Pár listopadových vycházek

Časově jsem na tom prachbídně a nestíhám si o vycházkách udělat článek ihned. Potom mi začnou splívat a pak už ani nevím, na kolika výletících jsme vlastně byli.

Pamatuju si vycházku do Stráže (Endomondo). Artýsek se choval tak úžasně, že jsem ho i chvilku vypustila offline a, i přes několikeré výlety do lesa a mnohem horší ovladatelnost, se nikam nevydal. Zpátky se radostně vracel s jazykem na vestě a blaženým výrazem. Chycen byl zase při přiblížení se k civilizaci a ještě že tak:o). Hnedle jsme potkali pána s velkým černým cosim, který nevypadalo ani trochu přátelsky a pán to jenom utvrzoval krátkým velmi pevně drženým vodítkem! V lese ten pes volno dostal na milion procent a setkání by nebylo moc hezký! Za Artýskem si do lesa zabíhala i Bubíš. Není z takových výletů moc odvolatelná a já se ani moc nesnažím. Vrací se do minuty nebo i míň a těší se na odměnu:o). Jsem spokojená, že se proběhla, jinak mi visí za patama a celou vycházku o ní nevím. No a Plesnivka jako vždy předpisově - sama se venčí, kdykoliv zavolám dovalí, i z lesa, kam se za foxlama samozřejmě vydá, ale jakmile řeknu, točí to zpátky. Myslím, že jí není vůbec jasný, proč tam ty malí idiotci chodí! Volám jí okamžitě, jakmile to vypadá, že foxlové chtějí někam dál a zatím paniččiny piškotky vedou:o). Chvílema jí chytalo štěněčí fantas-lítání. Musí při tom v tom lesním terénu děsně dřít, tak jí nechávám a raduju se, jak se pěkně koordinuje.

Když jsme se vraceli k autu, potkali jsme Pavlínu s Evou a jejich raťafákama. Bubíše jsem od Pavlíny nezavolala, aleaspoň tam nikoho nechtěla zabít, když jsem byla tak daleko:o).

Taky jsme byli na Bedřichovský přehradě. Jednou výročně s Matesem a to bude v jeho článku o listopadu. Jednou jem šla s psíkama sama (Endomondo) a jednou jsem se rozhodla socializovat a dohodly jsme se s Ráďou, že si provětráme faldy:o) (Endomondo). Radka má medvídka Kukýska, takže pro klid všech zúčastněných jsem nechala doma Artýska. Ještě teď mi je líto, když si vzpomenu, jak na mě z gauče vrtěl ocáskem a čekal až řeknu, že se jde ven... a já neřekla:o(. Moje socializace bude muset jít stranou, protože ačkoliv to bylo tuze příjemný, Artýska už doma při takových výletech nechávat nechci! Ale i když mám výčitky, musím uznat, že s Kukajzem rozohněným háráním jeho domácích tibetských dog a oblažujícím moje dívky svou přítomností a poskučováním, by to byl pro Artýska a potažmo pro mě džihád, zabránit smrti jednoho protinožce (Kuky je australan:o). Ale myslím, že úplně malinká možnost, že by Kukyho mistr Bombastik nechtěl zabít, existuje a někdy bude potřeba to prubnout! Dýdynka zase skvěle, i když musela dostat drobně přes držku, když mi žrala Bubíše při přivolání. Snažím se jemně Dýdynce v jejím okusování Bubíšiny hlavy bránit. Je to boj s větrnými mlýny a spíš, než něco vyřeším já, se to vyřeší samo s Pindrušiným věkem, ale jsou okamžiky, kdy tohle okusování prostě nesnesu a jeden z těch okamžiků je, když Bubíše volám, ona rychle přibíhá, a dva metry přede mnou jí sežere Plíseň! Pindruška byla na foxličí poměry velmi jemně chycena pod krkem a bylo na ní zle kouknuto. Zbytek vycházky se chodila omlouvat. Oslík! Je to taková naše malá plastelínka. Měkounká, tvárná. Jsem šťastná, že je taková, ale čas od času mě to stojí hodně úsilí ubrat plyn, aby se naše kraťanda nerozbila nějak víc. Bubíš krásně rozdejchala cizího velkýho chlupatýho psa a vůbec se ho nebála a dokonce se neváhala ohnat, když jí čuchal k zadku víc, než jí bylo milé. Šikulka!

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Kontakt

Mgr. Svatava Stodolová

Liberec

E-mail: svatava.stodolova@seznam.cz

Copyright

 

Designed by Majja.

 Mapa stránek

„Pes, kterého uzdravíš, tě nikdy nekousne. To je hlavní rozdíl mezi zvířetem a člověkem.“ Mark Twain