Uvažujme funkci f definovanou na nějakém prstencovém okolí určitého bodu a. Řekneme, že reálné číslo L je limita funkce f pro x jdoucí k a, nebo že funkce konverguje k tomuto L pro x jdoucí k a, jestliže pro každé  > 0 existuje nějaké  > 0 tak, aby pro všechna xD( f ) splňující 0 < |x - a| <  platilo | f(x) - L| < .

Pokud takové L existuje, řekneme, že f konverguje v a, jinak řekneme, že f diverguje v a.

Miluju tyhle matematický srandičky. Teda miluju je, když na ně mám čas a nemusím se je učit na zkoušku:o))).

Limita je pro funkci místo, kterýho nikdy nedosáhne, ale stále se k němu blíží. Bubíšova limita je železobetonová zeď, do který to obě narveme hlavou a absolutně nevíme, co dál.

Já prostě nevím, jak udělat, aby Bubíš označila místo nálezu. Jako teorie je celkem jasná, ale tím to skončilo. Jako vždy. U celkem jasné teorie. Můj malej absolutně nepříručkovej pes znova ukázala, že se s návodama máme jít všichni bodnout a že je potřeba vymyslet něco absolutně alternativního. Ale já to kurva drát doprdele neumím!!!

Strávila jsem spoustu času nad zónama a jedu v nich fest. Jakoukoliv srandu si vymyslím, aby Bubíš dávala zónu, kraťanda vezme za svou a okamžitě to zvládne. Bubíš ne. Někde v procesu narazíme na nějakej nepřekonatelnej problém. Takže já vezmu to, co máme, přehodnotím to, najdu náhradní řešení, vyzkouším na kraťandě, ta to okamžitě zvládne, Bubíš taky celkem postupuje a pak prásk. Další nepřekonatelnej problém. Takže to musím celý rozebrat, najít jinej začátek a zkusit to znova. A hádejte co. Kraťanda s prstem v nose a Bubíš někde v procesu najde nepřekonatelnej problém.

V NW netuším, jak by asi tak Bubíš mohla označovat místo nálezu. U lehání se hned po prvním pokusu ukázalo tolik kostlivců ve skříni a tolik Bubíšovo povahových vysrávek, že tudy cesta povede jen těžko. Těžko není vhodné slovo. Vhodné slovo je kurvááá!

Takže jo. Budeme to zkoušet a víte co? Nikam nedojdeme. Protože, jestli pro Bubíše existují nějaký cesty kudyma k cíli, já je nevidím a neumím je najít. Ale nepřestanu je hledat. Třeba to jednou jen tak náhodou vyjde a Bubíš opakovaně zastaví na zóně nebo označí po delším hledání vzorek. Možná. Někdy...