Bubíš hárá po sedmé - aktualizace

Bubíšovi ruplo v hormonech a jala se hárat o dva měsíce dřív než se čekalo.

Obvyklý interval je osm měsíců, ale pravděpodobně ji zblbly moje hormony a roztočila to teď. Začala někdy kolem 1. února, ale protože jsme byli v Jirkově, tak to nedokážu říct úplně přesně. Proto už dvě noci spí Bubíš v bedně v pokojíku a Artýsek v obýváku. Společný venčení včera ještě ale proběhlo - Viniční. S kočárem a nevyzpytatelým tvorem uvnitř jsme si netroufli na nic dlouhýho, takže zhruba půl hodiny cesta tam, půl zpátky a odjezd domů (to je taky 20 minut tam a 20 minut zpátky, takže dítě spí skoro dvě hodiny a to je celkem hraniční doba). Já osobně beru psy odděleně už dva dny zpátky. Není totiž nic hezčího než pes na volno, kterého přiláká hárající Bubíš (tudíž je neodvolatelný), která postává metr od Artýska:o))). Psy měním výklusem do pátýho patra a k tomu navíc, jako správná krkavčí matka, nechávám kočár dole před vchodem. Mates je totiž těžkej jako prase a tahat ho nahoru a dolů by bylo hodně krutý k mýmu pohybovýmu aparátu.

Artýsek se po pár dnech Bubíšina hárání rozhodl explodovat. Takový je to vždycky, ale teď jsem doma i dopoledne a různě po bytě narážím na Artýskovu šílenost. Kromě toho, že skučí, má taky neovladatelnou touhu něco demolovat. Zubama. V jeho případě teda spíš žužlama. Naposledy během Bubíšina hárání padl úplně novej hurťáckej obojek. Dneska Artýs putoval po barovým stolku metr a půl nad zemí a shodil žehličku. Netuším, jak bude ještě funkční. V případě poruchy nechám Artýska šlapat chodník, aby mi na novou žehličku vydělal.

Není to novinka, ale nějak víc jsem si toho všimla. V podstatě teď žiju jen s Bubu. Spí s náma v pokoji a ven chodím jen s ní, neboť Artýsek přestal být ovladatelný - řve mi vedle kočárku, případně žere vodítko a nejde vypnout. Představa přehrady s takovým tvorem patří do hororových filmů. Takže jsem si mohla znova uvědomit, jak je život s Artýskem nepříjemnej. Bubíš chodí navolno a nepřevrací flexinou kočár. Je odvolatelná od VŠECH psů a primárně se rvát nechce. Doma by ležela v pelíšku klidně celej den, ale když je akce, jde do ní na 100%. Nežere nám Matese, ať s ním děláme cokoliv.

Byla jsem na ní na Vysoký pěkně protivná a teď mě to mrzí. Bubíšek je takový zlatíčko!!!

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Kontakt

Mgr. Svatava Stodolová

Liberec

E-mail: svatava.stodolova@seznam.cz

Copyright

 

Designed by Majja.

 Mapa stránek

„Kdyby se mužům dostávalo manželek, jakých si zasluhují, měli by zatraceně těžký život.“ Oscar Wilde