Polsko 2017, Miedzyzdroje

Já chci k moři!!!

Když jsem to řvala už asi po padesátý, tak Míra nevydržel a moře mi slíbil:o))). A jelo se. Chtěli jsme vyrazit ve středu, ale předpověď říkala déšť. Velký déšť. Jestli se tam dělo alespoň z poloviny to, co se dělo v Liberci, tak díky za odložení cesty. Komukoliv. Takže asi mně?:o)))

Vyrazili jsme teda ve čtvrtek ráno. Drasticky ráno, ve čtyři, abychom si ještě tenhle den užili skoro vcelku. Bohužel jsme někde u Frýdlantu zjistili, že v autě s náma nejede zelená karta, takže jsme se museli otočit a druhý pokus už dali přes Hrádek, neboť mi albrechtický zatáčky způsobovaly dost velkou nevolnost. S hodinovým zpožděním jsme teda vyjeli už úplně a tradá na sever.

Cesta probíhala úplně ale úplně bezproblémově, i když jsme jí museli oproti původnímu plánu trochu poupravit - týráky. Dokonce jsme často na dálnici byli sami a podivovali se, kde všichni jsou? No, nejspíš v práci. Tolik pracujících lidí v okolí silnice jsme v Čechách neviděli... No, nikdy:o). Chlapi, co sekali trávník, další, co upravovali silnici, aniž by jí uzavřeli... A silnice - evidentně hodně nová - celá lemovaná sítěma, jedněma proti vysoký, dalšíma proti ptákům a dokonce i nízkýma zátarasama kvůli asi žábám. Taky nikde žádný placatý mrtvoly. Krása.

Kemp jsme našli rychle. Podle různých map tam měl být jen jeden, ale při dalším průzkumu jsme zjistili, že je to (samozřejmě) hloupost a kempů je tam víc. Našli jsme si místečko a bylo vidět, že déšť tam opravdu dorazil a nebylo ho málo. Honem honem postavit stan hurá na pláž. Koutkem oka jsem zahlédla na nějakém plánku, že nedaleko je i vyhrazená psí pláž, takže jsme vzali hnedle i naše kotrmelíny a šlo se.

Pláž byla přesně taková, jak na fotkách vypadá. Dlouhá, široká, čistá. Ufoukaná a studená:o))). Vlny. Druhý den míň ufoukaná a míň studená, menší vlny; třetí den tam bylo vedro s lehkým větříkem a moře imitovalo rybník. Dlouhá mělčina ideální pro děti a taky pro psy. Celý tři dny jsme v podstatě byli na pláži, protože počasí se zlepšilo víc a rychleji, než říkala předpověď. Spálení nejsme, opálení jo. Voda byla studená, ale po chvilce vlastně moc příjemná. Bubíš při dlouhým pobytu v ní začala klepat kosu, my ostatní ne (Míra - a to je co říct, Dýdý, já). Na písku bylo teplo, ale psi nechladili, takže ideální stav. Pindruška moje zlatá bojovala s velkýma vlnama odvážně a nikdy jí žádná nezastavila, maximálně převalila, zavalila a vyplivla a kraťanda mokrá i v mozku plavala a plavala a plavala... V písku hrabala, válela se, chtěla si hrát. Prostě jí bylo krásně. Bubíš bere věci tak, jak přicházejí a NIKDY není naštvaná, zpruzená a když jsme ten třetí den vytáhli frisbíčka, byla nadšťastná. Nakonec zvládla i nemyslitelné - nechat si vzít hračku a spočinout na písku a odpočívat.

Jazyková bariéra v podstatě neexistuje a když už nevíte, jak z toho ven, domluvíte se německy a když náhodou (ale to se nestane) dojde němčina, angličtina je taky dobrá. Objednali jsme si ryby a frytky (hranolky:o), koupili báječnou přerostlou fenomenální laskonku s ořechovým krémem, vafli se šlehačkou:o), housky a sladký pečivo s jahodama. Ke kempování jsme asi miliónpět věcí zapomněli doma, ale uvařili jsme si polívku, dvakrát:o))).

Pláž pro psy je asi nutný respektovat, ale procházet se dá i přes nepsí pláž. Na druhou stranu musím podotknout, že pro psy, vyžadující vlastní prostor, to moc není. Stalo se nám nesčetněkrát, že odněkud z ohrádky (protože u Baltu se staví proti větru ohrádky, dokonce i když vítr nefouká:o) na nás vyběhl pes, hrát si nebo na nás řvát. Holky jsou v pohodě, já už míň. Lidi jsou neschopní, to mě sere, psi neovladatelní, neodvolatelní, to je mi líto. Ale to není nic novýho. Asi jsem byla jediná protivná žena široko daleko. Někteří to řešili tak, že se otočili a šli po pláži pryč a čekali, až budou dost daleko, aby šel pes za nima. Jiní halekali tak dlouho, až museli vstát a v lepším případě psa ulovit za obojek, v horším ho nahánět a odhánět, v nejhorším jsem na psa musela houknout já. No, jak říkám nic moc. Ale nutno podotknout, že jedinej vrčící a startující pes byla Bubíš. Jeden polský chlapec se rozhodl, že svý labradorce ukáže Bubíšův tenisák... Jinak nikde nic. Žádný bojový plemeno jsme neviděli a to bych si myslela, že Poláci je mají...?

V okolních lesích se ubytovala hejna komárů a žerou lidi a všechno teplokrevný, co to jde. Potkali jsme pána, co do těch lesů v okolí kempu stříkal nějaký hubidlo, ale myslela bych si, že to nebylo poprvé a vzhledem k počtu komárů je to řešení neúčinné a krátkodobé. Spíš to zabije všechno ostatní kromě komárů...

Takže abych to shrnula. Ještě se tam určitě vrátíme. Pláž je nádherná, podnebí ideální pro psy a pro všechny, kteří nemají touhu se na slunci uškvařit. Poláci jsou milí, vstřícní. Jídlo nám chutnalo. Kemp měl báječný zázemí - opravu na úrovni. Záchody nesmrděly a sprchy byly pořád čistý. Ceny jako u nás, benzín a plyn levnější. V podstatě jsme za stejnej výlet na Šumavu zaplatili víc... Pokud nevíte, co s prodlouženým víkendem, jeďte do Polska k moři. Z Liberce je to něco kolem 500 km, za sedm hodin jste tam (to na D1 můžete strávit taky:o).

Cesta domů se bez malinký zácpy neobešla, ale to co se dělo v protisměru (tedy směrem na sever k moři), bylo naprosto neúnosný. V sobotu začala kolona v podstatě u našeho stanu:o) a o 100km jižněji stále byla! Totální masakr! Proto mi připadali po cestě tam silnice předimenzovaný, mají unést nápor především Poláků, ale neunesou. Nemají šanci. Nevím, jestli v Polsku začali prázdniny nebo je to sobotní přesouvací horečka, ale stokilometrovou kolonu pohybující se krokem nebo úplně stojící jsem ještě nikdy neviděla a hlavně doufám, že se nikdy neocitnu v ní!!! V sobotu nejezděte k moři. Nikdy!!!

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Kontakt

Mgr. Svatava Stodolová

Liberec

E-mail: svatava.stodolova@seznam.cz

Copyright

 

Designed by Majja.

 Mapa stránek

„Nikdy se nesměji nejlépe. Bojím se, že by to mohlo být naposledy.“ Jan Werich