Hysterie

To se mi tak zase stala divná věc.

Dojela jsem s DáDou, Máťou, sáňkama a holkama k lesu. Musím přiznat, že jsme dost ložený vůz - sáně máme dvoje. Velký pro mě, malý pro Matýska. Jak jsem tak celou tu marškumpačku vykládala, v dáli se objevila školka nebo možná školní třída s paní učitelkou. A šli směrem k nám. Venku z auta už byl Mates a plašil Bubíše. Venku byla i Dýdynka a poskakovala kolem nich. Já se snažila marně vypáčit zadníma dveřma obrovský sáně. Školáci se blížili. Vypáčila jsem saně a jala se páčit ty malý z pod sedačky. Máťa stále plašil Bubíše, Dýdynka mi stála za zadkem a asi chtěla pomáhat (možná tomu přispěly ty sprostý slova, co z pod sedačky ode mě zaznívaly). I přes to už jsem dávala na školu pozor. Dýdynka je pes vítací a vítání někdy bere dost zhurta a je mi naprosto jasný, že některý děti to vydejchávají špatně. Takže sáňky vypáčeny a předány velkému vůdci. Tu slyším varovný hlas paní učitelky: děti, pozor, nepřibližujte se k psovi. Rozhlídnu se a Dýduše u mě, Bubíš někde něco žeroucí, není vidět. Houknu. Bubíš přibíhá, Dýdynka se ještě přiblíží. Paní učitelka nabírá na hlase: nechoďte k těm psům! Proč ten tón s nádechem hysterie? Jako kdybych měla kolem sebe dva tygry se slintající tlamou. Já zatím dva psy v oblečcích a dítě, co drží Bubíše za ocásek. Když nás úča míjela, nezapomněla připomenout, ať se děti k psovi nepřibližujou. Dýdynka na ně koukala a vrtěla ocáskem, ale možná na ně chtěla skočit a prokousnout jim hrdlo a ta učitelka to z Dýdýšinýho pohledu cítila. Ona totiž kraťanda je dravec.

Tu ženu bych nechala oslintat bernardýnem. Za trest. A pak bych ji kopla do zadku za to, že dětem rozdala tousťák, kterej házely kolem cesty a řvaly dobrou chuť. Jako Bubíš si pochutnala, to jo, ale pochybuju, že to nadchlo nějakou srnu nebo ptáka. Pominu-li naprostou nevhodnost tousťáku jako jídla pro zvěř, nechápu, proč nedošly alespoň ke krmelci, co je asi o 200m dál anebo nedejbože ke krmítku, co je vedle krmelce na stromě...?!

Já jsem hlava otevřená. Nebudu dělat s učitelky krávu před dětma - to bych si nadělala na vlastní práh, ale nakrkla mě žena. Ne že ne.

Takže kdyby to někdy tahle paní učitelka, co ve středu 1. 2. 2017 šla od Opiců směrem k lesnímu koupališti, četla, tak ať si laskavě uvědomí, jak by se měla chovat v lese a jak může pomoct zvířatům v lese žijícím. Házet tousťák kolem cesty ne-e. A že je pro děti příkladem a příkladně jim ukázala, že psi jsou vraždící bestie, kterých je potřeba se obávat. Rozhodně není dobré se zeptat majitele, jestli (pokud by děti chtěly) si psa můžou pohladit a učit se tak zodpovědnosti za vlastní chování.

Fuj, ta mě nakrkla. Baba.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Kontakt

Mgr. Svatava Stodolová

Liberec

E-mail: svatava.stodolova@seznam.cz

Copyright

 

Designed by Majja.

 Mapa stránek

„Kdo se umí smát sám sobě, má právo smát se smát všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá.“ Jan Werich