Můj první letní výcvikový tábor...

Zařazeno do agility, ale zásluhy za parádní tejden jdou za frisbíčkem. Ne, že by agility nebylo prvotřídní. Bylo skvělý!!! Ale ta novost házení si diskem zadupala překážky hluboko pod zem. Hluboko. Do Austrálie:o))).

Nejdřív jsem se bála, že se na LVTéčku spousta času prozevlí - já horko těžko urvala pár minut na pofackování bordelu v chatce a už se zase něco dělo. Házení a házení a házení. Dvakrát denně hodně přes hodinu s lidma. Jeden zapomene, jak je hezký trávit taky čas společnou lidskou aktivtou a ne aktivitit pořád jen se psem. Když se doházelo s lidma, šlo se házet se psem. Pak rychle převlíknout a hurá k rybníku, aby si i Bubíš přišla na svý. Pak oběd a loupeživá výprava do Písku - někdy na nákup, jindy na výlet do centra... Pak házení a pak večer agility. Někdy nestíhačka na večeři a pak Utimate nebo Kanjam nebo Activity nebo něco:o))). Středa přišla rychle a pátek ještě rychleji.

Taky jsem měla trochu vítr, co za lidi se asi tak může sejít. Všude potkáte někoho, kdo není podle vašeho gusta a ani tady to nebylo jinak, ale nakonec se to odbylo jen kroucením hlavou nad lidskou podivností:o). Nikoho nesoudím, lidi jsou různí a je to tak správně, jen to ještě neumím přijímat se stoickým klidem.

Moje kraťanda neuvěřitelně válela. Další strach byl, že někde lehce po půlce pobytu odpadne, a i proto jsem si s sebou vezla Bubíše. Ale Dýdynka byla skvělá. Padla až v pátek po opravdu intenzivním agi tréninku a dvou "závodních" agibězích na DogDartBee. Taky se ani jednou nerozbila! Dokonce i když jsem měla trápení s Bubíšem, která s intenzivního řvaní přišla o hlas. Foxla je fakt pako a nakonec musela bydlet v autě, protože se jinak nedalo v její přítomnosti ani žít, natož pak spát. A samotnou zavřenou jsem jí čas od času prostě musela nechávat...

Zázemí tábora perfektní, jídlo hrozně dobrý - i když rozhodně mělo daleko do lehké a zdravé kuchyně:o))).

No, a v neposlední řadě naše trenérky. Péťa byla úžasná. Překvapila mě obrovská zkušenost, kterou s parkurama má A který jsem si prostě před tím nikdy nevšimla:o), schopnost postavit parkur hezkej, logickej a vědět, co se kde bude a nebude dít. Pracovitost a zodpovědnost, se kterou tam celej den stála a opakovala mě podobným imbecilům již tisíckrát vyřčené. A Míša. Vypadala extrémně skromě, ale kdykoliv vzala disk do ruky, bylo to úžasný. Takový dechberoucí. Klidná, tichá, skromná a neuvěřitelně schopná.

Tábor byl úžasnej, i když mám na noze kousanec od komára velikosti Madagaskaru a všude jinde takovou malou pupencovou Indonésii:o))).