s; Alice Boháčová

No, to je teda fičák, co? :o)))

Kraťanda zrychlila, to bezpochyby. Proč, zůstává zahaleno tajemstvím, protože se mi nepodařilo změnit jen jedno vstupní kritérium, nýbrž máme jinak dvě až tři. Ale prostě jí to poslední dva závody běhá a je to cejtit. Stále není motor, to nikdy nebude, ale není taky už tou kačkou na provázku, kterou musíte protáhnout parkurem. Dneska to byla naprostá paráda.

1. běh

Víme, proč jezdíme na Alici. Nechce na parkuru točení a milion stupňů. Alice má speciální schopnost vyrobit na třicetimetrovém parkuru dvousetmetrovou rovinku:o))). Prostě se nezastavíte. Možná nějak ohýbá časoprostor nebo co? Takže kraťanda začíná v rychlosti, kterou není potřeba hned na druhý překážce krotit a kontrolovat. No a když se moje milovaná víla rozběhla, dala nevídanou rychlostí i houpačku a stejně nevídanou rychlostí i slalom a pak kladinu a byly jsme v cíli. Teda já byla a to tak blbě, že jsem způsobila odmítačku na poslední skočce. Debil já, no ne? Taková dětská chyba. Takže Dýdunka se musela vrátit skoro až od konce parkuru, obejít skočku a skočit ji ve správném směru. Odmítačka a časová ztráta rok. Bez týhle srandy by určitě zase běžela přes čtyři m/s a to mně vlastně bohatě stačí, neboť mám velkou zadnici a nepohybuji s ní zrovna bryskně. Bylo z toho šesté místo. Zkouška by to ale stejně nebyla, protože doběhnuvší borderky běžely pětkou.

2. běh

Přišel prostě rychle. Sotva jsem doběhla první běh, už byla zase prohlídka a začínali běhat eLka a já ještě nevymazala RAMku a už jsem šla na start znova. A Pindruše běžela. A jak běžela? Jako vítr běžela!!! Já se několikrát ztratila, což bylo způsobeno i tou (na nás opravdu nezvyklou) rychlostí, kdy najednou nebyl čas na kafe a cigárko. A moje madam žehlila moje debility s grácií a lehkostí až jsme nakonec doběhly první!!! Já s pusou od ucha k uchu, protože to bylo takový agility, který je radost i pro psa a je to cejtit každej metr. Alice zase zahnula časoprostor a i když tvrdila, že to není rovinka, ale křivinka, byl to děsnej fičák. Parkur složenej asi tak ze tří sekvencí, kdy každá byla zakončená nějakou fintou plus neobvyklý a technický začátek. Pro některé to znamenalo disk hned na druhý překážce. Třeba ta první křivinka končila blbou dírou tunelu. Tam to taky zabalilo mnoho týmů...

Musím říct, že se dost často nacházím na jiný straně sekvencí, než většina psovodů. Ono je to tak asi správně. Nedisponujeme extrémní rychlostí a i přes moje pomalý nohy jí dokážu často předběhnout na místech, kde to bordeří psovodi nedávají. Dneska jsem měla jiný oba začátky a, i když to nemám zdokumentovaný, nevolila bych je jinak. Jen, že jednoho to znervózní, když při prohlídce jsou všichni jinde:o))).

Takže máme čtvrtou zkoušku. Ale mnohem důležitější je, že dneska jsme byly tým!

Jo, zapomněla jsem napsat, že jsme teda vyhrály i součty:o))). Máme fakt moc hezký ceny, který ale Pindrušku moc neberou:o))).

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Kontakt

Mgr. Svatava Stodolová

Liberec

E-mail: svatava.stodolova@seznam.cz

Copyright

 

Designed by Majja.

 Mapa stránek

„Kdyby se mužům dostávalo manželek, jakých si zasluhují, měli by zatraceně těžký život.“ Oscar Wilde