Správně a špatně

Cvičení psů moc nerozumím. Snažím se, ale mám silnější obory. Asi mi chybí dobrej pozorovací talent. To nejspíš. Takže netuším, proč některý věci fungujou bez práce a jiný prostě ne a ne rozchodit.

 Co u nás doma umíme úplně dokonale je naučit psa hrát si do roztrhání těla. Oba si ničeho při hraní nevšímají. Artýsek dokonce nechce ani nikoho vraždit či cosi lovit a to je v jeho světě úplně nejvíc. Bubíš je na tom obdobně. Jsou z hračky šílení až moc. Ale nevadí. Pokud Artýska na uzlu pronesu mezi dvěma řvoucíma malinama, je i přespřílišná šílenost v pořádku. Nevím, jak to děláme, ale děláme to celkem dobře.

Na druhou stranu, neumím naučit psy, že moje ruce se dohromady s ňamičkama jednoduše nežerou. Prostě ne! Funguje to, když to "trénujeme", ale jakmile Bubíš dostane třeba povel TOČ, roztočí se kolem svý osy a vzápětí jí mám pověšenou na prstě. No, co si stěžuju. Něco dělám blbě, ale opravdu nedokážu vypozorovat co. Bubíšino zraňování mé osoby je ovšem nic proti tomu, co v záchvatu radostné práce dokáže vytvořit Artýsek.

Jedno ilustrační foto zde: tzv. klikáme s Artýskem pro radost!

palec1

Na obrázku je můj palec. Už od přírody není nic moc, ale vkusnou manikúrou by se z něj dalo udělat docela terno:o). Jako manikér stojí Artýsek za hovno:o). Předevčírem ho až do krve urval, dneska zubem zajel pod zbytek toho nehtu a radosten se těšil na ňamku. Ňamka přišla. Já jsem odešla...

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Kontakt

Mgr. Svatava Stodolová

Liberec

E-mail: svatava.stodolova@seznam.cz

Copyright

 

Designed by Majja.

 Mapa stránek