Švédsko 2018

Hodněkrát jsme se vraceli k tématu většího auta a vždycky došli ke stejnýmu závěru. Tatrovkou jezdit nemůžeme/nechceme, milion na vymazlenýho Transportera nemáme:o), tak ná DáDa musí stačit. Tentokrát nedostatek místa odskákala Bubíš. Zůstala doma a požírala žížaly na zahradě, válela se na gauči a odhazovala obrovské množství chlupů:o))).

Musím říct, že mě stálo hodně přemlouvání nechat foxlu doma, ale nakonec, kromě nedostatku místa, ještě do hry vstoupila její neovladatelnost v jistých situacích (žraní svačin ze stanů/kočárků, válení se v mrtvolách...). Šla jsem si to vybojovat na vycházku s tím, že pokud mi to bude vadit moc, malá prostě pojede, však my bychom to nějak dali. Bubíš ovšem zdrhla někam v dál, nešla přivolat a pak děsivě smrděla - tipuju hovno. Tím si podepsala rozsudek. Zůstala u babičků.

1. 7. den první - neděle, odjezd

Reálně den několikátý, protože jsme v pátek vyexpedovali Matese a od té doby balili věci do tašek a do auta. Měli jsme tašku pro mě s Máťou, pro Míru, kynologický košík, deky, stan, matračky, jídlo, hračky... Taky jsem musela vylogistikovat, kterou bednu bude mít v autě Gamora, protože malou plastovou od Martiny (tisíceré díky) jsem nějak na tak dlouhou cestu nemohla vydejchat. Nakonec jsem Míru donutila sklopit část zadníhoi sedadla a Gamora jela ve veliký plastový bedně. Dýdunka cestovala vedle ve svý látkajdě, která nemá strop, takže spousta místa nahoru. Naneštěstí jí musela mít na druhé straně kufru, než kam je zvyklá nastupovat a stálo nás to několik drobných rozbití, než byla schopná skočit jinam.

Rozhodli jsme se cestu tam absolvovat trajektem. Kratší dobu trvá cesta ze Sassnitz, ale jezdí to odtamtud málo a navíc v dost blbou dobu - v jednu. Chtěli jsme, aby Mates většinu cesty autem (ideálně celou) prospal a odjezdově se nám hodil trajekt z Rostocku. V sedm ráno. Cesta trajektem měla trvat šest hodin (oproti 4 ze S.), ale to Matesovo spaní...

Vyráželi jsme kolem půl jedenáctý v noci, abysme v šest stihli check-in. Cesta parádní. V Rostocku vás vezme dálnice až do lodi.

2. 7. den druhý - podnělí, trajekt

Do Rostocku jsme dojeli kolem pátý ráno. Zastavili kousek mimo, vyvenčili holky a dali si snídani. Matýsek do té doby spal, ale parkování ho vzbudilo. Po snídani jsme se vydali do přístavu a nalodili se. Od té doby nastalo týrání mě. Gamora se při ranním venčení nevys*ala a v přístavu je všude už jen asfalt (malé seschlé a odpadkama poházené plácečky trávy nepočítám, i když jsme je obešly - bezvýsledně). Smířila jsem se se sbíráním bobku někde na palubě, ale radost mi to nedělalo. Stejný s čůráním. Na loď jsem holkám vzala látkovou přepravku (máme jednu velikou) a doufala, že ji Gamorátko nezničí. Všechny moje obavy stran holek byly úplně lichý. Obě spaly v tý jedný bedně, Gamora nic neznečistila a byly úžasně hodný.

Musím ale říct, že tímhle trajektem se psama už nepojedu. Možná s nějakou dospělou bandou lidí, i na dítě je to velmi dlouhý. Mates byl ale teda za hvězdu. Neotravoval, nefňukal. Koukal na film, četli jsme s ním knížku, vybarvovali a lepili lepíky, kupovali plastový zbytečnosti, prohlíželi si loď... Prostě paráda!!! Ale jak píšu, už bych znova štěstí nepokoušela a příště zvolíme jinou variantu.

Poi výstupu z trajektu jsme kousek popojeli na místo, kde jsem chtěla holky vyvenčit, ale zastavila mě cedule s přeškrtnutým psem. Mě totiž zákazový cedule zastavujou celkem běžně. Tak jsme ještě chvíli hledali a našli takovou podivnou oplocenou parcelu bez zákazu vstupu, kde Gamora konečně vytvořila radostné dílo. Ze mě spadl balvan stresu a začalo být líp. O Dýdunce se nezmiňuju jenom proto, že ona udělala jako vždy všechno správně, když měla, takže s ní bez stresu.

Do navigace jsme navolili cílovou destinaci Norje Boke a vyrazili jsme. Mates ukázkově usnul. Hrdina!

Náš DáDa jezdí na LPG. Teda na benzín taky, ale tu drahou srandu si ve Švédsku kupovat nechcete (cca 14 švédů za litr, jeden švéd cca 3Kč). Litr plynu je za 10 švédů, oproti naší poslední návštěvě (cca 6 let podražili). Švédi auta na LPG moc nemají. Spíš vůbec. Na benzínách najdete CNG, občas eletriku. Pro plyn jsme zajížděli do zemědělských dvorů, kteří na to mají vybavení, ale rozhodně jsou z cesty. Doporučujeme adresu http://www.levnevozeni.cz/cs/, na které lze LPG vyhledat. My jsme ale byli úspěšní až se třetím stanovištěm. Ty předchozí jsme prostě nenašli. Patrně bylo potřeba zajet někam do dvora a to se nám nechtělo.

Do cíle jsme dorazili kolem pátý odpoledne. Dali jsme si večeři u Mírovo tety a nejvíc ze všeho se těšili, jak se podíváme k moři a do chaty, která měla na pár dalších dní být náš domeček. Nebyli by to Švédi, aby nevznikl trochu šum kolem psů. Teta Helena si myslela, že zatímco my budeme spát v chatě, psi budou bydlet v přilehlém domečku pro hosty a přes den se budou procházet venku kolem chaty:o))). Nejdřív mě to rozplakalo, a pak jsem to šla vykomunikovat. Je prostě neskutečný, jak lidi, co psi nemají (skoro snad ani rádi) si představují soužití se psem úplně odlišně:o))). Nakonec jsme domluvili, že obě holky s námi budou normálně na chatě, jen všechny gauče a křesla přikrejeme dekama. To bych udělala stejně, protože odchlupovat nepsí domácnost je práce na hodiny a stejně vždycky zase nějaký nový chlupy vylezou. Brala jsem s sebou železnou klec na Gamoru a látkovou pro Dýdunku a bylo to fajnový řešení. Gamoru je kvůli jejím demoličním hrátkám potřeba v nestřežených okamžicích věznit a Dýdunka si ráda zaleze do boudičky do klidu.

Hned za chatou je obrovský prostor ke stanování - jen na pár dní v roce, když probíhá nějaký rockový festival, jinak je to místo úplně prázdný, daleko od silnice a parádě se tam venčí. Aspoň do tý doby, než se Dýdynka rozhodla, že to celý obrovský je naše zahrada a na tu se ani nečůrá, natož potom něco většího. Gamořátku to naštěstí bylo jedno!

3. 7. den třetí - úterý, Norje Boke

Dopoledne jsme se vydali na "pláž". Švédský moře vypadá na mnoha místech spíš jako rybník, takže i tahle naše pláž byla travnatá plocha, ale do moře vedlo molo na konci se schůdkama, po kterých se lezlo do moře jako do bazénu a dno bylo písčitý. To bylo příjemný. Jen všude ty příšerný cedule o hunde a bad a vorbjunden a škrtnutý obrázky psa. Když jsem se snažila najít hundbad, to, co jsem našla mi akorát zakroutilo hlavou. Takovej zarostlej vstup do vody s kamenama a polorozpadlou lodí. Tímto mě Švédi donutili porušit pravidla a chodila jsem na normální "pláž". Naštěstí Švédi považují moře za takový přežitek, že se chodí jen na krátko vykoupat tak jednou/dvakrát za den a jinak posedávají u svých chat, takže trefit se do okamžiku, kdy nikdo u vody nebyl a holky vykoupat, nebylo zase tak těžký. Skočit do vody z mola není pro padavky a překvapila mě Dýdunka, že se celkem bez rozmýšlení vrhla hned, jakmile jsem do vody vlezla já, a když jsme kus uplavaly, tak za náma plác jako z děla a kraula se jala plavat i Gamiše. Byla u toho ftipná. Lehce poštěkávala a skučela a hlavu měla celou mokrou, ale bojovala jako lev:o). Obešli jsme pláže patřící do chatové osady Norje Boke, našli houpačky, plážový bar, další hundbad a nepotkávali téměř nikoho.

Odpoledne jsme Máťu odložili k Heleně k bazénu a chvíli relaxovali. Matýsek byl u bazénu spokojenej a hrošil se v něm hodiny v kuse:o).

4. 7. den čtvrtý - středa, stále Norje Boke

Původní plán byl projet přilehlé vesničky a plážičky a objevovat je, jak vypadají, ale mně bylo na místě tak dobře, že jsme zopakovali úterní program a jen se hrošili. Gamorka se učila vracet se s hozenou hračkou a Dýdunka radostně plavala za míčkem do roztrhání těla:o). Odpoledne zase bazén;o).

5. 7. den pátý - čtvrtek, Ostra Torso (odmítám na klávesnici hledat přehlásky, tak si je nad prvním a posledním o představte:o), Solvesborg

Nějaký to objevování jsme ale přece dali. Našli jsme úplně fenomenální pláž, opět skoro bez lidí. Nebylo žádný vedro, docela studenej vítr, ale mě ani Máťu to od koupání neodradilo:o))). Míra si namočil alespoň nohy a stavěl z písku hrad:o). Lehká potíž je s nekompabilitou koupání dítěte a psů. Matýsek má rád a je mu nejlíp tam, kde je moře pozvolné, dloho mělké. Holky naopak potřebujou rychlou hloubku, aby mohly plavat a nemusely poskakovat k hrudníku ve vodě po dně. Tady byly navíc kameny, kvůli kterým jsem holkám do vody neházela vůbec. Tak se okusovaly a hodily po břehu a občas se vydaly za mnou, aby se zase mohly vrátit za Mírou na břeh.

Odpoledne jsme se s příbuzenstvem vydali so Solvesborgu na kolotoče. Taková malilinkatá Matějská s těma samejma týpkama jen z Rumunska:o))). Mates vyzkoušel atrakce, na který bych ho normálně nepustila:o) a cpal cukrovou vatu, kterou bych mu normálně nekoupila:o))).

6. 7. den šestý - cesta na Oland (přehláska nad o:o)

Vyrazili jsme hned ráno a doufali, že nepotkáme žádnou zácpu na víkend/dovolenou odjíždějících Švédů. Cesta trvá asi tak tři hodiny a Matýsek usnul tak hodinu před cílem. Cíl je kemp Boda Sand. Hmmm, je to takový podivný místo. Obrovský kemp se spoustou lidí a karavanů, se zázemím maléh městečka, přilehlým golfovým hřištěm, aquaparkem, skejtparkem a já nevím, co ještě všechno tam je. Takový továrny na "kempování" fakt nevyhledáváme. Jenomže jsme objevili, že místo pro stany je takový odsunutý, téměř nikdo ho nevyužívá (mají ty pojízdný baráčky) a k moři a hundbadu je to kousíček a od hlavní pláže velmi daleko... Máme to tam rádi. Holky tam mohly být na volno, protože z takovýho prostoru v podstatě není kam odejít - ze tří stran les, ze čtvrtý potok s mostkem. Moře hluboký tak, že Matese stačí, ale psi už musí plavat. Bílá pláž, báječná voda. Ještě odpoledne jsme se u moře naladili:o), uvařili si gulášovklu z pytlíku:o))) a v deset za úplnýho světla odpadli. V noco byla zima, ale teda jen mě a jen chvílema. Kluci si ráno nic takovýho nepamatovali. První noc jsem byla bezradná co s Gamorkou. Umí být nevypnutelná a představa, že nám ve dvě ráno šlape po Matesovi byla děsivá. nakonec dostala celej Dádovo kufr a v noci spala tam. Rvalo mi to srdce a když ji šel Míra v šest ráno vyvenčit, chtěla jsem jí do stanu. Rezatá byla anděl. Chvíli vítala, a pak padla, a spala až do našeho úplnýho probuzení, čímž si vysloužila jakoukoliv další noc ve stanu s námi. Dýdunka spala se mnou na matračce samozřejmě. Když jsem měla pocit, že by jí mohla být zima, hodila jsem na ní spacák, ale byla to spíš jen moje schýza. Jako správná dáma má Dýdunka fajnovou spodničku (teď to tu doma z ní padá a je to opravdu festová výbavička).

7. 7. den sedmý - Oland

Vždycky tam zmokneme, ale teď už máme chytrý telefony, abysme se podívali, že prší jen nad kempem a přilehlým okolím a všude jinde ve Švédsku a zbytku Evropy je krásně:o))). Déšť mě vzbudil někdy k ránu a s trochou obav jsem koukala na ne úplně dobře vypnutý stan:o). Někdy dopoledne ale pršet přestalo. I kdyby ne, stejně jsme měli v plánu výlet na (skoro)nejsevernější bod Olandu. V tý oblasti je nějaká CHKO se značenými cestičkami, tak jsme si vybrali jednu z nich. Psali, že je dlouhá 4,5km a my nakonec našlapali skoro osm! Vejlet to byl parádní. V CHKO nechávají Švédi ležet popadaný stromy, nijak nezasahujou, jen zajišťují průchozí cestičky. A les je to opravdu prazvláštní. No, v noci bych se tam bála strašidel:o). Na ten hodně severní bod už žádná cesta nevede, prostě se tam dolámete po kamenech při pobřeží. Dali jsme si tam sváču. Holky byly většinu času bez vodítka. jen když jsme měli potkat nějaký turisty, raději jsem je chytala, protože prostě nevím, jestli tam mohli nebo nemohli psi volně pobíhat.

8. 7. den osmý - Oland

Už jsem psala, že v blízkosti kempu je golfové hřiště a Mapy.cz uzkazovaly, že taky je tam síť cest. Zase značených, různě dlouhých. Nebyla jsem si jistá, jestli to nejsou asfaltky, tak jsme nechali holky doma (ve stanu) a na kole/koloběžce/běžmo jsme to jeli prozkoumat. Ne, cesty to nejsou asfaltový, nýbrž krásný lesní s minimem kořenů, občas s vrstvou písku. Pro kondiční běhání lahoda, pro CC ještě lepší! Až tam pojedeme příště, budeme tam s holkama každej den dvakrát, abysme to vybydlely:o))).

Jinak den u moře a u moře a u moře:o))).

9. 7. den devátý - cesta zpět do Norje

Dopoledne jsme ještě v kempu zapařili nádhernej minigolf s umělou trávou, zajuchali u moře a začali balit. Nebylo to tak hrozný, jak jsem si myslela, že bude. Vlastně celý Oland nám pomáhalo Lego City, který Matýskovi koupila teta Helena v Solvesborgu v hračkářství. Matýsek si ho sám vybral a s dvěma autama a jedním vrtulníkem si vyhrál opravdu dlouhý hodiny, včetně tý jedný, co jsme balili.

Večer na nás v Norje čekala večeře a bazén a tentokrát malej domeček, do kterýho jsme se ale naskládali úplně komfortně!

10. 7. den desátý - Kristianstad

Dopoledne moře a venčení. Odpoledne výlet do města. Už to tam známe a víme, kde zaparkovat a taky, kde máme oblíbený krámky. Tentokrát jsme ještě ale objevili jeden, odkud si Míra přivezl Thorovo kladivo. Evidentně je ho hoden:o). Prošli jsme centrum a přilehlý park, a pak už nám nezbýval čas a museli jsme se vrátit na domluvenou večeři.

11. 7. den jedenáctý - LEGOLAND, Dánsko, cesta domů

Od Norje pět hodin cesty. Máťa nejenom neusnul, ale taky neprudil, nezlobil, neřval a prostě s námi cestoval. Chvíli na něco koukal, pak si prohlížel časopis, pak si hrál a pak se párkrát zeptal, kdy už tam budem. Ono to nebylo úplně jednoduchý, protože jsme ještě museli vyložit holky v psím hotelu. Pomohla mi dávná známá, spoluúčastnice z kurzu u Silvie, dánka, na kterou jsem se obrátila s prosbou o pomoc. Nevěděla jsem ani, na co se pana Googla zeptat, natož si to pak v dánštině zařídit. Carina mi vyhledala nejbližší tři psí hotely a já tam jen musela zavolat. Jen:o))). Anglicky nemluvím nijak dobře, telefonuju ještě o něco příšerněji. První adresu jsem ani nezkoušela, protože vojenské podmínky typu: psy odevzdávejte mezi 9 a 10 dopoledne, vyzvedávejte mezi 5 a 6 odpoledne mi jednak nedělají dobře a jednak nebylo reálné být v ty časy tam. Na druhé adrese mi paní řekla, že tam holky sice můžu dát kdy chci, ale vyzvednou je lze jen v šest. Zase ne. Představa, že s sebou vláčím vílu a čertíka po přeplněném LEGOLANDU mě fakt nenadchla. Naštěstí na třetí adrese mi paní povolila přivézt holky kdy chci a vyzvednout si je taky až budu moct. No, psí hotel to byl čistý, ale psa bych tam teda na dýl nechala jen nerada. Paní dost drsňácky vzala holky za obojky a šoupla je kotce s výběhem. A šli jsme platit. 350 dánů. To je krát čtyři. Za maximálně šest hodin. No, bylo to nejlepší řešení, ale paní rozhodně nejede na dobrej pocit:o))). Večer, až budu chtít holky vyzvednout, budou prej zavřený ve venkovním kotci, ke kterému jsem dostala odemykací kód. Byly tam. Šlo odemkout. Jestli se tam někdy se psama vrátíme, dám je tam zase, protože bysme se všechny hromadně v Legolandu utrápily, ale radost mi to nedělá.

Legoland byl dost lidnatej, ale dovedu si představit, že to může být nekonečně krát horší. Vyzkoušeli jsme atrakce, koupili si ledovou tříšť a burito a nacourali spoustu kilometrů:o))). Matýsek byl k neutahání. Když neusnul v autě, říkala jsem si, že brzo odpadne, ale štrádoval si to s náma od atrakce k atrakci a teprve v půl devátý večer, při odchodu z parku, začal jevit známky gumového dítěte. Zase ho trochu nastartovalo, že si mohl vybral Lego jaký chtěl. Krásně si nechal vysvětlit, že teď ho stavět fakt nemůžeme, a když jsme vyzvedli holky, četl si návod v autě ještě asi hodinu než opravdu usnul:o))). Zlatíčko naše byl úplně skvělej. Za celou dobu nevytvořil jedinou scénu, jediný problém. Pašák.

Nám s Mírou šichta teprve začínala. Přes noc jsme se chtěli vrátit domů, aby Matese cestu prospalo. Pár hodin jsem Mírovi se řízením pomohla, ale naprostou většinu odřídil sám. Finálně padl až někde kolem Drážďan, to už nebylo zbytí, a tak jsem nás do Jirkova dovezla slavnostně já.

12. 7. den dvanáctý - Jirkov/Liberec

Původní plán byl v Jirkově se prospat, vyžrat spíž:o) a domů se vydat na večer, ale tak jsem se těšila na vlastní postel, že jsme vyrazili do Liberce v podstatě skoro hned. Naložili jsme Bubíše a ještě si dvě hodiny poseděli v autě. Adrenalin a těšení mě opustilo až za Cvikovem a předala jsem volant Mírovi, kterej nás dovezl do Liberce, mě ve stavu hibernace:o))).

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Kontakt

Mgr. Svatava Stodolová

Liberec

E-mail: svatava.stodolova@seznam.cz

Copyright

 

Designed by Majja.

 Mapa stránek

„Kdyby se mužům dostávalo manželek, jakých si zasluhují, měli by zatraceně těžký život.“ Oscar Wilde