Je vážně nádhernej podzim!

Černá Nisa

No jo, já vím, že o tom, že tam jezdíme píšu často, ale tentokrát jsem jela já sama s Matesem a všema třema hafanama! To znamená, že s náma jel i Artýsek a to se napsat prostě musí:o). Abych pravdu řekla, nemám pak všechno úplně pod kontrolou - Artýska na vodítku, obě holky na volno, za sebou kočár, Matese všude kolem. Ještě že stačí mít pod kontrolou oba chlapce. Holčičky jsou bezúdržbový!:o))) Fotky celý marškumpačky jsem si smazala a následně to obrečela:o(.

Liberecká přehrada

Máme jí asi metr za domem a nerada tam chodím bez psa. Ovšem jedinej pes, kterýho si s sebou troufnu vzít, je Plesnivka. Bubíš minule vyrabovala nějaký mamince kojeneckou výživu v kočárku a Artýsek... Ona Bubíš stejně potřebuje kolem přehrady a na kopci speciální košíkový režim, bohužel košík na celý tělo, aby se v ničem neválela, ještě nevymysleli! Naštěstí máme Pinruši. Kromě toho, že je nervavá a nežravá, tak taky pochopila, že s Matesem platí pouze jediné pravidlo, a to, že pravidla neexistují a nenechá se ničím otrávit. Teď zrovna naposledy si nechala házet pískací hračku dost chaoticky. Mates jí to bral a zase dával a lezl s tím na klouzačku a Dýdynka si jí někde vždycky ukradla a šla se s ní válet na trávu:o).

Královka

Všude píšou, jak tam udělali krásný dětský hřiště, takže jsem se na něj v rámci dopoledního zabíjení času chtěla podívat. Jenomže mrzce tam dojet autem, pohrát si a zase autem odjet, zabije času málo, tudíž přišel čas vyzkoušet náš nový cykloset. Míra mi včera na auto namontoval nosič na kola a, tradá, ráno jsme se zabalili a vyrazili jsme. Výletovat bez psa je plýtvání času, ale protože jsem vůbec netušila, co nás čeká, vzala jsem našeho nejmenšího psa Bubíše, což se nakonec ukázalo jako nejlepší možná volba:o). Dojeli jsme na plánované parkovací místo a tam značka reservé pro invalidy. Se picnu! Sjela jsem teda zpátky z kopce na bedřichovskej stadion a na oficiální parkoviště. Co se prostoru na vybalování týče, bylo to bezesporu lepší - nemusela jsem hlídat Matese, aby neskočil pod auto, měla jsem spoustu místa na odložení kola a postavení kočáru... Horší to bylo o to, že ze stadionu nahoru na Královku je to do kopce. Velikýho. Jsem cyklista marnej až hrůza, natož potom cyklista tahač. Jenomže to, že jsem tak marnej cyklista, způsobilo jenom to, že jsem nepoznala, jestli jsem tak utahaná sama o sobě nebo jestli nemůžu kvůli Matesovi. Na odbočce na Novou Louku jsem ze silnice sjela a zbytek cesty jsme se pohybovali po šototlině a lesních cestách. Ta šotolina byl už plán, ten příjezd na šotolinu ne (Endomondo:o). Nicméně Bubíš byla pašák, na silnici běžela vzorně vedle kola a ani trošku nešílela. Mimo silnici byla vypuštěna a užívala si klidu bez Pindruše. Matýsek cyklistice moc neholduje, a tak jsme se čas od času neshodli, jestli už je čas vystoupit nebo ne. Nakonec jsem většinou do kopce šlapala na kole a z kopce běžela vedle kola vedle Matese:o). Stihli jsme se zase zastavit na borůvkách a Matýsek našel obr houbu - já myslím, že je to pravej hřib, ale když tady všechny houby vypadají jinak než na Šumavě, kde jsem se houby naučila poznávat... Cíl cesty Královka byl nakonec v pohodě dosažen. Matýsek se vyřádil na těch prolejzačkách, který teda pro něj ještě moc nejsou - je tam hodně lan a po těch on ještě neumí - a taky jsme tam objevili trampošku. Velký plus byla skvělá květáková polívka a jahody s tvarohem:o). Dolů k autu jsme jeli klasicky po silnici, ale na Bubíšovi bylo vidět, jak se jí z kopce po asfaltu opravdu neběží dobře. A tady ta výhoda malýho psa: zavřela jsem jí k Matýskovi do kočárku:o). Malá tam chvíli nechtěla a Mates se smutně tvářil a povídal AU, ale nakonec se tam parádně srovnali - Bubíš seděla dole u Matýskových nohou a ten jí držel za kšírky, aby nevyskočila (stejně by nemohla, byli pod hlavním velkým krytem:o) a nahlas se u toho smál. U auta jsme tím pádem byli téměř okamžitě:o). Bubíš je pašák, že Matese nepohryzala a Matýsek je pašák, že nezpůsobil nic, co by mohlo vyvolat pohryzání! Zabalení kočárku do auta a přimontování kola na nosič jsem zvládla nad očekávání dobře a dokonce jsem na tom parkovišti ani nic nezapomněla!!! Snad:o).

Marně přemýšlím o výletu s Matesem, který by byl na míru Artýskovi...