Aprílové zkoušky - Beroun

Alice Boháčová: I. zk.: 5/23, 0 tr. b.; II. zk.: 4/23, 0 tr. b.; III. zk.: 4/23, 0 tr. b.; součet: 1. místo

Katka Lerlová: I. zk.: 3/25, 0,56 tr. b.; II. zk.: 7/23, 5 tr. b.; III. zk.: 1/25, 0 tr. b.; součet: 2. místo

Nevím, proč mám pocit, že Beroun je blízko. Absolutně netuším, proč jsem si myslela, že vydržím oba dny agilitit a nic se mi nestane. A už vůbec nemám šajna, proč jsem si myslela, že to vydrží kraťanda.

Beroun je sakra daleko a navíc přes idiotskou Prahu, která je vždycky někde ucpaná, nehledě na to který den a v kolik hodin jedete. Někde v mozku tahle informace zřejmě je, takže jsem nenaplánovala návrat domů, anýbrž jsme si zamluvili chatku přímo v areálu DAB. Chatka dobrá, ale záchody a umývárka hodně pod míru. Teda jako já jsem už starší paní a jsem velmi zpohodlnělá, takže třeba by to někomu připadalo normální. No, mně ne.

První den parkury Alice, který Dýdynce prostě sedí. Ne příliš zašmodrchané linie, žádné točení o milion stupňů kolem bočnic, vlnovky a pasti, které pastmi pro jiné jistě jsou, ale ne tak pro mého lepého slimáka, která neudělá krok jinam, než říkám já. V každém běhu byli samozřejmě mraky rychlejších. Dokonce snad všichni, ale naprostá většina těch všech nedokázala zaběhnout čistě. Slimajda ano, takže z toho bylo jedno páté a dvě čtvrtá místa. Ani nemůžu říct, že smolná, protože smůla to nebyla - bylo to obrovské štětí, že dvojky jsou plný zběsilých border a jiných, který si volí vlastní trasu, nedávají zóny a shazujou laťky. Ne tak moje Slimajda. Moje Slimajda dala všechny zóny asi pěti nohama, neudělala ani krok vedle z mnou označené trasy a šmankote nikdy by neudělala něco tak zběsilého jako je shození latě. Postupová rychlost pomalu padala a padala až jsem si na parkuru připadala jako že jí během trápím. No jo, balerínka moje plesnivá. V součtu to samozřejmě bylo na první místo, protože zaběhnout třikrát čistě se nepovedlo nikomu. I když možná říkat tomu ZABĚHNOUT je trochu optimistický...

Alice 1


Alice 2

Alice 3

Druhý den přijela Katka. Její parkury jsem chtěla vidět. Pamatovala jsem si jen jeden Bubíšovo, kde Bubíš zcela ojediněle zastavila na zóně a Káča nám jí pískla (protože nezastavila zcela korektně, to jako jo). Hned první běh mě lehce vystresnul, protože pryč byly Aliciny vlnovky. Tady to byly technické pasáže střídané technickými pasážemi s opravdu zajímavostma - jako je třeba náběh do slalomu v ostrým úhlu po rychlé rovině, kde skrze první bránu je vidět skočka (asi metr daleko), do který se jde až po tom slalomu... Teda jako masakr. No, kraťanda teda tenhle slalom neidentifikovala a musela jsem na ni zaječnout, čímž se ze slalomu stal dlouhotrvající film a výsledek? Třetí místo, nula chyb, nula odmítnutí a ... tramtadadá... 0,56 za čas. Fuj, trestňáky za čas se mě hluboce dotýkají. Říkám si u takových běhů, jestli to ty psy vůbec baví... Baví to vůbec mojí Slimajdu? No, odpověď ještě chvíli nechám někde vzadu v hlavě...:o(.

Pak přijel Mates.

Musím říct, že ty trestný za čas mě vážně nalomily a druhý parkur dolomil. I Míra lehce opadnul v nadšení z Dýdýšiných běhů.

Katka 1

Šmankote, ten druhej byl tak jednoduchoučkej, až jsem měla chuť brečet, protože jestli slečna Plesnivá NEMÁ na nějakým typu parkuru šanci, tak je to takhle jednoduchej parkur. Taky nejrychlejší bordera to proletěla s postupovkou šest nebo ty vado sedm:o)))? No prostě fičák. Chtěla jsem aspoň 4,5 m/s, takže jsem asi moc tlačila a kraťanda se rozbila o dvoják. Během té půl vteřiny rozbíjení se jsem se asi třicetkrát rozhodla pro zastavení/ pro běh dál a nakonec se ujala myšlenka, že nemůžu dát najevo nic, co by mohl být pro madam problém, nebo bych ji už taky nemusela posbírat, tak se jelo dál. Sedmý místo ukazuje na absenci schopných konkurenčních týmů. Poslední běh jsem měla v zádech tuze unavenýho Máťu, kterej už lehce pofňukával a já si říkala, že ale aspoň ty součty by zase dneska mohly být, když to doběhnem... Bolest kolene jsem ignorovala a vytáhla kraťandu na poslední bitvu. Mizérie hned od začátku, když moje Slimajda nehodlala pochopit, že první skočka není dovnitř parkuru, ale vně (tzv. pupíkovina:o). Nechtěla jí skákat, nechtěla se otočit... Nic. Ale protože je strašlivě tuze moc poslušná a udělala by pro mě cokoliv na světě, a za to si zaslouží neskonalý obdiv, dokázala vystartovat i takhle, proplést se všmožnýma nástrahama narafičených skoček a ostrých točení a doběhla čistě do cíle. Na stupnici tragičnosti to byl druhý nejvýš položený běh (ten easy předchozí to vyhrál) a trestňákama za čas jsem si byla jistá. Po doběhu jsem v podstatě naskočila do zabalenýho a rozjetýho auta a tradá domu. Mates si teda ještě vybulel kokardu z prvního běhu. Teprve někde u Boleslavi mi došlo, že nemám ani výkonostňák a že ty součty pravděpodobně vyjdou a místo mě tam na vyhlašování bude díra. To je nevhodné. Největší ironií je, že právě tenhle poslední běh byl ten jediný zkouškový. Dokonce jsme se umísily na prvním místě. Moje Slimajda urvala bednu a mojí (i její:o) životně první dvojkovou zkoušku, kterou nemáme natočenou:o))).

Nu což.


Samozřejmě jsme jen neagilitili. Hned v pátek jsme se šli podívat na berounské medvědárium a v sobotu na okruh kolem Koněpruských jeskyní. Klidně bych šla i dovitř, ale dorazili jsme pozdě a už bylo zavřeno. Krásná vycházka, na který jsme nepotkali ani nohu, neboť celej víkend byla zima a hrozil déšť a sníh a já nevím co ještě a taky už bylo docela pozdě.

Určitě do Berouna ještě pojedme. Zbylo tam toho na koukání mraky a hala DABu je luxusní! A koneckonců je to místo, kde jsme získaly první dvojkovou zkoušku!!!

PS. Během neděle mi pomalu vypovídalo službu koleno. V noci už bolelo jako čert a ráno jsem na nohu nemohla stoupnout. Myslím, že mu nic tak závažnýho není. Jen je starý, ryhle se unaví a teď bude dlouho regenerovat.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Kontakt

Mgr. Svatava Stodolová

Liberec

E-mail: svatava.stodolova@seznam.cz

Copyright

 

Designed by Majja.

 Mapa stránek

„Pes, kterého uzdravíš, tě nikdy nekousne. To je hlavní rozdíl mezi zvířetem a člověkem.“ Mark Twain