Každoročně se kromě výletu s mojí třídou taky vydávám s IX. A a jejich třídní Marcelkou na jejich třídní výlet. Svoje třídnictví jsem letos po prolenošeným měsíci předala mladším a aktivnějším, a tak jsem jela nakonec jenom na jeden výlet. IX. A je plná milých hodných a komunikativních žáků a vydat se s nima kamkoliv, je radost

 Jenomže nelze jet do přírody a nevzít s sebou svý dva debžíky. To, že vezmu Bubíška, bylo celkem jasný hned od začátku, ale dlouho předlouho jsem laborovala nad Artýskem. S ním prostě nikdy nevíte, co se může stát a většina toho, co se stane, je s ním obrovský problém. Nakonec jsem to nevydejchala a rozhodla se vzít psy oba, ale jenom když bude můj Míra zlatej a doveze mi je večer do kempu. V to pondělí, co jsme odjížděli, totiž hlásili deště, a tak jsme s Marcelkou naplánovali zastávku v Český Lípě v bazénu. Takovej foxteriér se sice dostane téměř všude, ale o městském bazénu dost pochybuju. Počasí nakonec bylo v pohodě, ale plán přívozu večer jsme už nerušili. A ještě že tak... Jakmile se Artýskova noha dotkla země v kempu, zešílela a s ní zešílel celej Artýsek a v zápětí se šílení přeneslo i na Bubíše. Zajíci. Bylo jich tam asi celkem dost, protože když o tom teď zpětně přemýšlím, tak se v kempu Artýsek z modu "lovím" nevypnul nikdy - ani v noci. Ti moji ťutínci jsou pejskové mnoha tváří. Znova musím žasnout, jak veškerý "lidský" vymoženosti jsou jim úplně u zadku. V klidu nastoupili na houpající se loď a po chvilce prozkoumávání tam prostě a jednoduše usnuli, ve vlaku a v autobuse se na zpáteční cestě chovali naprosto vzorně - lehli pod sedačku s košíkem na držce a byl klid celou dobu, lidi by nekousli, nebojí se jich - nadřazeně je ignorujou (jako často i mě:o). Nestresujou se jiným prostředím na spaní, jiným žrádlem, v jinou dobu... Na druhou stranu pomalý odchod z chatky je vyšílí do nepříčetna a trpaslík řvala pokaždý jako pominutá, a že Bubíš umí řvát opravdu výživně. Průchod lesem je mlácení se mnou ze strany na stranu, protože co kdyby jim něco uteklo. Kočka Bubíše vytočí tak, že je schopná prolézt okem plotu 5cm na 5cm. A všechny tyhle teriéří stavy se násobí dvěma, protože jsou dva. 

Na výletě jsme tak z poloviny obešli Mácháč a dokonce jsem se dotlačila i na jeden kopec:o). Pejsky jsem měla na trekových šňůrách a většinu času se chovali slušně:o). Když koukáte na ty dvoje plácající se ouška a vysoko nesené ocásky, musíte se usmívat. Vypustit na volno jsem si je netroufla. Artýska samozřejmě vůbec a u Bubíška jsem si nebyla jistá, kam všude by se mohla vydat. Nakonec to s nima bylo fajn. Většinou je ale je lepší mít v záloze Míru, kterej by si pro ně (něj) přijel...:o).