Tak jsme na Smečce úplně zkynologovatěli a přijel nám pán na hraní. A to vám bylo pohraníčko.

Artýsek jako vždy, takže dneska podruhé:o), vypadal nejdřív trochu nejistě, kór, když na něj figurant vytáhl fakt tlustýho a dlouhýho peška (hihi), ale po chvilince pochopil a jal se po tom kusu juty vrhat do úplnýho mrtva tak, jak to on jenom umí. Dvakrát si to užil. Vítězný kolečko pro něj není, raději si to o kus dál začne cupovat a mlátit s tím ze strany na stranu. Radost mám, že peška vždycky ochotně vyměnil za piškot i přes to, že s piškotem mi sežral prsty až na krev. Jak bych si přála mít hezký nehty... No a pak jsem si samozřejmě nemohla odpustit blbení s Bubíškem. Bubíš kupodivu nepřekvapila a dělala Bubíše. Řvala tak dlouho a tak intenzivně na s figurantem hrající si Káču, že zapomněla proč vlastně řve, a když kolem ní lítal hadr na cupování, tak ho prostě neviděla a řvala kamsi v dál. I figuranta tím zaujala a spíš sám pro sebe se ptal, kam to ten pes probůh řve. V dál. Nakonec jsem si hadr vzala do ruky já (fuj) a Bubíška vrátila zpátky do reality. Začala si hrát se mnou, pak s figurantem a pak už to bylo dobrý. Bubíše hadr nezajímá, když je mrtvej. Nikam ho nenese a nechává ho ležet, ale jakmile se o něj projeví sebemenší zájem, hned ho chce taky. Netuším, co to znamená, ale je to sranda:o))). Jeden by si myslel, že si náš genius zapamatuje, o co tu jde, ale když šla po několika desítkách minut na řadu znova, zase bylo v dál, ale už míň. Je to náš Einstein!

Dost důležitá otázka. Co si od takovýho blbení slibuju? Lepší CONTROL a doufám, že to právě k tomu povede. DRIVE mají moji psi na rozdávání. Z Bubíška doufám vypadne víc samostatnosti, sebevědomí. Artýsek si bude užívat hraní a řvaní a piškoty:o))). Nicméně netuším, jestli je to všechno úplně v pořádku, protože na fotky jsem se moc netěšila a kouknout se na video, který nám natáčel Míra, je mi vyloženě proti srsti...

Hodně fotek od spřátelených fotografů přes smečkový stránky tady (Honza) a tady (Eliška) a od nás tu.