Naše víla trhla i rekord Mistra BOMBASTIKA a nebyla k nalezení přes čtyři hodiny!!! 

Otázka je proč a odpověď je taková hořká. Místo tenisáku jsem jí hodila puler.

Ráno jsem se vydala na agility na Smečku. Tolik jsem se těšila! A po prohlídce parkuru ještě víc. Krásnej parkur, hodně možností vedení. Paráda. Měly jsme jít na řadu první, tak jsem vytáhla psíka a šly jsme. Po hozeném puleru jsem rychle pochopila, že to jako odměna není evidováno, a tak jsem doběhla pro tenisák, ale svou kolosální chybu už jsem nenapravila. Kraťanda se rozbila a nespolupracovala, tak jsem řekla, ať jde zatím někdo jinej. Plesnivka odešla do bendy v autě, tak jsem tam došla, jenom povelem jí z bedny vyndala a bednu zavřela. Chtěla jsem si s ní jít házet tím míčkem a u toho jí krmit ňamičkama, aby jsme moje selhání napravily. Jenomže zavření bedny způsobilo úprk psa do lesa. Nejdřív jsem za ní nešla, protože na volání nereagovala, tak jsem si říkala, ať si tam zůstane a taky jsem potřebovala trochu vychladnout. Když ale nebyla vidět dýl, šla jsem se podívat, kde je. Viděla mě a na volání se kousek přiblížila. Seděla jsem na bobku a tak lehce povolávala její jméno a pes se na mě podívala, otočila se a běžela pryč. To už jsem za ní pelášila, volala (fakt hezky, žádnej vztek), byla jsem v šoku. Kam jde?

Úplně se vypařila. Jezdila jsem po Stráži, po lese, po louce (miluju našeho DáDu), na pomoc přišel Sebík, co pročesával les, účastnice intenzivky chodily po okolí. Nic.

Volala jsem do útulku, na policajty. 

Až před druhou odpolední volala paní z útulku, že v Ruprechticích na náměstí v hospodě je šedo-bílo-černej chrt s blešákem kolem krku. Akorát jsme s Mírou opustili hřiště, abysme se jeli podívat domů, jestli kraťanda náhodou nedorazila a na Šalďáku jsme měnili směr jízdy na Ruprechtice. Takovému popisu odpovídá přesně. 

Byla tam.

Hmmm, raději si vybrala nejistou cestu domů, než aby se vrátila ke mně. Jsem dost hrůzostrašný psovod. Ach jo.