Jsem pohyblivá přibližně jako přežranej mrož (a taky tak vypadám), ale pohyb mi schází, a tak se aspoň snažím občas někam dojít...

Celej tejden jsme strávili tréninkem psů i lidí. S Bubu se snažíme na sbíhaných zónách (a nevypadá to dobře:o(), na Artýskovi si Míra zkouší svoje nově nabyté figurantské dovednosti, případně házejí kluci talířem a já s Artýskem zkouším poslušnost mezi jednotlivými obranami. I když celý obrany považuju na NESKUTEČNOU KRAVINU, libí se mi, jak se nádherně Artýsek soustředí na tu poslušnost mezi tím jednotlivým kravským blbnutím...

Jenomže už včera mi připadali oba psíci dost utahaní, tak jsem si řekla, že trochu změníme zaběhanej tejden a vydali jsme se na výlet. Sama už si na takový akce netroufnu, ale s Mírou cokoliv:o))), takže jsme vybrali okruh kolem Jizery. Cyklistů pár bylo, ale mohlo to bejt horší a na horní cestě jsme si Artýska troufli pustit i na volno, takže se i chlapec prošel úplně parádně. Zcela výjimečně ani nikam neutekl a vlastně vypadal dost unaveně i z tý chůze:o))). Bubíšek se v třetí třetině cesty začala zase řadit za moje paty, což znamená, že toho taky má plný zuby. Já se neměla za čí paty zařadit, tak jsem šlapala, co to šlo a musím říct, že k autu jsem došla docela utahaná. Cesta z/do Liberce není moc příjemná - spousty oprav na vyplavených silnicích, semafory, objížďky... Doma psíci padli za vlast na gauč, každej z jedný mojí strany, a ani jim nevadí, že se vrtím:o))).

No, já jsem z vycházky moc spokojená a budeme muset výletování zařadit malinko častěji, dokud jsem aspoň trochu mobilní...