Porodnice a procesy s tím spojené

Je toho hodně, co jsem nikde nenašla, takže třeba tohle nějaký budoucí matce pomůže:o))). I když spíš to pomůže mně - něco jako terapie blogem:o).

V úterý v 20:00 jsem nastoupila do porodnice. Akční sestra mě přebrala tak rychle, že jsem ani nestihla dát Mírovi pusu a už mě svlíkaly do naha a cpaly mi sexy nemocniční košilku. Matýskovi se nechtělo ven nebo vlastně možná jo, ale moje tělo to vidělo jinak. Takže na pondělní prohlídce padlo rozhodnutí, že mu ven musíme pomoct. Proto ve 20:00 já v porodnici. Několikrát natáčely miminku CTG, cpaly do mě nějaký hormony a že se ráno uvidí. Ráno v porodnici začíná brzo. Tak brzo, že Matýsek nespolupracoval úplně optimálně - nechtěl se probudit a vytvořit nějakou akčnější srdeční aktivitu, tak mi různě žďouchaly do břicha až se nakonec párkrát převalil... Aby daly pokoj... Vyvolání porodu je sranda. Zatímco obvykle se léky dávají do pusy, mně je dávaly do úplně jinýho otvorů a příjemný to nebylo, ale zase abych jim nekřivdila, přežít se to dalo v klidu. Takže jedno cpaní v šest, druhý v osm a prej se pořád nic pořádnýho neděje, ale v deset vám paní píchneme plodovou vodu, protože pořádnýho nic, ale něco přeci jenom jo. Myslím, že na desátou už nedošlo. Někdy mezi osmou a desátou jsem dostala klystýreček - nakonec nejmíň nepříjemná procedúra s velmi nepříjemnými dozvuky. To je asi jediná věc, kterou bych v celý péči v nemocnici vytkla. Zavřeli mě do místnosti se záchodem (to je pochopitelný, po klystýru), ale se strašlivě tvrdou postelí a horoucím topením. Celý těhotenství jsem fajrovala a vyhledávala opravdu nízké teploty. Navíc čím je mi hůř, tím větší zimu vyžaduju (několik ošklivých opiček jsem strávila v koupelně na lině, protože bylo nejstudenější z celýho kolejního pokoje, na záchodovou mísu ale došlo jen málokdy:o). Nakonec jsem během jedný kontrakce (to jsem ovšem nevěděla, že to začínají být kontrakce) lezla po tom horkým žebříkovým topení k oknu tak dva metry vysoko nad zemí, abych ho otevřela. Chodila jsem po tý pidimístnůstce a snažila se každou kontrakci rozdejchat, ale TY VOLE to tak bolelo! Jelikož vedle na postel přijali holčinu ve 25.tt, Míru jsem zavolat nemohla, tak jsem bojovala sama. A já opravdu nejsem ŽÁDNEJ bojovník! Pak někdy po milionu let bolestí mi sestra řekla, že mám volat. Tak jsem volala. Zmohla jsem se jenom na jedno PŘIJEĎ, třískla telefonem na postel a nechala se kamsi odvést. Pak už si toho moc nepamatuju. Nemám potuchy o čase. Dělala jsem, co mi říkaly a říkaly to krásně. Jasně, mile a nekompromisně. Dýchala, když to bolelo a spala, když ne. Pak někdy přijel Míra, pak to zase bolelo a spalo a pak přišla paní doktorka a narodila nám Matýska. Většina matek mě teď asi dost prokleje, protože celej porod od prvních bolestí trval tak pět šest hodin. Na porod je to sprint a neměla bych si stěžovat. No, já si taky asi nestěžuju, jenom mě to prostě strašlivě bolelo a i když porody trvají obvykle dýl a tím pádem i víc bolí, já ten svůj měla takovej a pro mě byl strašlivej. Míra pak Matýska podepsal a vyfotil a vrátil se ke mně s tím uzlíčkem, kterej nebyl moc hezkej a co jsem cítila především? Úlevu, že už to mám za sebou a to miminko mě až zase tak moc nezajímalo. To nikde na netu nenajdete, všichni nadšeně řvou, jak se na miminko těšily a jak se bolest rozplynula, když dostaly miminko... No, kamarádky a známý, se kterýma jsem mluvila já, to tak jasně neviděly a v podstatě neměly problém přiznat, že neskutečná láska přišla až o dost později a ne hned na porodním sále... Mně neskutečná láska nepostihla ani ten večer a s naprosto klidným svědomím jsem Matese předala na noc sestřičkám z novorozeneckýho oddělení. Chtěla jsem se vyspat. Na pokoji jsem byla s dalšíma dvěma holkama a jejich capartama a bylo jasný, že to na mnoho spánku nebude, ovšem to jsem ještě nevytáhla všechny trumfy z rukávu - moje milovaný špunty do uší:o))). V deset večer jsem se zašpuntovala a vzbudila mě až vyloženě nas*aná sestra v půl šestý, která mi Matýska přivezla. Tak jsem si ho vzala a tentokrát už navždycky. Ve dvě odpoledne se uvolnil nadstandart a my se s Máťou přestěhovali do naprostýho soukromí a klídku.

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Kontakt

Mgr. Svatava Stodolová

Liberec

E-mail: svatava.stodolova@seznam.cz

Copyright

 

Designed by Majja.

 Mapa stránek

„Kdo má tak málo fantazie, že své lži musí opírat o důkazy, měl by raději rovnou mluvit pravdu.“ Oscar Wilde