Takhle nějak jsem vypadala, když jsem si odemkla hřiště a vypustila Bubíška do slalomu...

 Na hřišti jsem nebyla přes měsíc a než jsem tam vlezla, netušila jsem, jak moc mi to místo chybí. Není to jenom o cvičení psa, i za plotem venku je to nádhernej kus přírody s ohromným výhledem... Nemám dost hmotných darů, který bych Pavlíně nacpala, že tam můžeme chodit! Navíc teta Pavlína do haly neodvezla kladinu, áčko a slalom, takže je na čem trénovat. Já jsem samozřejmě nebyla absolutně připravená a bez klikru a pořádných ňamiček jsem se s Bubu na kladinu vůbec nepouštěla, ale daly jsme si několikrát slalom a už jsem si víc než jistá, že foxl potřebuje čas, aby mu nový dovednosti uzrály. Spoustu času:o). Ale pak přichází moc hezká jistota v provedení. Bubíš slalomovala jako bůch. Příště zkusíme nějaký to kříženíčko, i když FC před slalomem jí v podstatě šlo hezky. Strašně se těším na nějaký ty závody. První běhy budou na milion procent strašlivej maglajz a zmatek:o), ale ať si všichni kritici trhnou. Jiný s Bubu nebudeme:o). Předpověď bez nějakýho podceňování je jasná: odložení ani omylem, i když na hřišti, na zahradě, na vycházkách máme vážně tak 95%ní úspěšnost; šílení při míjení mě; zony skočený z Měsíce a opakovaně blbej náběh do slalomu:o))) - to budou naše hlavní devizy:o).

Artýsek hned na začátek dostal nevysvlečenej tenisák a to je největší dar na světě. Je potřeba ho někam zasejt a tam ho začít svlíkat. Byl tím tak zaměstnanej, že si dlouho nevšímal Míry, jak si hází talíře. Bez Artýska to vypadalo srandovně. Měl tři, ty odházel, a i s kočárkem se pro ně vydal. To je opravdu akce 2v1 - trénink a k tomu i hlídání:o). Nakonec Artýsek tenisák ožužlal dost na to, aby mu talíře a páníček začali připadat zajímavější a kluci si zaházeli. Naše foxteriéří hovado mě strašlivě překvapilo, že se vydává dopředu bez ohlížení se po talíři! Prostě vyběhne a vyhlíží talíř nad sebou!!!, takže má Míra dost čas talíř dobře odhodit a ještě k tomu Artýsek doběhne mnohem dál!

Naše mládě venku ještě moc nevydrží, takže jsme se po chvilce vydali nahoru na kopec vyvenčit pejsky a u toho jsme potkali Ditu s Maxíkem a Jitku s Bagýskem. Taky se jim po hřišti stejská:o). Naše hypervozítko zvládlo i hrbolatou louku bez zaváhání. Pejsci doma padli. Je neuvěřitelný, jak je jedna návštěva unaví - hlavičky i svaly. Na utahání dvou foxlů lepší než celodenní výlet:o).

Jo a to jsem ještě chtěla. Naložit se do auta takhle všichni, zavání hrou tetris. DáDa je náš pašák, ale není to bohužel náklaďák, tudíž přesun s krabicí na psy, kočárem, dítětem v autosedačce a nás dvou není úplně samozřejmý:o). Nakonec jsme to vycizelovali, ale do auta už se nevejde ani noha, nedejbůch nějaký věci. Jak my se dostaneme na jih k babičkám, těžko říct:o).