Český les, Rozvadov

Asi jsem se rozležela nebo co a nechtělo se mi do zahraničí. Covid za tím podle mě ani moc nebyl, spíš fakt ta lenost.

Chvíli jsem koukala na Šumavu, ale bála jsem se davů turistů, kteří se letos nevydali do Chorvatska, Řecka, Itálie... Celkem pomohlo, že jsem ve fakt dobrých skupinách na FB, a tak jsem našla Český les.

Najít ubytování nebylo těžký. Psi bývají v Čechách jedno a my hlásíme dva větší a hodný:o).

1. den - balení/odjezd/příjezd

Po dálnici dojedete z Liberce na Rozvadov dřív než do Vrchlabí:o))).

Po cestě jsme se zastavili na hradě Točníku. Mají tam v příkopě medvědy a do celého areálu (kromě kaple) smějí psi. Celý areál byl parádní. Cestu nahoru jsme vybrali mimo značený cesty a dolů jsme se svezli po hlavní přístupový silnici. Teda - já s Máťou jsme se svezli na Kostce. Míra běžel za náma a nebyl úplně šťastný:o))).

Penzion Fáfa jsme našli okamžitě. Ubytovali jsme se a hned se vydali na první výlet.

S klasickou výbavou - kolo/koloběžka/koloběžka jsme našli cca 6 km dlouhý okruh se startem u Václavského rybníka. Netušili jsme ovšem, že se dostáváme na panství hrabat z Kolowratu. V rybníku bylo zakázáno všechno, co byste si představili, že byste mohli dělat. Mě zákazy vždycky odradí, tak jsme našli trochu jinou cestu, než jsme původně plánovali. Do kopce jsme jeli po asfaltu, ale já jsem tak pomalá, že holky v podstatě jen jdou, a tak jim tvrdej povrch tolik nevadí (on teda Gamoře nevadí vůbec, ale snažím se jí šetřit; DýDunka asfalt nesnáší a pohybuje se po něm s krajní nechutí, která narůstá geometricky v závislosti na rychlosti, kterou musí vyvinout). V lesích probíhá těžba dřeva a některé cesty prostě zmizely z povrchu zemského, i když mapy zarytě tvrdily, že tam ta cesta je. Pro nás žádná novinka:o). Našli jsme i rybníček, kde rostou rosnatky (prej:o) a k autu dojeli po trochu rozbité, ale v pohodě sjízdné lesní cestě.

2. den - rozhledna Havran

Český les je kus nedotčený krajiny. Bylo tam dlouho vojenské pásmo, tudíž vystěhované vesnice a vykořeněný lidi. Nejbližší město je Tachov a ani to není zrovna velkoměsto. Rozhledna Havran je považována za jednu z nejnedostupnějších rozhleden v ČR. Prostě k ní nedojedete na pražáka - dolů pod kopec autem, nahoru lanovkou, kafíčko a dortíček... Je to k ní pěknej kus cesty jedině po svých nebo kulatých:o).

Cesta to byla předlouhá. Ale kilometry mi nedělaly starosti. Bála jsem se terénu. Soudruzi potřebovali všude dojet ideálně i tankem, takže stejně jako na Šumavě je všude hodně asfaltu. 30 km po asfaltu tempem koloběžky psi nedají. Už v Liberci jsme naplánovali na tenhle výlet psí kočár. Kdysi dávno jsme od kamaráda dostali dětský vozík za kolo. Děsnou kraksnu - myslím, že jsem jí později viděla v Bauhausu. Bez odpružení, uchycení za kolo vyloženě smutný. No, dítě bych do toho za kolo nedala, ale psy za koloběžku klidně. Je trochu problém s odrážením, protože vadí ta oj a taky to má odpor jako kráva, ale my máme doma srdcaře, co by po cestě raději chcípnul, než aby to nedal, tak jsme Míru zapřáhli a celou cestu dělal mašinku. Gamorce se v kočáru nelíbilo a k udržení byla jen hrubým slovním zákazem. DýDunka ale pochopila, k čemu je to dobrý a několikrát se svezla i sama, zatímco Gamora běžela. Za celou cestu ale nebyl ten kočár tolik potřeba jako na sjezd z Havrana. Naštěstí Míra vybral správnou stranu výstupu nahoru a sjezdu dolů. Nahoru na horu jsme tlačili po panelce, dolů se vezli po NÁDHERNÝM asfaltu. Pěkných cca 8 km jsme sfičeli dolů jako blesk a holky se vezly. Bylo to rychlé a bezbolestné a ušetřilo to dobrou hodinu času.

Mistr světa byl ale Matějček. Celou cestu ušlapal na kole. Nikdo ho tentokrát netáhl, nepomáhal. Je to náš hrdina.

3. den Tachov - na dvakrát

Chtěli jsme do Tachova a chtěli jsme s Máťou na koupálko, ale přece nenecháme holky celej den hnít v penzionu? Takže jsme se naložili s Kostkou jako podpůrným dopravním prostředkem a holkama do auta a dojeli jsme do Tachova pod rozhledu Pěkná. I na Havranu i na Pěkný je tzv. fotopoint. Můžete se tam vyfotit a fotku si později stáhnout odněkud ze serveru. To je boží nápad. Cestou jsme míjeli discgolfové hřiště, vylezli na rozhlednu a nádhernou alejí se vrátili zpátky k autu. Pak jsme odvezli holky odpočívat do penzionu a vydali se zpátky do Tachova trochu odpočinout Matýska do bazénu. Jelikož jsem ale trotl, tak jsem si nezapla při prvním průjezdu kolem Pěkné Endomondo, takže jsem neváhala a s Kostkou dala celou cestu ještě jednou. Jen jsem nekončila u auta, ale u bazénu. Klasický modrý koupálko s langošem nám všem udělalo hezky. V rámci vycucání všeho do mrtva jsme vzali psí disky a šli na discgolf. V brutálním kopci jsme se snažili trefit ty správný koše a snad nám to i trochu šlo. Trochu.

Jediná potíž byla, že když jsme se u penzionu vyložili, všiml si Míra, že Kostka nemá přední kolo. Pravděpodobně jsme ho zapomněli před bazénem, když jsme nakládali Kostku do auta (protože sama Kostka se do Dády se sundaným kolem vejde).

4. den - odjezd

Bez kostkovýho kola už bysme stejně nikam moc nemohli a ani už jsme nechtěli. Máme tyhle výlety intenzivní:o))).

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Kontakt

Mgr. Svatava Stodolová

Liberec

E-mail: svatava.stodolova@seznam.cz

Copyright

 

Designed by Majja.

 Mapa stránek