Prázdniny 2016, prázdniny bez Artýska

Ještě sice nejsou u konce, ale nějak musím začít dávat dohromady, kde všude jsme nebyli.

Na začátku července jsme nejeli do Švédska. Důvodů několik, ale tím úderným byly a stále jsou moje zuby. Nesnáším je. Jsou akorát pro bolest a strach ze zubařů (což jsou podle mě sadisti, kteří se realizují "medicínským" oborem). Jakoby šly zuby vyléčit. Nebo jdou? Udělat do zubu díru a zaplácnout jí kusem něčeho podle mě není léčení.

Taky jsme nejeli na Šumavu, protože nebolení zubů není zadarmo, že?

Jeli jsme ale do Mostu hlídat našich domeček, zalejvat zahradu a krmit želvu a rybičky v zahradním jezírku. Ta želva je ftipná. Prostě se jednoho dne v jezírku objevila. Nikdo jí nekupoval a obojek se známkou neměla, tak tu žije u našich a jmenuje se Johanka. Taťka povídal, ať jí dám červy. Povídám, že dám, ale čím je mám z tý krabičky vyndat a táta, že rukou! Ble. :o))) Vyčlenila jsem si lžičku a nosím je na tom. Je mi jich trochu líto, ale želvička je má ráda...

Každoročně Most chválím, tak letos zase:o))). Míra byl s Máťou ve zdejším dětským centru s prolejzkama a míčkovým bazénem a klouzajdama a tak. Ne úplně levná sranda, ale když prší...

Taky byli ve zdejším akváči a taky prej dobrý.

Taky jsme si udělali výlet na Hněvín. Taky výborný.

Bruslení kolem Matyldy s Máťou i bez něj a koupání se v tamních vodách úžasný.

Nezvládli jsme taky plánovanej celomosteckej mač ve společenských hrách a taky jsme nedali každej den nějakou endomondí aktvitu.

Původně jsem se snažila na Artýska vůbec nemyslet, ale pokaždý, když to nevyšlo, jsem se neubránila slzám. Tak jsem změnila taktiku a nechala myšlenky plynout libovolně. Ukázalo se, že na něj myslím neustále. Teď po téměř dvou měsících už to není tak intenzivní, ale nemine den, abych si já nebo dohromady s Mírou na něj nevzpomněli. Často ho připomíná i Matýsek, kterej ví, že Artýsek umřel - to znamená spinká v lese a u toho prohání zajíčky. Artýsek miloval hrášek. Seděl se mnou u záhonu a z každýho lusku si bral desátek. Taky miloval napouštění bazénu - chodil okolo a lovil ten proud, dokud nebylo vody moc. Byl to náš nejmazlivější pes a vždycky vyvalil pupíček, jakmile jsme se ho kdekoliv dotkli. Život bez něj je o tolik jednodušší a přesto nám truhlík moc chybí.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Kontakt

Mgr. Svatava Stodolová

Liberec

E-mail: svatava.stodolova@seznam.cz

Copyright

 

Designed by Majja.

 Mapa stránek

„Kdyby se mužům dostávalo manželek, jakých si zasluhují, měli by zatraceně těžký život.“ Oscar Wilde