Posledních několik týdnů jsem obstojně hnila.

Mám k hnití sklony, velmi intenzivní. Zároveň mám velmi intenzivní sklony mít výčitky z toho, že hniju. Což obvykle po několika týdnech vyústí ve velmi protivnou mě. Tentokrát jsem byla tak na zabití, že i přes moje protesty nás Míra zabalil do auta a vyjeli jsme na Černou Nisu. Ve skoro celý sestavě. Artýsek zůstal doma. Mělo to všechny výhody - kromě jeho pohledu, když jsem ho nechávala doma v obýváku na gauči:o(. Jenomže v tak krásným dni, při cestování na kolech, s Matesem na sedačce vzadu, je Artýsek obrovská potíž. Potkávali jsme hromady lidí se psy na volno a u vody jsem holkám měla v plánu házet tenisáky a to by s mistrem taky nešlo...

Takže nakonec jsme se vydali "jen" v pěti po přivaděči. Holčičiky offline a úplně bez potíží. Po cestě tam jsme nepotkali skoro nikoho a i když po cestě zpátky provoz dost znatelně zhoustnul, holky se chovaly vzorně. Bubíš si psů nevšímá obvykle a bez Artýska za zadkem není hrdina vůbec, takže se tváří, že psi na světě nejsou. Dýdynka má sklony chodit psy vítat, ale tentokrát se na žádnýho ani očkem nepodívala a na moje pobízení "vpřed" se za nima ani neotočila a valila do dopředu:o). Někteří lidé, které jsme míjeli, z toho byli evidentně nervózní a já se jim ani trochu nedivím:o). Byla bych taky, ale opravdu nám nebylo co vytknout:o). S Artýskem bych musela před míjením psů zastavovat, zkracovat mu šňůru, případně na úzkých pěšinách z kola slejzat...

Dojeli jsme kolem hráze k první možný plážičce, kde se už koupal retrívr. Paní ho začala strašlivě lovit, když jsme se zjevili a nechtěla ani, aby se na nás šel podívat, tak nakonec zůstal chudák uvázanej u paničky na vodíku, i když jsme s holkama odešly jak nejdál to šlo...:o(. Tenisáků jsem měla celou baterii:o) a samý značkový, protože Bubíš všechny ostatní rozebere do půl minuty. To Wilson jí zabere pár hodů:o))). Tak jsem vyslala do vody Bubíše a ta svým pověstným džampem pobavila všechny kysele se tvářící návštěvníky:o). Odrážela se tak metr před břehem a dopadala daleko do vody, kde se za ní zavírala hladina:o). Pak vystrčila hlavu se šišatejma ušima, neboť jí tam kupodivu nateklo a mazala pro míček. Po cestě zpátky se lehce topila, doprskala se ke mně a chtěla znova házet:o))). Prostě pako:o))). Dámička kraťandí tenisáky taky miluje, ale na přehradě tady v Liberci se tváří, že je voda jedovatá a o několik tenisáků jsme už přišli, protože madam se rozhodla, že teď už je tenhle daleko. Díky tomu vlastně jela i Bubíš. Její oficiální funkce byla nosič míčků, pro který madam Plesnivka nedoplave. První kontakt Dýdynky s vodou vypadal na podobnej scénář, ale pak se Pindruška rozjela. Nejdřív do vody vcházela, pak vbíhala a pak usoudila, že Bubíšin styl je prostě božskej a vrhala se do vody po hlavě:o). Nakonec se všechno parádně ustálilo a každá holka měla svůj tenisák (Bubíš po třetím hodu děravej:o) a radostně se na střídačku vrhaly do vody:o).

Na videu je vstup obou děvčat do vody velmi umírněný:o)))!

Jsem na Pindrušku pyšná. Že plave foxl, je normálka. Že plave kraťanda už zase tak běžný není!

Po cestě zpátky už holky obě nasadily hezky rovnoměrný ťapkání. Bylo toho na ně dost:o).

Ani Artýsek nepřišel zkrátka. Doma ho Míra vzal na talířování a to je vrchol radosti našeho dědka. Po talířování a výklusu do pátýho patra si Artýsek obvykle skočí do vany a čeká až mu pustíme vodu, kterou chlemstá a užívá si studění:o).

Odpoledne Matese dostali babičkové a my vzali pejsky na další okruh, aby se lehce protáhli po tom ranním martýriu. Hodinku jsme pochodili a pak nechali psi doma a hurá na plážák. Míra hraje každou neděli a já hlídám dítě, ale teď, když jsem byla Mates-free, jsem vytáhla svojí sportovní sukýnku a ... chcípla. Plážák jsem naposledy hrála tak tři roky a 10kilo zpátky. Taky to podle toho vypadalo:o))). Funěla jsem jako lokomotiva, nedokázala doběhnout skoro nic, měla špatnej odhad na míč... No tragédie. Byla jsem obrovsky rudá a zpocená. Dva sety způsobily modřinu na lejtku, namožený ruce a vyplivnutý plíce! Ještě odpoledne jsem na večer plánovala agility, ale to jsem nakonec vzdala.

Ježiši to bude práce dostat mě aspoň do nějaký formy!!!