Tentokrát jsem zvládla na tenhle víkend nezaplatit žádný závody.

Výborná společnost, hezký parkury a příjemná Petra. Velmi stručně shrnuto celé naše dopolední působení na hřišti. No a pak ještě já a Bubíš. Bubíš byla Bubíš. Na startu neodložitelná a hroutící se, když jsem se nad ní naklonila. Laťky zvonily a padaly, ale tentokrát žádná nezemřela Bubíšiným krutým dopadem, i když bočnice dostávaly zabrat taky pořádně:o).

Zóny všechny až po opravě. Houpačka tentokrát zmatečná. Náběhy do slalomu dobrý, samostatnost obstojná. Můj handling tragickej, ale máme pár tipů, co se pokusit zlepšit (z mojí strany, neboť Bubíšova strana je už úplně vyčerpaná:o).

Abych to shrnula. Moc dobře vím, že agility je dynamicky se rozvíjející sport, neustále vznikají nový trendy, týmy jsou rychlejší, přesnější... Na svět jet nechceme, takže mi to může bejt jedno. Jsem zásadně PRO co nejjednodušší zpracování celýho parkuru. Jistě, jsou okamžiky, kdy je TOP SPIN asi nejlepší řešení, ale úplně normální vyslání na skočku, pokud pes umí stáčet kolem bočnice, to plně nahradí. Chápu, že každýmu vyhovuje něco jinýho, ale nelíbí se mi otočení se proti psovi a posílání si ho za záda, kór když u tý skočky musíte stát mnohem blíž, než když ho vysíláte točit a že je to rychlejší? U nás ani popel! Pes, co běží na čelo psovoda, je rychlejší jen velmi diskutabilně. Rychlejší je to možná proto, že pes líp stočí, když už psovod maže pryč... Ale to jsme zase u stáčení...

A to, že jsem tlustá a nestihnu se otočit včas, je trochu jiný téma:o), ale nebudu kvůli tomu vymejšlet kraviny:o))).

Trochu jsem se rozohnila, ale s tou intenzivkou to souvisí jen málo. Petra byla skvělá! Nabízela vždycky víc možností řešení, přišla s odůvodněním proč tohle, ale zároveň respektovala to, co umí pes/psovod. Jenom právě ta nabídka více možností mi ukázala, jak moc by si šlo zkomplikovat život vymejšlením nových typů vedení. Hezky tam padly slova, že pes se musí přizpůsobit mně, ne já jemu. Samozřejmě, že to platí jen do jistý míry, ale jak to psa naučím, takový to budeme mít. Takže pokud mi po povelu OUT zaběhne za skočku, ale celou ji oběhne, není na mě, abych tam mávala rukou a lákala ho skočit zpět, ale o tom, abych psa naučila, že po OUT se nehledě na můj pohyb přes skočku skáče zpět!

Co si myslím, že je potřeba? Na skočce HOP pro rovnej skok a povel pro stáčení kolem bočnice (lepší s rozlišením pravá/levá, ale nemusí být). Někde (myslím u Martiny Klimešový) jsem slyšela, že pes špatně rozlišuje strany (proto vedení od sebe/k sobě), ale když to zvládnou husky nebo ESPéčka v plným tahu, nemyslím si, že pro borderu by to měl být problém (a není to problém ani pro foxla). Myslím, že pro psa to jsou prostě dva různý cviky - točit doprava, točit doleva - a tak jako si neplete lehni a sedni, neplete si pravou a levou. Snažím se jinak říkat i kruhu (skrrrrrrrz, protože na něj musím Bubíše upozorňovat, aby si nerozbila ústa, ale myslím, že by se klidně mohl jmenovat normálně hop), ale moc se mi to nedaří. Bohužel jsem kdysi dávno zazdila dálku a říkám jí taky hop. To si nemyslím, že je dobře. Myslím, že je potřeba psa upozornit, že má mít připraveno skočit jinak, takže to chci u Dýdynky změnit a stejně tak i u dvojskoku. Myslím, že psi s ním mají potíž obecně. Vypadá jako skočka, ale nakonec je delší a vyšší... Slalom je slalom:o). Kladinu, áčko a houpačku mám rozlišenou, ale spíš kvůli sobě (líp se mi pamatuje cesta:o), možná houpačka potřebuje upozornění, že končí dřív než kladina. Myslím, že zónovky by měly být zpracované samostatně od psa, nehledě na to, co se na konci děje se zónama. Já sice Bubíše na zónu uporozňuju, ale s Dýduší bych to tak nechtěla, ale chtěla bych zóny obojí:o). Myslím, že kladině pořád budu říkat kladina, ale hned po kontaktu psa s nástupkou budu oznamovat, co se bude dít dál. Stolem se odmítám zabývat:o). No a poslední, co bych na parkuru považuju za důležitý, je stažení psa na sebe bez překonání čehokoliv. Používám jméno, neboť kynologické KE MNĚ vypadá jinak:o).

No a další věc, co bych si myslela, že je potřeba, je lehké rozlišení doprava/doleva třeba při výběhu z tunelu, kdy prostě vlajete za psem (což považuju za selhání psovoda:o))) nebo po sbíhačkách, ale to je už taková třešnička na dortu:o).

Není to tak těžký:o))). Běžím od překážky k překážce a říkám psovi, co má dělat co nejjednodušším způsobem:o)))).

Za fotky děkujeme Sebíkovi!!!