Pavlína jela se mnou a za živýho boha nemohla vymyslet, jaký a jestli vůbec nějaký zlozvyky její holky mají:o).

A to moji foxlové zasejc jo. Artýskův několika stránkový seznam jsem s sebou táhnout nechtěla. Bubíš má potíž jenom jednu, zato fakt výživnou - přetáčení se do obrátek, který by svojí intenzitou vyslaly sondu na oběžnou dráhu Pluta.

Když jsme dorazily, zjistila jsem, že potíže s přetočeným psem nemám ani zdaleka sama; ovšem zdaleka sama mám psa na Plutu, ostatní se mrzce pohybovali maximálně na Měsíci - borderka a šiperák.

Úkol číslo jedna nazvaný, ukaž, jak pes cvičí a při jakých cvicích je v klidu, dopadl skvěle. Bubíš ukázala, že když se cvičí, v klidu není. Ba co víc! Skáče a řve, řve a skáče. Palvlína připomněla, že ale tohle přece nedělá při učení novýho cviku, tedy při práci s klikrem, kdy i malý foxteriér musí zapojit mozek, aby se ke granuli dostal. Vytáhla jsem tedy krabičku (půjčenou od Pavlíny, plnou párků:o) a chtěla po Bubíšovi přední packy na target. Bubíšovi chvíli nebylo jasný, proč má šlapat po párcích, ale lepší vrabec v hrsti než holub na střeše, a když párky byly evidentně na tý střeše, šla si pro vrabce - granuli:o). U toho se neuklidnila ani omylem, ale přestala skákat a řvát. Systém desenzi(de)bilitace samozřejmě zabral a na konci Bubíš dokázala přeskočit skočku bez šílení.

Hezký!

A teď co s tím dál? Hmmm. Nerada to říkám, ale nic. Představa, že další dva roky jezdím s Prdvíší po závodech, na který je zbytečný se hlásit a desenzi(de)biluju jí kolem parkuru, je víc než absurdní. Zavedeme drobný cvičení před startem. Ale NIKDY nenastane situace, že Bubíš uvědoměle a soustředěně proběhne parkurem, i kdybych desenzibilovala milion let! Soustředit se v plný rychlosti, kdy já u toho pokřikuju, pohybuju se a jsem nervní, když kolem řvou psi, je pro mojí malou foxličku takovej hec, že není šance, aby se soustředila dýl než k první skočce:o))). Ale nevadí, klikat kolem startu zkusíme...

A proč se nezmiňuju vůbec o Dýdynce je úplně zřejmý. Nemá nic k odnaučování!!! Je parádní!