Korsika 2021

 Letos se mi nechtělo do Francie, takže jsme vyrazili do Francie:o)))! 

Přes prázdninami jsme přemýšleli, kam se vydáme k moři a velice velmi se nám chtělo do Argeles, kde už to máme omrknutý, ale Francie není touhle dobou úplně klidná. Kromě kovidu, kterej mě ale moc netankuje, tam mají nějaký nepokoje ohledně přistěhovalců a muslimů a tak, a tomu jsem se fakt chtěla vyhnout. Chvíli jsme koukali do mapy a řekli si, že Korsika. No jo, proč vlastně ne?:o)))

Cesta na ostrov je dlooouhá. Vyjížděli jsme kolem třetí odpoledne z Čech a doufali, že to i s nějakým časovým polštářem zvládnem na osmou do Livorna na trajekt. Přes Čechy se jelo fajn, v Německu to snad ani jinak nejde a přes Itálii jsme valili v noci. V Alpách nás chytla nehezká bouřka, kdy na odpočívadle prásknul blesk do lampy přímo vedle nás a na celým parkovišti vypadl proud a auta začala houkat! No tam prostě nechceš bejt:o). Ale svítání už nás chytlo u moře v Livornu, kde jsme si dali snídani na pláži. Vedle chemičky. Trochu to tam smrdělo, ale já holka od Litvínova, čuchala domov:o). Pláž to jinak byla fakt pěkná, a příchodová cesta byla obsazená rybáři, takže chemička evidentně není problém.

Trajekt vyjel se zpožděním 15 minut, ale tomu předcházelo hodinový čekání na nalodění. DáDa byl nakonec poslední auto za padacíma vratama trajektu. Poslední vjedeš, poslední vyjíždíš...

Cesta na lodi je dlouhá a úmorná, to už víme (trajekt do Trelleborgu), ale člověk rychle zapomíná, takže je potřeba si připomenout, že pokud to nebude nezbytně nutný, trajektem už ne-e. Do klimatizovaný části nesmějí psi (i když pravděpodobně by to nikomu nevadilo), takže jsem byla s holkama venku na nějaký horní palubě. Je tam vítr, vedro nebo zima, saze z komína. Naštěstí moje hvězdy spolu vydrží v jedný bedně. Neskučí, neštěkají, nervou se. Dýdunka leží a někde kolem ní sedí a funí Morče, protože je trotl a pořád musí všechno kontrolovat.

Po víc než pěti hodinách jsme vyjeli v Bastii. Ubytko jsme měli přes booking.com asi 45 minut jízdy od přístavu. Jenomže až od pěti, takže jsme nelenili a našli si kousíček od našeho bydlení veřejnou pláž, která byla naprosto boží. Velká, dlouhá, málo lidí, snadnej přístup. Tu jsme adoptovali a byla z ní naše pláž na zbytek pobytu.

Tahle dovolená byla koncipovaná jako válecí, přesto jsme vyrazili na dva výlety.

První výlet byl do hor - a že Korsika má hory:o). Ještě pořád jsme úplně středoproudý turisti, takže jsme si našli středoproudou trasu k ledovcovým jezerům. Dohodli jsme se, že nevyjedeme hned ráno, i přes to, že nás recepční varoval před zacpanýma silnicema. Zřejmě jsme vyjeli tak pozdě, že žádný úcpy nebyly:o) nebo recepční kecal. 

Začali jsme u města Corte, odkud vede uzounká silnička na parkoviště, odkud taškařice začínala. Bylo samozřejmě narváno, stovky aut parkovaly podél silničky a lidi scházeli dolů do údolíčka koupat se k řece. My šplhali vejš a vejš, až jsme nakonec došplhali k placenýmu parkoviši odkud nás týpek na skútru dovedl ještě o něco vejš a ukázal nám, kde můžeme parkovat. Kdybysme přijeli o hodinku dřív, zaparkovat by nešlo. Takhle jsme byli dovedeni až cca 300m od hlavního parkoviště a krásně DáDu loupli ke kraji silnice.

Cesta na jezera byla do kopce. Furt. Kopec, kameny, kořeny. Furt. Kolem nás dolů proudily davy lidí, nahoru jsme šli už snad jen my. A čím jsme byli výš, tím míň lidí jsme potkávali až u jezer jsme nakonec byli téměř sami. Už u toho prvního, Lac de Melo, jsem to chtěla zabalit, ale pak mi přišlo líto, že bysme nevylezli až k tomu nejvyššímu. Už jsem to takhle zblbla v Tignes, tak jsem se ze svých chyb hodlala poučit. Na jezero Lac de Capitello to bylo víc do kopce, víc po kamenech. Za každým horizontem už jsme se na něj těšili a vždycky bylo ještě o kousek dál. Když už mě málem kleplo, vynořilo se nádherný jezírko s průzračnou vodou, který se nedalo odolat a musela jsem plavat. Cesta dolů byla ještě o něco strašnější než cesta nahoru. Kolena, kotníky, stehna, palce u nohou. Bolelo to všechno.

Druhý výlet byl naplánovanej jako socializační - městečko Bonifacio a útesy, které jsou všude kolem. Ten den foukal vítr jak blázen, takže útesy byly prázný; prázdná byla taky "pláž", ze který se normálně asi dá do vody vlézt, ale ten den to bylo o život. Vysoký vlny se tříštily o ostrý kameny. Do moře se nedalo bezpečně vlézt a vylézt by nešlo už tuplem. Zpětný proud nám rval nohy zpátky do moře a další vlna hrozila, že s náma mrskne o ty ostrý kameny. Myslím, že člověka by to tam prostě umlátilo. Alespoň nohy jsme tam mít museli, ale rozhodně to nebylo bezpečný a je štěstí, že jsme to zvládli bez úhony. Fotky nakonec nevypadají tak dramaticky, jaké to tam ve skutečnosti bylo.

Přímo městečko Bonifacio by bylo moc krásný - křivolaký uličky, středomořská architektura, malý restaurace... Jenomže mraky lidí. V úzkých uličkách jedna fronta tam, druhá sem. Moje holky zvládly neuvěřitelnou věc - jít se mnou/za mnou na prověšeným vodítku. Nikomu neublížit, nenechat si ublížit... Ty davy jsem nemohla vydejchat a hned při první příležitosti jsme si dali zmrzku a otočili to zpátky k autu. Protože jsme se v Bonifaciu moc nezdrželi, našli jsme si pláže Korsiky, který jsou nějak krásnější nebo co, než jiný. My jsme teda po cestě do Bonifacia úplně náhodně zastavili na plážičce a byla úplně skvostná! Myslím, že jakákoliv pláž na Korisce je báječná - až na ty nejkrásnější:o))). Jednu nejkrásnější jsme opusili hned - úzký pruh písku, lidi, lodě. Na druhou jsme museli docela komlikovaně jet a tak nějak jsme doufali, že je z ruky, ale ne. Na Rondinara pláži byla hlava na hlavě, že pomalu ani nebylo kam šlápnout. Já vůbec netuším, proč tam ty lidi jsou. Možná že všichni v podstatě zabloudili - jako my, ale spíš ne. Já bych tam celej den s těma davama nebyla, ani kdyby mi platili. No, nakonec jsme si našli alespoň trochu opuštěný místo, ze kterýho jsme se vydali do vody a mě moře léčí. I tělo i duši. Voda a rybičky u dna mi zvedly náladu a vyrochnila jsem se s holkama úplně parádně.

V nástřelu byl ještě jeden výlet, ale jak říkám, plán byl válecí dovolená, tak jsme nakonec dali přednost válení.

Každé nevýletové ráno zajel Míra do pekárničky pro čerstvý bagety a užívali jsme si báječný snídaně. Pak jsme šli k moři, kde jsme SUPíkovali a plavali a kluci blbli, holky plavaly za hračkama. Po moři do bazénu - lehce odsolit a zablbnout se skákáním a potápěním. Potom polívka k obědu, odpočívačka v apartmánku a pak znova kolečko moře - bazén a nakonec večeře. Někdy místní verze hamburgru, jindy pizza nebo mořský příšery:o). Lahoda.

Psy na Korsice nikdo neřeší. Na pláž můžou všude (pokud to tedy prej není výslovně zakázáno, ale to jsme nepotkali), plavat v moři můžou jak chtějí. Na jezerech byli bez vodítka a nikdo se nedivil. Emoce ze dvou velkým psů se pohybují od naprosté extáze (často) k nekonečnému strachu (jednou). Většina lidí holky ignorovala, někteří se usmívali. Kde jsme se zdrželi déle, dostávali jsme obdivné komentáře, jak jsou poslušný. A to ty moje kotrmelíny jsou a dmu se pýchou, i když moje zásluha to není - takhle skvělý jsou od přírody ne od výcviku:o))). 

Korsiku doporučujeme všema osmi packama! 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Kontakt

Mgr. Svatava Stodolová

Liberec

E-mail: svatava.stodolova@seznam.cz

Copyright

 

Designed by Majja.

 Mapa stránek

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat