MČR

Po dvou letech MČR agility opět v Liberci.

No když to mám pár metrů od domu, tak si to přeci nemůžu nechat ujít, ne?:o))) V sobotu jsme ještě byli s Matýskem u rodičů, ale na neděli jsme se vrátili a dovalili na umělku k aréně. Jsem ráda, že jsem tam byla.

Nevím, jestli se týmy zlepšily nebo jestli jsem neměla srovnání s mistrovstvím světa jako posledně, ale bylo to parádní. Smallíci měli dechberoucí finále a radostně jsem poskakovala za žbrdlením a fandila (i když v podstatě nevím, kdo je kdo:o))). Ti nejlepší běželi opravdu tuze krásně a nikdo nemusel ukazovat slalom a mávat psům rukama před frňákem, protože psíci krásně pracovali sami!

Large družstva byly taky odjinud než naposledy. Na první pohled děsně nesympatickej (a na druhej taky:o) pan Liška, běžel nádherně. Nikde nezevloval, pohyboval se rychle, účelně, přesně. Chlapi mají proti ženským strašlivou výhodu, škoda že jich je v agility tak málo a tak málo schopných:o). Parkur byl fištrónskej - speciálně náběh do prního tunelu a pak pár rozlišovaček - a v podání některých týmů to vypadalo jako nejjednodušší  věc na světě neztratit se a plynule doběhnout do cíle. Paráda.

No a pak medíci. Hmmm, těžko porazit mistrini světa:o))). S Kikinkou běhají prostě čistě a rychle. Skoro furt:o). Nejsou nejrychlejší a musí při nich stát štěstí, ale tak to prostě je. Polské sbíhané zóny jsou parádní. Čas od času se objeví a zase zhasne někdo jinej než Magnoli:o))). Mám medíky ráda, jsou nejpestřejší.

Mates povídal, že finále large individual už vidět nechceme:o))).

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Kontakt

Mgr. Svatava Stodolová

Liberec

E-mail: svatava.stodolova@seznam.cz

Copyright

 

Designed by Majja.

 Mapa stránek

„Tragédie žen spočívá v tom, že se každá nakonec podobá své matce.“ Oscar Wilde