Naplánovali jsme a uskutečnili parádní dovolenkování.

Zima přišla. A to tak že víc, než by musela:o))). No a protože zamrzlo i Lipno, museli jsme vyzkoušet Lipenskou magistrálu a k tomu i další přidružené aktivity jako nejjižnější bod ČR, lipenský ski areál, stezku korunami stromů...

Cestu mates zvládl úplně parádně, holky taky, ale ty jsou moc šikovný. Hned po příjezdu jsme se sbalili a vyrazili na Lipno na led. Po dvou kolečkách mi málem upadly palce na nohou, ale kluci byli oba spokojení. Ve výbavě nám nechyběly ani malý kovový sáňky, a tak se Matýsek chvílema vezl a chvílema bruslil. Holky už tak šťastný nebyly, ale nakonec Dýdunka chvílema potahávala ty sáňky a ani se moc nerozbíjela... a Bubíš prostě prudila všude okolo, žrala sníh a lezla lidem do batohů, aby našla svačinu a tak:o). Bruslit jsme pak byli ještě několikrát a obrázek aktivit všech členů výpravy se nezměnil.

Lyžování se úplně nepovedlo, protože prostě byla ukrutná zima a Mates to nevydejchal. Měl zmrzlý ruce i nohy, a když už řval opravdu výživně, sundali jsme lyže, půjčili si boty a vydali se na Stezku korunami stromů. I tam byla děsivá kosa, ale změna obutí a aktivity situaci alepsoň trochu zachránila. Matesovo lyžování se nakonec usadilo ve frymburkském dětském ski parku, kde vydržel hodinu sám jezdit nahoru a dolů a my jako poslušní rodiče mrzli dole pod kopcem. Opakovaně:o).

Cesta na nejjižnější bod ČR byla hlavně Mírovou fyzickou prověrkou. Kočár byl určitě potřeba, jinak bysme tam nedošli, ale Matese se v něm vezlo víc, než bylo záhodno a taky tím pádem pořádně promrznul a pár kilometrů před koncem výpravy se rozbil a byla mu prostě zima. V autě to pak prohýkal a, i když se nám ho podařilo nakonec uklidnit, nebylo mi hezky.

Ještě se tam určitě pojedeme podívat. Někdy za lepších klimatických podmínek, protože být celý den v minus dvacetistupňovým mrazu je náročný jako blázen. Nicméně musím nás pochválit, že ani dítě, ani psi (a za to jsem moc vděčná, holky jsou srdcařky, Bubíš stonásobná, protože je malinká a sníh měla časo až k hrudníku a musela udělat nespočetně víc kroků než kraťanda a kraťanda moje jemná citlivá bojovala se sněhem namrzlým mezi prstíkama a ostrým větrem, co jí omrzal fousky na nose...) nedošli žádný újmy.

Vypíchla jsem asi body, který příliš nevypovídají o tom, že tam bylo parádně úžasně. Chvilkový diskomforty jsme zvládli. Matýsek objevil radost kulečníkovýho stolu, po kterým posílal rukou koule a zkoumal, kam která pojede:o))). Prostě průprava na úhly:o). Jídlo moc dobrý, pokojík příjemnej, prostředí úžasný, aktivity jsme si ušili na m(M)íru:o))). Krása! Doporučuju!