Vycházka první: 3. 2.

Sešlo se nás jako psů. Dokonce jsem to ani nestihla spočítat. Dostali jsme s Artýskem reflexní vestu a vydali se cvičit. Terén stále nic moc. V parku je pořád namrzlo, klouže to, chůze unavuje víc než je zdrávo. Všudypřítomné mokro Artýska tak zprudilo, že si odmítal sednout a nakonec i chodit!!! Trénovali jsme jenom lehce, aby se začátečníci dostali do tempa. My jsme zvládli velmi těsný průchod kolem Samouška, ale to byl asi tak jediný adrenalin. Nakonec jsem si ale říkala, že takováhle nuda procházka by ještě před pár měsíci byla něco nemyslitelného a v duchu nás musela pochválit. Moc se těšíme na další.

Vycházka třetí: 24. 2.

Na druhou vycházku jsme nedorazili, protože jsme se vysloveně flákali v Mostě u rodičů. Dneska to bylo víc než znát. Artýska nahoře v parku něco heclo a tak nějak se rozjel a nebylo to nijak moc, ale dost na to, abych mohla zkonstatovat, že kravil. Víc než jsem si za poslední dobu zvykla jsem cukala vodítkem a víc kdákal do neurčita a nešel vypnout. Na druhou stranu - průchody i kolem bručících psů máme v malíčku a Artýs dokáže všechny tyhle projevy ignorovat. Zvládá přivolání skrz uličku hrůzy (domácí název:o) a dokonce i ležení na sněhu. Po cestě domů jsme se zastavili na náměstí a podívali se na předávání medailí. Vůbec mi nedošlo, že tam bude ohňostroj, ale Artýsek koukal nahoru na ty rachejtle a ani to s ním nehlo. Mnohem víc ho zajímaly foukačky, na který troubili norští fanoušci:o).

Vycházka čtvrtá: 3. 3.

Na dalším vycházkování se nás sešlo 16! Byli jsme opravdu dlouhý konvoj, ale protože už nejsme žádní amatéři, všechno jsme pod Pavlíniným vedením zvládli. Jelikož je stále čvachtavě, zkoušeli jsme průchody uličkou smrti a nakonec přivolání skrz. Tentokrát to bylo mnohem akčnější, protože to bylo opravdu dlouhé a plné případných nepřátel. Artýsek byl ovšem dokonalej, nikoho si ani nevšiml a docupital až ke mně. Stejně tak nikoho probíhajícího neprudil. Průchody kolem psů už dává levou zadní a dokonce se velmi rychle umí uklidnit, když se zase dostane na začátek konvoje. Je to náš šikulka.

Vycházka pátá: 10. 3.

Artýsek dneska sekal latinu. Nejdřív se ukázal a hned od začátku krásně vyšlapoval u nohy. Potom jsme zkoušeli průchody na volno kolem psíků a vše naprosto bez problémů a nakonec jsme vysekli hrozně dlouhý odložení. Psíci byli na jedné straně ulice, my jsme přešli přes tramvajový pás na druhou stranu a dokonce ještě kus poodešli a psíci museli zůstat v odložení! Za tu dobu projeli oběma směry TŘI tramvaje a prošlo pár lidí a projelo několik aut. Artýsek na mě chvílema neviděl a pak jsem byla už tak daleko, že už ani nedokoukl a přesto krásně seděl:o))). Je to můj hrdina. Můj hrdina i s tím, že není v mých silách ho položit na mokrou nebo jinak zaneřáděnou zem. Už ví, co je to "lehni", ale prostě a jednoduše se mu nechce. Potřebujeme odobní konzultaci, nejlépe us kvělýho mlíkovýho kafe:o))).

Vycházka šestá: 17. 3. 2009

Vycházka začala deštivě, ale nakonec se počasí umoudřilo a jenom foukalo. Axík měl dneska obzvláště uvrčenou a to je voda na Artýskův mlejn. Navíc jsme trénovali změny tempa a běh kolem vrkajícího Axe je pro nás stále ještě neřešitelnej problém. On totiž běh, abych byla upřímná, je pro nás problém i bez Axe:o). Artýsek se při běhu zmrcne a vyvádí mnohem víc než obvykle. Bude to podpořený i mým podivným stylem běhu, kdy celá tak nějak vlaju:o). Aby ale nebylo všechno špatně, Artýsek ležel na povel jako přikovanej a neřekl ani popel. Po cestě zpátky se na mě ale nedokázal soustředit a pořád mě malinko předbíhal. Nic to není proti těm drasťárnám, co vyváděl na začátku našeho vzdělávacího snažení, ale už jsem taky zvyklá na jiný kafíčko a když vím, že umí, jde mi tolerování jeho vzrušivosti o něco hůř. Nakonec jsme se ale celkem v pohodě vysmečkovali a těšíme se na další vycházku. S Artýskovým smyslem pro humor budeme řešit zase něco úplně jiného:o))).

Vycházka sedmá: 24. 3. 2009

Chvlíli to vypadalo, že bude sněžit, ale nakonec jen tak chvilkama popadávalo a počasí vcelku šlo. Tentokrát se mi na vycházce strašně moc líbilo. Chodí nás tam vcelku dost a trefit se všem prostě nejde, ale tentokrát to byla vycházka šitá na míru nám. Přiměřeně náročná ale zase ne moc, aby se dalo všechno nakonec zvládnout. Během cvičení přišli dva noví cvičenci - černý čtyřletý vlčák s borderákem. Čekala bych, že Artýs bude vyvádět několikanásobně víc, ale zřejmě jde do sebe a tak se dal krásně ukočírovat, i když zahlížecí sklony samozřejmě měl. Nádherně reagoval na moje NE a když si nakonec lehnul, když jsem stála před ním, tetelila jsem se pýchou a radostí. Během práce už jiné psíky nechce hubit ani trošku a na přivolání uličkou smrti běží jako ďas:o).

Vycházka osmá: 31. 3. 2009

Říkalal jsem si, že když se posunul ten čas, tak můžu zkusit fotit. Navíc Artýsek se už na vycházkách chová celkem přepychově... Ha, chyba lávky. Psík se rozjel z nějakého nepopsatelného důvodu a kdákal a kdákal a kdákal, taky předcházel u nohy a taky kdákal:o). Je to příšernej psiskoun:o))).Se světlem se z nás stala výborná atrakce a kolemjdoucí dokonce povzbuzovali Matea, když nechtěl lehnout a pak tleskali, když se zadařilo. Mě s Artýskem čekala opravdu nelehká zkouška - položit psa do bahínka. Nakonec jsem musela použít oblíbený zalehávací hmat a do bahínka ho přitalčit. V okamžiku jsem byla jako prase, ale pes zůstal ležet. V takových okamžicích si připadám extrémně potrhlá:o))). Uvidíme, co s psiskounem udělá příští vycházka, třeba se podaří vyfotit alespoň něco!

Vycházka devátá: 7. 4. 2009

Po našem odpoledním extempóre, kdy nepřivolatelný psík s míčkem v držce běhal po lese, jsem neměla příliš náladu na jeho kriplení, ale vydali jsme se tentokrát do města a ve městě je Artýsek jako andílek. Není tam pro něj totiž nic zajímavého a tak ťapká u nohy a tváří se jako nejposlušnější pes ve střední Evropě. Na Fugnerce jsme zkoušeli odložení s tím, že psovi úplně zmizíme z očí. Zajímavá věc je, že Artýska moje absence absolutně nestresuje. Naopak. Sice vstane, ale ne proto, aby mě šel hledat, ale proto, že se chce podívat, co to voní támhle a tuhle a bůhví kde. Když přiběhnu s povelem "lehni!", tak teda zase milostivě lehne, ale sotva zmizím, situace se opakuje:o))). Je to fakt naprosto samostatně uvažující jednotka. bez dohledu neexistují pravidla...

Vycházka desátá: 14. 7. 2009

 Úplně jsem zapomněla na povídání, tak tentokrát alespoň fotky...