Artýsek

Artýsek si vybral svojí číši otravnosti až do dna! Bolí mě nohy!

ztracení Artýska 1Konečně jsem zvládla napsat Pavlíně a domluvit si s ní venčení. Ani jednou jedinkrát mě nenapadlo, že bych Artýska nechala doma. Pavlína má nekonfliktního materiálu na venčení víc než dost. Nekonfliktního vzhledem k Artýskovi:o). Tentokrát mě nestresoval náš MistrBombastik, ale moje holčičky. Bubíšino nesnášení mladších foxliček je pověstný a Zůza by si šikanování rozhodně líbit nenechala. Elda sice rozhodně není mladší, ale když už by Bubíš byla v ráži, klidně by pokoušela i tu. Dýdynka na foxlice kašle, ale Káča je stejně velká a jeden prostě nikdy neví...:o). No a nakonec štěně Mína, co není zatím ani holka ani kluk:o)!

Párkár nakonec namále bylo, ale holky jsou pašandy a stačí houknout (nebo mručícího Bubíše odhodit v dál:o) a je klid.

Artýsek byl první část trasy přiflexinován k mojí maličkosti a otravoval vodítkem ostatní členy výpravy jen lehce. Jednou byl vypuštěn na pastvině, kde bylo vidět do daleka a když se idiot rozběhl bůchví za čím, bylo mi to jedno, neb v dáli nic nebylo a i chlapec to nakonec poznal a vrátil se celkem hned. Podruhé byl ovšem puštěn v lese, kde se na vodítku blbě ovládal a tam zmizel. Abych mu nekřivdila, tak musím přiznat, že se ještě jednou objevil, když jsem balancovala do klouzavýho kopce po sněhu mezi stromy. Tam jsem ho nechytla a to bylo naposledy, co byl spatřen. pak už leda tak kulový! Pavel s klukama našel všechny možný kešky, postávali jsme a pořvávali různě po lese a Artýsek nikde. Nebyl ani u auta, takže jsme se s Pavlínou vydaly zpátky po cestě a Artýska hledaly. Do tmy jsme pořvávaly po lese a pes nikde. Už jsem to zabalila a jenom díky Pavlíně jsme se ještě dojely podívat po silnici, kterou jsme při vycházce viděli a ke který se Artýsek vydal v domění, že vidí srnky. Volaly jsme do tmy a nic. Pak jsme nasedly do auta a tu Pavlína hlásí, ať zastavím a čučí do tmy (kde prostě nemohla nic vidět:o). Pak s podezřelým výkřikem vyskočí a hele! Má Artýska! Co tam dělal? Netuším! Jak dlouho se tam motal? Netuším! Pes byl evidentně tuze šťastnej, že "nás našel". Musel být opravdu kousek, protože jsme tam postávaly tak minutu a on se objevil. Stačilo pět vteřin a odjely jsme bez něj...

ztracení Artýska 2

Ten pes je démon a rok 2015 stráví na dvoumetrový caniscrossce! Budu jeho Kim Čong Un!

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Kontakt

Mgr. Svatava Stodolová

Liberec

E-mail: svatava.stodolova@seznam.cz

Copyright

 

Designed by Majja.

 Mapa stránek

„Snažme se žít tak, aby naší smrti litoval i majitel pohřební služby.“ Mark Twain