Naše rezatý torpédko roste! Aktuální váha je o dvě kila víc než při příjezdu, tedy 9 kilo! 

Kéž by bylo víc času. Na všechno. Na práci, na dítě i na psy, ale není. Navíc je vedro. Obrovský!

Uvažovala jsem o příravě mýho psa na moje agility (a ta zájmena jsou potřeba; moje vnímání našeho agilitění je těžko zařaditelné:o) a našla jsem toho tolik, co je potřeba se naučit mimo parkur, že se pořád víc a víc přikláním k teorii, že pes parkur nemusí dlouhé měsíce ani zahlídnout a přesto se může naučit bžilion věcí, který bude naprosto určitě potřebovat. To ovšem neznamená, že my se je naučíme:o))); jen o nich víme a můžeme to zkusit:o))).

Zatím pracujeme na ovladatelnosti. Okolí mi to kazí, neboť kde kdo si chce pohladit štěně, tudíž ho k sobě láká a štěně vítací radostně vítá. Potíž je, když se objeví najednou někdo, kdo se vítat nechce. Těžko vysvětlit štěněti, že zatímco deset lidí předtím poskákáno být chtělo, nebo jim to aspoň nevadilo, teď je potřeba člověka ignorovat. Na Liďákách způsobila jedna žena tak děsivou scénu, že jsem z toho celou noc nespala. A to by jí štěně i minulo, protože šla ve skupině lidí, nikdo štěně nekontaktoval a tak by jen prošlo, ale ona hysterickej křik, úprk pro dítě, který ječelo jakbysmet, zvedání dítěte, stále ječivý křik... No a na to se malá podívat musela. Což způsobilo další ječení... A žena, že za dva dny rodí... Psycho. Omluvila jsem se. Mockrát. Můj pes nemá nikoho nikdy otravovat, ale tomuhle nešlo zabránit. Dokonce i Bubíš se šla podívat, co se to děje a to jí lidi absolutně nezajímají! Horor. Ano, jsem zodpovědná za svého psa, ale kdo se postará o tu ženu...?

Další kapitolka jsou naše paní sousedky. Jsou to milé paní, některé pejsky měly, jiné mají nové, a tak jim přijde roztomilé, že se na ně řítí naše medvídě. Dávají jí piškoty a jiný psí ňamky a nechají po sobě skákat a smějou se u toho... Rozhovor o tom, že nebudou chtít, aby jim po hlavě skákal dvacetikilovej pes a že odnaučit jí to, mi nepomáhají nebyl hezkej. Teď jsou trochu studený... 

Snažíme se spravit Gamišino zažívání. Trápí jí (i nás) lehkej průjem, kterej se projevuje výhradně v noci na podlaze. A smrdí. Velmi. Musím zaťukat, že posledních pár dní je to lepší, tak snad jsme se z toho už vyhrabali. Stejně to stále koštuje jedno noční vstávání kolem druhý, třetí a jedno velmi ranní kolem šestý. Jsme z toho trochu orvaní. No ale co už, ono to přejde.

Stejně tak doufám, že brzo přejdou Gamořiny destruktivní choutky. Vono teda jako nejde o nic strašnýho, ve skutečnosti dělá jen bordel, nic neničí. Jako jo, máme všude obtisklý pidizuby, ale jedná se o místa, která si tímhle už prošla s kraťandou a další dírky navíc se v podstatě ztratí. Odmítám jí kvůli tomu někam zavírat. Musí se tu s námi naučit žít tak, jak je to zaběhaný, tak ona se učí a my si koupíme novej stůl, schody, rozdovojky, koberce, gauč, dinosaury, boty...:o))).

Reálně nám klikání vychází tak ob den. Zatím děláme 4in, pivot, NT, sem/tam. Učíme se hrát si (množné číslo je všude úplně záměrně), přetahovat se, Gamorka aportovat... Čeká nás výletování do centra. Na to jsem zatím líná, bez morálu, ale už to nejde moc odkládat. Jo a seznámení s vodou již proběhlo. Plavat umí a do vody se vydává už i sama, i když stále jen za úplatu:o))).

Po měsíci, co jí máme doma, je už úplně naše:o). Je neuvěřitelně kontaktní, mazlivá a jemná. Do lidí kouše jen náhodou při velký akci, jinak oblizuje a ňuchá. Je zvědavá a ne úplně dravá, první kontakty se psy jsou nejisté, ale brzo se dává do kupy a řádí. Je prostě zlatá!!!