EO 2018 + Praha, Bratislava, Vídeň

 Chvíli to vypadalo, že nepojedeme nikam, protože počasí říkalo, že to na motorku nebude a autem bych po D1 nejela ani za zlatý sele, ale nakonec se vyčasilo, takže hurá na cestu!!!

Vyrazili jsme v sobotu přes Prahu, neboť tam zrovna probíhal Dyzajn market a já jsem děsně něco potřebovala:o). Teda jako jo - reklamovat mojí ZasPasku, která mohutným užíváním nevydržela a trochu se rozpárala, ale taky jsem to tam chtěla Mírovi ukázat, i když vím, že ho to jako úplně nebere...:o). Miluju naše TDMko. Dojeli jsme asi 10m od Národního divadla, zadarmo zaparkovali a šli obhlížet a kupovat a jíst:o). Líbila se mi asi miliarda věcí, včetně vodítek a bižuterie a taštiček a batůžků a oblečení a ... a tak mi jedna batoho/taška zůstala za nehtama. A tkaničky:o))). Z Prahy jsme vyjeli směr Brno v neskutečným klidu. Nikde ucpáno, D1 projetá v rychlým na 2,2m zúženým pruhu (ať žije motorka). Tam bysme se s DáDou cpali jen nehezky. Hranice hned projetý a Vídeň ucpaná jen jednou na asi pět minut. Pak ubytování v sudu kousek od Magna Racino. To Míra zařídil někde na benzině kolem Jihlavy:o))).

V neděli jsme se po snídani vydali na hlavní programovou část - EO 2018. Stihli jsme v podstatě celý finále, včetně běhů družstev. Škoda jen malý český účasti. nějak se nám vymlátili, a tak jsme ve finále neviděli ani Terezu Královou, ani Radovana Lišku, což jsou asi český hvězdy, nebo ne?  Bylo vedro a slunce a je malej zázrak, že nemám barvu vařenýho raka. Strašně se mi to líbilo. Ty běhy. Čas od času je pro mě důležitý připomenout si, jak to má vypadat, jakej je finální produkt. A tohle bylo boží. Taky jsme se šli podívat na Pippi, sestru našeho Gamorčete. Netrpím žádnou převelkou histerií, ale říkala jsem si, jestli to naše zrze není moc malý a asi ne, když Pippi je skoro stejná. Jen malinko rezatější, a možná trochu lehčí konstituce. Možná:o). A mají stejnej dvojzub na stejný straně:o))). Koupila jsem si oficiální tričko a tématický náušničky a hladila svojí první borderstafku:o).

Hned po ukončení jsme se vydali na výlet do Bratislavy. Je hrozně blízko, jen hodinku cesty, a kdy my se do těch končin zase dostaneme? Mrkli jsme na UFO v rekonstrukci a na Hrad (ten mají krásnej bratia) a už byla tma, a na motorce, která nesvítí nijak zázračně, se v noci nehezky cestuje. Dálnice na Vídeň byla dost ucpaná, neboť někde skončila velká cena asi formulí nebo co a všichni jeli domů. My to projeli (ať žije motorka) a v jedenáct leželi v sudu.

V pondělí byla v plánu cesta domů přes Vídeň - jen s kratičkou zastávkou v centru a na vyhlídkovou věž. Dojeli jsme až k Radnici (ať žije motorka) do podzemního parkoviště, kde jsme okamžitě ztratili lístek, kterej se už prostě neobjevil a chvíli ho hledali a chvíli se domlouvali s tamním vedoucím, že ho nemáme a on, že tam motorky stejně nesmí... Tak nás vypustil zadarmo ven. Zaparkovali jsme venku pod stromem a hurá před Radnici a tam mi přišlo líto, nevidět něco malinko víc a chvíli jsem to brejnila a pak jsme se vydali na sedmikilometrovej okruh skrz pár vídeňských soch a paláců. Vídeň nás překvapila prostorem a monstrózností budov a soch. No jo, impérium je impérium. Zpátky k motorce jsme dojeli tramvají:o). Starou, s dřevěnýma sedačkama a na černo, protože došly kovový eura:o))).

Přes motanici silnic jsme se dopravili k Donauturm, vyjeli výtahem nahoru a chvíli koukali na Vídeň z výšky a rozhodli se, že dojedem k Dunaji, protže jsem si chtěla sáhnout na vodu. Nesplněno. K vodě prostě žádná cesta nevedla. Nikudy. Po hodině ježdění sem a tam po mostech jsme to vzdali, oblíkli cestovní hadry a v pět vyrazili na cestu domů. Že to za světla nestihneme, už bylo celkem jasný. Navíc nám odešly oba telefony a když jsem můj z posledních sil donutila ožít, oznámil nám, že nejedeme do Brna, nýbrž do Znojma:o). No co už:o). Poslední záblesky světla jsem zahlídla na benzíně před Prahou, pak pražský okruh se světly a tma na dálnici do Slanýho. Musím přiznat, že na ten poslední úsek z Prahy do Chomutova bych už brala DáDu. Na druhou stranu s ním bysme do cíle dojeli s tak tří hodinovým zpožděním a to nechceš:o))).

Holky na nás čekaly v Jirkově u babičků. No, čekaly. Bubíš s Dýdynkou určitě. Dokonce - a to nevím, jestli to teda jako nebyla náhoda - Bubíš seděla u vjezdu a vypadala, že na nás čeká. Gamora nečekala. Gamora zahradničila (u několika tůjí vyhloubila obdobu Marijánského příkopu), vraždila delfína (Máťova nafukovačka), potopila loď a zabila několik míčů. Prostě tak jako, nooo.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Kontakt

Mgr. Svatava Stodolová

Liberec

E-mail: svatava.stodolova@seznam.cz

Copyright

 

Designed by Majja.

 Mapa stránek

„Žádný člověk není tak bohatý, aby mohl koupit svoji minulost.“ Oscar Wilde