Pálava 2019

Jarní prázdniny 2019 v plném složení - Matýsek, Míra, Bubíš, DýDý, Gamora a já plus koloběžka Karcoolka (Kostka Hill max) a půjčená Doxtorka (toho času bezejmenná).

Původní plán byl ale dost jiný než Morava. Chtěla jsem do Chorvatska na Plitvický jezera a do dalších blízkých národních parků, ale pak jsem se dočetla, že v tom mým vybraným (Severní Velebit) žijou medvědi a vlci a potkat zrovna probuzenýho a hladovýho medvěda prostě nechcete... Nebo? No, my ne, takže jsme se vydali do méně přírodních končin. Pálava.

Den první  - neděle

Dopoledne jsme ještě trávili balením. O Matýska se na dálku přes Skype starali jirkovští babičkové a my cpali do DáDy všeliké cajky. Na předpověď počasí jsme sice koukali, ale v současné klimatické situaci těžko říct, jak vlastně bude. No, Morava nakonec nepřekvapila a bylo tam sucho a teplo (v rámci březnového počasí), na což jsme vybavení byli.

D1 není úplně oblíbená dálnice, takže jsem měla dost strach, kde a v který koloně zamrzneme, ale bylo to úplně v pohodě. Abysme se v autě nezbláznili - hlavně Máťa a psi, naplánovali jsme po cestě zastávku mimo dálnici - Malý Blaník. Nakonec jsme ho dobili, holky se protáhly, Gamorka dělala motorek chlapcům a DýDunka naprosto v klidu mně. Sice netáhla koloběžku, ale táhla mě jdoucí přes kameny a kořeny a pomohla mi velice. Velký Blaník už byl nad náš morál, ale však my se ještě vrátíme! Byl to taky první zátěžový test pro Doxtorku (Běhej se psem.cz). Nejsme cykllisti, koloběžku používáme jako dopravní prostředek, ne jako sportovní náčiní a podle toho taky vybíráme cesty. Často jsou to obyčejné cesty pro pěší, pro kolo/kolobku neprůjezdné, ale kolobka se dobře vede a potom, když náhodou přijde úsek, který je sjízdný, zvedá jízda morálku družstva. Na mojí Kostce máme pro Máťu přimontované stupátko, aby se tam vešly ještě nohy moje nebo Mírovo. Teda nejčastěji Mírovo, protože já se s Máťou už dřít nehodlám:o). Doxtorka prošla. Je dostatečně lehká, aby mě neutrápila, když jí musím zvedat přes kameny a kořeny, zároveň krásně jede tam, kde jet lze. Nádherně drží v zatáčkách a na hraně kolejí vyjetých od těžký lesní techniky. Neuklouzla mi ani jednou. K tomu fakt hezky jede. Velký přední kolo valí i přes místa, kde se moje červená Karcoolka zapíchne.

Na místo jsme dojeli už za tmy. Podle BOOKING.COM byl v penzionu U Bednářů poslední volný pokoj. Realita ukázala, že jsme byli jediní návštěvníci na celým baráku:o))). Kvůli nám pán ráno dělal snídani, a dělal ji na přání a Bubíš by mohla celej den řvát a vůbec nikoho by nerušila. V našem pokoji vhodným pro psy byl na zemi zátěžák, což mě potěšilo a téměř nic ke zničení. Po lehkých úpravách polohy nábytku jsme se uhnízdili a už jsme byli "doma".

Den druhý - pondělí

Už od začátku jsme měli naplánovanou návštěvu Aqualandu Moravia. Pondělí dopoledne je dobrej čas na návštěvu čehokoliv - všude bývá nejméně lidí. I tady jich asi bylo míň, ale jímá mě děs a hrůza, při představě, jak to asi vypadá, když je tam lidí hodně. Přes hlavy není vidět voda? Holky jsme po ranním venčení nechali spinkat "doma" každou ve svý bedně/kleci/kenelce a na desátou se vydali plavat a klouzat.

No, pro mě byl park zklamáním. Mám pocit, že víc legrace si užiju u nás v Liberci v Babylonu a to Babylon považuju za béčkovou záležitost. Klouzačkový systém není koncipovaný na tříčlenné výpravy, musíte být sudí. Klouzajdy jsou pro děti vyšší než 120cm, což Mates dosahuje jen-tak-tak. To jsme věděli, ale když jsou všechny kouzačky takové, mohli byste být nepříjemně překvapení, že se vaše dítě nezklouzne. Plus tři atrakce nebo víc (nevím) byly pro osoby nad 140cm. To jako máme Máťu nechat dole čekat a jít se klouzat? Bazén je obrovská nádrž, nějak dělená na menší bazénky, ale nikde není prostor pro obyčejné plavání. Nikde nejde skákat do vody, není tam věž, bloky, dráhy. Jen se můžete prdelit od ničeho k ničemu v termální vodě (lehce slané), případně zasednout k baru s deskou stolu na úrovni hladiny a dát si pivo nebo koktejl. Po hodině a půl už jsme fakt neměli co bysme dělali, tak jsme se zabalili a jeli jsme "domů".

Odpoledne jsme se podle plánu vydali na hrad Děvičky, kterej jsme měli za domem a z něj na kopec Děvín. No, bylo to do kopce, hodně do kopce, do kamenitýho kopce. Tam i zpátky. Cesta pro kolobku naprosto neprojetitelná. Gamorka klasicky pomáhala Mírovi s Kostkou s občas naloženým Máťou, mně pomáhala DýDunka přežít. Bubíš byla všude okolo a bylo toho na ní tak akorát. ALE výhledy byly fenomenální a když jsme se setměním dojeli k Dádovi, bylo mi dobře po těle, že jsme to zvládli. Posledních pár desítek metrů už Bubíš opravdu nemohla a ani Gamora už nezrychlovala z klusu.

Den třetí - úterý

Už roky dopředu předpovědi hlásili, že bude pršet. Měli jsme teda v plánu Brno - buďto ZOO nebo VIDA!, což si představuju jako naší iQLandii. Jenomže ráno sluníčko a my na to, že teda jedeme do Znojma. Ne na okurky, ale na okruh v CHKO Podyjí. Hned na začátku okruhu cedule se škrtnutým kolem. S tímhle mám fakt problém. Jsem kolo nebo nejsem kolo, když mám kolobku a je to zákaz nebo info o tom, že cesta není sjízdná? Nevím. Rozhodně pro kolo sjízdná nebyla, ale kolobky se tlačit daly s chvilkovým popojížděním. Bez signálu dole v údolí vedle řeky si Endomondo řeklo, že se na to taky může z vysoka a trasu nevykresilo. Když jsme ale opustili tuhle nádhernou stezičku podél vody plnou šutrů a kořenů o šířce často několik centimetrů a někdy ani to ne, dostali jsme se na pěknou cestu lehounce do kopečka, na který Dýdunka táhla mojí koloběžku i se mnou!!! A předjely jsme spolu i naše chlapce tažené rezatým šotkem! Zvládli jsme i kus po silnici a dojeli na nádherný výhledy přes vinice na Znojmo.

"Domů" jsme se vrátili tak nějak uprostřed odpoledne, kdy na druhej větší vejlet už nebyl čas, ale na to zůstat na pokoji bylo strašně brzo. No, k Dyji jsme chtěli Matýska na kole, ale cesta k tomu nebyla ani trochu vhodná, tak jsme hledali něco, kde by mohl chvíli šlapat, a taky, aby tam mohli psi. Našla jsem zámecký park zámku Lednice. Rybníčky, rovinka.

Věřím, že v sezóně je to masakr, ale takhle v březnu v úterý v půl šestý večer v parku skoro nikdo. Jen cedule zákaz jízdy na kole. O psech ani slovo (ale na stránkách mají, že psi musejí být na vodítku). A je to tu zase. Jako Mates je na kole, ale to je dítě. My jsme dospělí, ale nemáme kolo. Jeli jsme, ale neudělalo mi to úplně dobře na nervy a park jsem si úplně nevybydlela. Pořád jsem čekala odkud na mě vyskočí nějaký hlídač a začne na mě ječet. Byl by pravděpodobně v právu. Nebo nebyl?:o))) Nemám ráda tyhle plošný zákazy, který kvůli neomaleným kreténům omezujou normální lidi. Přísahám, že jsem za celou cestu nikoho neohrozili, nejeli mimo cestu, nic nezničili. S tím souvisí i zákaz vstupu na trávu. Jakože cože? Jste v parku a nesmíte na trávu? Proč? Ležela jsem na trávě v parcích v Londýně, Paříži, v Barceloně, v Liberci, v Praze a já nevím, kde všude ještě, ale v parku v Lednici by se trávě asi mohlo něco stát. Podle mě pořád to samý - debilů škodí jenom pár, ale my vymyslíme zákaz, kterej omezuje všechny, i ty, co nic neničí. Co si budem povídat, debilové na takový zákazy stejně kašlou... Nebo to jsou lidi jako my? Patříme tam i my, když jsme porušili takový zákaz? No, to je na jinej článek:o).

Den čtvrtý - středa

Dopoledne jsme chtěli už opravdu cyklovýlet a naplánovali trasu z Valtic do Lednice. Jediná potíž byla v délce. Kdybysme totiž jeli tam a zpět, dalo by to něco přes 15km a to by Matese neujelo. Kdybysme jeli jenom jedním směrem, jak se dostaneme zpátky? Vlaky mezi těma dvěma místama nejezdí a šťouchat se se třema psama, dítětem s kolem a dvěma koloběžkama do autobusu je nad mý schopnosti. No, ale my máme Míru, kterej sám dojel zpátky, nasedl do auta a dojel si pro nás. Zpátky znamená neustále do kopce na kolobce po silnici. My se zatím s Máťou projeli kolem rybníků a pak ještě měli sílu vylézt na rozhlednu. Říkat tomu rozhledna je fakt ftipný. Budova čnící 4m nad okolní krajinu byla nejvyšší místo široko daleko:o))).

Odpoledne jsme nakonec stejně dali ZOO Brno, která je podobně ošuntělá jako ta liberecká, ale taková roztomilá a takovým místům já ráda přispívám do kasičky. Kde jinde vezmou peníze na to, aby zvířatům zlepšili výběhy?

Den pátý - čtvrtek

Hrozba D1 ve všední den mi v mozku narostla do obřích rozměrů.

Ráno jsme zabalili, předali pokoj a vyrazili směr Liberec. Původní plán byl zastavit se v NMNM, ale jelikož tam přes noc napadly 2cm nového sněhu, plán padl. Google poradil zříčeninu hradu Orlík v Humpolci. Naučná stezka kolem úplně zamrzlých rybníků (fakt led neprorazil ani velikej kámen padající z vejšky, takže led mohl mít i k 5-6cm) nás vedla i do míst, kde nevedla:o))). Ale my jsme se našli, našli i Orlík a fakt hezky se projeli.

D1 tentokrát "zklamala" a byla úplně všude úplně skvěle úplně bez kolon průjezdná.

Doma jsme byli v pět i s pozdním obědem v IKEA Černý Most.

Závěr.

No jako výlet fajn, ale čekala jsem od Pálavy nějaký wow efekt a ten nepřišel. Asi jsme tam byli v blbým období. Všude byl nepořádek, lidi úplně obyčejní a výlety hezký, ale u nás v Lužkách nebo kolem Hamru najdu podobně hezký.

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Kontakt

Mgr. Svatava Stodolová

Liberec

E-mail: svatava.stodolova@seznam.cz

Copyright

 

Designed by Majja.

 Mapa stránek