Od minulé soboty se mi už přestal vařit mozek, takže jsem konečně schopná začít pomalu třídit informace, kterých se mi dostalo opravdu požehnaně.

 V podstatě dělám většinu věcí blbě:o))). Ještě že nemám doma kosatky nebo delfíny. Byla bych už sežraná a zavalená. Na druhou stranu je hezký, že ve výcviku neexistuje vlastně dobře a špatně. Existuje výcvik a jediný, co by pro různý cesty mělo platit je nebejt odpornej na psa. Hádání se o termíny, jestli pracuju pozitivní motivací nebo to vlastně pozitivní motivace není, je mimo mísu. Psa nemlátím, co se mu povede odměním, co se mu nepovede ignoruju. Ovšem v normálním životě se neobejdu bez NE a NEŽER TO a PŘESTAŇ a poškubnutím vodítka, když se pes rozhodne ignorovat mnou zvolenou cestu. Že to k ničemu není? Situaci to vyřeší ihned. A nikoho to netrápí - moje foxlíky jistojistě ne!

Ale jsem tuze spokojená, že jsem si poslechla, jak by to vypadat mělo. Něco jsem i pochopila, něco si zapamatovala a něco zapojila do výcviku, ale koneckonců i do normálního soužití s idiotkama.