Původně jsem se chtěla zabývat až článkem s názvem DýDýšiny tři měsíce, ale my jsme prostě v jednom kole furt:o))).

Ve čtvrtek jsme odcestovali na jih, zabydleli se v Jirkově a dvě noci těšili oboje rodiče přítomností vnuka. Uklidnit nervy jsme se vrátili v sobotu a v neděli jsem se radostně vydala na Smečku. S DýDý na štěňátka a s Bubíšem na agility. Ačkoliv plesnivka strávila předchozí dny na střídačku vykopnutá na zahradě (kde radostně žrala slepičince ze záhonů a balila si bahno na packy) a zavřená v bedně v autě na cestě, dokázala se takových čtyřicet minut soustředit na klikací/naváděcí výkon. Hezký. Zapomněla jsem doma target, takže jsem u Pavlíny v autě ulovila jinej, ale plesnivce to nevadilo a packy na něj cpala hned. Na DýDýšiny pidinarozky plánuju video typu "To všechno jsme se naučily:o)". Taky se snažím zapracovat na pochopení systému jednou luring, jednou šejping. Opravdu si myslím, že obě metody mají v daných chvílích svoje opodstatnění a, jak jsem tu už někde psala, pes není kosatka:o)!

S příchodem DýDý nemá Bubíš moc klidu ani doma ani venku. Je mi jí trošku líto, nicméně Bubíš zhubla (doufám že i zásluhou light broků) a přestala být tankerem a je jen cisternou. Na tréninku jsem jí sice nechala SMALLky, ale už mi jí není při pohledu na její skoky mdlo:o). Nečekaně skvěle se nechávala vysílat do odvrácených děr tunelu a vůbec byla tuze šikovná. Na kladině zastavuje už opravdu obstojně a áčko... se taky naučí:o). Na těch několika fotkách od Pavlíny (díííky) je vidět, že se pes soustředí na ty tunely a já můžu odejít!!! Agility má Bubíš ráda, výraz na fotce to jasně vypovídá:o)))!

V pondělí jsem se rozhodla pro další krok soužití se štěnětem, a to vyvenčit štěně s kočárkem. Vzala jsem si na pomoc Bubu, protože jsem si všimla, že jak jí chce DýDý neustále okusovat, tak jí hezky následuje a nikde nezevlí. Jelikož plesnivku po schodech nosím (a klouby za to můžou jenom trochu, spíš se mi nechce utírat loužička někde na půl cesty od našich dveří směrem k těm venkovním; nemám jí totiž čím utírat;o), nebylo logisticky úplně snadný vyprovodit se i s Matesem, ale ccccc nakonec levou zadní:o))). Nějakým zázrakem se plesnivka přestala na vodítku vzpouzet a už se dá i pěkně vláčet:o), takže jsme schopní celkem v klidu dojít na přehradu a tam už mají obě holky volno. Bubíš je šikulka poslušná a Dýdulka se jí drží, takže Králák a zpátky po přehradě v pohodě. Sice se k nám připojil cizí pes a prej si mám nasrat, když mi to vadí, ale to byla jenom malá chybka na hezkým venčení:o). Ačkoliv jsem měla pocit, že je štěně dosti unavené, během nestřežené chvilky stihla imitovat bobra a prostě překousala docela tlustej stonek další kytky. Teď z květináče trčí tak pět centimerů dlouhej pahýl a zbytek (víc jak metr a půl) kytky visí přivázanej a poněkud ovadlej na lampě. No jo, pes zavraždil květinu! Na obrázku je stále téměř celá, ale to nemělo mít dlouhého trvání...:o)!

Tato fatální údálost mě přesvědčila o nutnosti pobytu bobra v bedně a bez přítomnosti další osoby ve stejné místnosti jako je bobr, je bobr ubedněn. Nicméně nutno podotknout, že bobr v bedně spí jako noha! Bohužel z bedny vyrůstá a bude potřeba bobra přesunout do bedny větší!

V úterý jsem se plná výčitek vydala cvičit i s Artýskem. Pavlína byla trošku rozhozená debatou se zdejším idiotem, a tak mi zavelela, že jedem BéHáčka. Jdi tam a pak tam a udělej 10 kroků tak a onak a ty nevíš? Tak si nastuduj řád:o)))! Nevím pořád, ALE hovado foxteriérský mě tolik překvapilo, že z toho mám Vánoce ještě dneska! Normálně mi chodil u nohy a dlouho! A neměla jsem žádnou ňamičku v ruce! A při pomalý chůzi šel taky pomalu a když jsem klusala, tak nezdrhnul! No budeme tetu Pavlínu naší přítomností obšťastňovat častěji! Pak jsem si na chvilku vyndala DýDý (která samozřejmě jela se mnou; je teď takovej pes do páru:o)) a zkoušela jí prohnat tunelem a prohnala:o)))! Nebála se a prostě proběhla za mnou skrz! Hrdinné štěně kraťandy:o)! Ještě chvíli a hurá na sekvence od Silvie:o)))!

Ve středu přijela Háňa Matějková s Járou a Batavim a ještě s Máří, Magdou a Hynečkem jsme se s DýDý byly vyvenčit. Mnoho jsem toho zjistit nestihla, ale mám radost s DýDýšina přivolání. Musí být opravdu hodně zaneprázdněná (například žraním sourozence), aby nepřišla a to mi připadá, že opravdu neslyší, ne, že by nechtěla přijít. Na druhou stranu, když nejsem po ruce, na moje zavolání přijde k jakýmkoliv nohám v dohledu:o))). Tomuhle venčení předcházela opět přehrada BubuDýDý. Dneska ovšem v mnohem odlehčenějším tónu, protože Bubíš se hned na začátku vyválela v opravdu velmi jetý mrtvý rybě. Tak jetý, že mi slzely oči, když jsem se k Bubu sklonila. Tomu sklonění předcházelo sprosté řvaní na psa a výhrůžky smrtí, které Bubu přijala až když se k nám blížila parta psů se svými lidmi na vodítku a všichni (lidí včetně) vypadali jako že Bubíše sežerou! Nakonec bylo kolem mnoho svědků, tak Bubíš přežila a posléze plavala v přehradě, aby se odsmradila, což je v podstatě odměna...:o).